Novicové to nemají lehké, ale vyvíjejí se. Mladší pobývá na jedné ekofarmě, a pere se se sebou zdatně, nahoru a dolů, stále dokola. Jsem si jist, že následná e-mailová a esemesková výměna informací o vývoji (mysli) konkrétního novice pobaví, potěší a dokonce i jeho samotného (když ne hned, tak v budoucnu jistě) poučí stejně jako i další adepty novicovství (chybami druhých se člověk nejlépe naučí, vždyť to znáte).
Seděl jsem večer v zazenu v maringotce, začali na mě sedat mouchy, nic jsem neočekával a neměl jsem předsudky o hmyzu, bylo to pro mě krásné, lezlo jich po mě několik a já se cítil jako strom, který nabízí své větve všem, když mi u ucha pak začal bzučet komár, zaradoval jsem se, že až se ze mě napije, naklade plno larev do vody, a ty poslouží jako krmivo pro plno ptáků a ryb. Dnes přijeli rodiče na návštěvu, vyrobil jsem jim včera sýry, moc jim chutnali. Vím, že si svůj nabitý klid udržím, potvrdil jsem si to, když jsem byl u ženy pár dnů, i dnes když přijeli rodiče. Vím, že často mluvíte o třech měsících. Já jsem ale přesvědčen, že i když za další měsíc tady budou mé pokroky ještě větší, i tak je to co jsem tu získal, už napevno ve mě.
OK, dej si pašáka, ale nezastavuj, tohle je jen průvodní znak pokroku na dlouhé Cestě… trénuj to své zastavení na 100%, aby nenaskočily další myšlenky (strom který nabízí větve všem, komár který se napije, naklade larvy a ty poslouží…) – chápeš?
Změnit zaběhlé cestičky v mysli je dlouhodobý proces, takže stále se „bránit“ představě tří měsíců je přesně to ego zdržení, které ti brání „probudit se“ (z iluzí ega, které vypadají tak dokonale: viz strom, komáři, larvy…) A už se jednou nauč, že mouchy sedalY, sýry chutnalY…
Máš nějaká praktická zjištění na blog z pondělka, který byl psán hlavně pro tebe?
Jak mi psával můj mistr: Pokračuj, pouze nevím, deset tisíc let…
Jak poznám až budu hotov? Myšlenky na tři měsíce se vynořují samy… Dělám správně, že se na to snažím nemyslet? Je správné, že myslím na to, že si nandám víc práce, abych nemusel myslet negativně? Co když mě znovu popadne krize a budu chtít ujet? Teď budu sedět a sedět, deset tisíc let…
ANO! Teď jen dojít před onu tříměsíční myšlenku, a prostě ji nezrodit…
Z počátku to nikdo nerozezná, proto ale má každý adept zenu a duchovna prvotní Úmysl, který pomáhá v krizích, a když zjistí, že se brodí v ego iluzích, nandá si nášup pomalé chůze nebo pletí plevele nebo charity (nebo mi napíše pár vybroušených úvah o stavu své bytosti ve vztahu k tomu, co a kde dělá). Ty máš zděděnou (od prarodičů a otce) řadu hlubinných negativních programů, chce to čas je postupně minimalizovat a naučit se je neslyšet… jen pokračuj…
Ano, to je lepší než čas za čas propadnout krizi a ujet (pak se ty tři měsíce počítají znovu od začátku – tak jako když Tibeťan zpívá mantru 49 dnů za sebou, a když to 43. den splete, musí začít znovu!) Za drzé a novicovsko ignorantské použití termínu“deset tisíc let“ bys ovšem zasloužil ránu zenovou holí…
Zase na mě jde krize, silná, silnější, nejsilnější, v knize Návod na použití člověka píšete Dělejte a učte se jen co vás baví, proč tu teda jsem když mne to tu pěkně štve?
Protože uprostřed řeky řveš, že máš žízeň, protože jsi v ášramu, ale v krizi vidíš místo ášramu a příležitosti se učit spíše vězení… a tak máš krizi a vězení a nebaví tě to…
Copaks nedával pozor, když jsem psal a mluvil o tom, že se vteřinu předtím, než něco začneš dělat, do té činnosti zamiluješ? Copaks to už občas nedokázal? Copak si neuvědomuješ, že se na tebe z krizí šklebí naivní klukovská nedospělost? Vždycky, když člověk něco dělá, a je to náročné a větší než si myslel, dojde na krizi, a velikost člověka se pozná podle toho, že to nevzdá… Jinými slovy, pokud utečeš, tak ne sem.. Optimista v krizi nadšeně pozoruje jak nádhernou krizí prochází, protože krize je důkaz, že se ego začíná bát o svoji nadvládu. Popros kolegu, ať tě pořádně přetáhne zenovou holí.
Nechci se nechat ničím přetahovat.
Budu tu nejspíš 10 dnů sám (pokud neuteču někam mimo), bojím se krávy čím dál víc a budu se tu o ni muset starat a dojit, každý den. Poraďte mi prosím, jak na strach. Něco jiného než strkat do hary, to v kritických situacích nezvládám. Brzy to bude 3 měsíce, co budu tady, uzná mě pak (když to vydržím) učitel jako muže?
Už jsem požádal a praštil mne holí. Překonal jsem to.
Dobrý den, uff, omlouvám se za své předchozí negativní vystoupení, je to síla jak se mnou emoce mávají sem a tam, jednu chvíli je všechno úžasné a pak během deseti minut je všechno a všichni hrozní… I na Vás jsem v tu chvíli naštvaný, ale někde vzadu při tom pořád vím, že jste výborný učitel a se mnou zas háže negace. Omlouvám se. Vím, že mi moc pomáháte a věnujete mi plno času.
Každopádně velká voda se uklidnila a já se cítím dobře. Raduju se z toho, co se mi tu povedlo. Dělám sýry, kefír, máslo a z něho ghí. Udržuju zeleninovou zahrádku, denně z ní jíme mrkev, brambory, cibuli, ředkvičky, jahody. Hokkaida začínají kvést, tak se těším. I přes občasné výkyvy emocí se v meditaci zlepšuji pořád. V denní bdělosti se zlepšuji pomalinku, v zazenu rychle. Sedím ráno hodinu a večer často dlouho do noci, jde to samo, nenutím se do toho. Udržuju stav, kdy je mysl prázdná a prodlužuju ho. Je to úžasné, z pár sekund ticha mysli jsem se vypracoval až na mnoho minut, tak dlouho bez myšlenek! Jen se mi občas mihne v hlavě pár slov, ale hned zas odejdou, protože si jich nevšímám.
Proto teď píšu. Přemýšlím jestli si tu z toho nemám udělat po zbytek času sešin. Přispěl bych na jídlo a staral se teď 3 týdny o sebe (a meditačně se třeba pár hodinek denně staral o zahradu a zvířata). Seděl zazen, klaněl se a zpíval mantry, mluvil jen minimálně. Co myslíte?
Hm, a proč tam nemáš seššin už třetí měsíc? Mniši v klášteru taky pracují, udržují chodby kláštera i své mysli čisté pravidelným vytíráním, tím, že nepoužívají řeč a slova, zpívají mantry (nahlas i uvnitř při nějaké činnosti)… co dělají, dělají na 100%…
Za vše ostatní si dej pár pořádných pašáků, a zapamatuj si ten pocit překonání další krize… (v příští krizi si na to vzpomeň a užívej si krizi a její intenzitu jako nezbytný pobyt „dole“, aby to o to víc a příkřeji a radostněji pak směřovalo nahoru).
Děkuju. Proč tady nemám sešin? Snažím se o to, abych ho tu měl, snažím se dělat vše na 100%. Jeden z důvodů proč to tady pro mě nebyl tak úplně sešin je, že jsem se nechal ze začátku semlít kolegovou pracovitostí a pracoval stejně jako on, styděl se za odpočívání. To už mě snad přešlo. I tak ale i během tohoto období jsem se dost zlepšil.
Včera jsem pracoval s hráběmi a užíval si v přítomnosti, jen já a hrábě. Víc vnímám přítomnost a tělo, těším se, až budu zase trénovat aikido.
Čtu Český sen. Je pro mě legrační vidět, jak se v mé mysli mění celá kniha. Jako bych si tam, když jsem ji četl před pár lety, domyslel negativní pasáže… a teď s jasnější myslí jsem zjistil, že tam žádné nejsou a je to jen jedna velká radost a poznání. Děkuji.
Upřesním otázku. Mám víc času věnovat meditaci v sedě, když cítím, že právě ta na mě zabírá? Žena tu byla a říkala to samé co vy, že utíkám před rozhodnutím. Zatím aspoň věřím, že až se přestěhuje do nové místnosti a budu bydlet v pozitivní zóně bude to pozitivní popostrčení.
Proč necvičíš aikido denně? Co a kdo ti brání? Medituj v sedě raději stále intenzivněji, než častěji. Tajemství postupu na Cestě je v kvalitě, ne v kvantitě. Pozitivní zóna v nové místnosti tě k osvícení nedovláčí, nanejvýš ti pomůže zazen zkvalitnit.
SMS 19 :37 Prosím povolte mi odejít, kolega prohlásil, že sám udělá tolik práce jako 5 dobrovolníků, ti ho prý jen stresují. Třeba se poučí, až tady nebudu.
SMS 21:59 Nečtěte tu předchozí zprávu, měl jsem zase krizi. Už vám příště psát nebudu a nechám si to pro sebe, jsem jak ženská, emoce se mnou hází, omlouvám se.
Když žongluju, není tam ani myšlenka na zbavení všech bytostí utrpení. Stejně mě mate, že se mám snažit o osvícení, a já se snažím, a zároveň vaše slova, že v 21 letech osvícení nedosáhnu, protože na to ještě nemám stavěný mozek. PS, vždycky, když čtu něco, co jsem psal v minulosti, žasnu, jaké zbytečnosti řeším, kolik je v tom ega. Nejraději bych jenom mlčel.
Jak ale ten mozek „dostavíš“? Mozek se upgraduje vším, co děláš, takže vydrž meditovat a žonglovat, a ve stáří jako když najdeš. Ten cíl měj jakoby dole na liště, aby byl po ruce. Aby tě někde v pozadí usměrňoval na křižovatkách a v krizích.
