Novicové a začátečníci všeho druhu dělají jednu zásadní chybu: i když se cele soustředí na konkrétní tréninkovou či pracovní metodu, zapomínají přitom mít na mysli zároveň i konečný úmysl. V případě studentů duchovna tedy dosáhnout probuzení, ale ne jen pro sebe, ale zároveň aby mohli poté pomoci všem dalším trpícím (tak jako to udělal Buddha, když po dosažení osvícení celý další život učil). Slůvko zároveň je zde v mnoha úrovních důležitější než většina lidí tuší.
Mysli globálně, jednej lokálně, znělo zásadní motto nejprve amerických a anglických přívrženců hnutí new age od 70. let (v 90. letech přibyla třetí věta: změň se individuálně). Běžný člověk je cele soustředěn na sebe a své okolí a prostředí, protože jedině tam může něco konkrétního transformovat, často dělá zbrklé nesmysly… pokud není zároveň informován o globálních dopadech lokálních činností. Pokud naopak neztratí ze své mysli konečnou vizi, nepřestane se vyvíjet a zlepšovat až na hranici svých možností. V duchovní oblasti pak takový vytrvalý meditátor pomocí učitelů zjistí, že vylepšovat je stále co a limity včerejška dnes hravě jak na běžícím pásu neustále překonává. V ekologické oblasti je znám téměř modelový případ téhle krátkozrakosti, kdy se dělá jen jedno ne zároveň s druhým, u Číňanů, kteří z jednou z neúrody obvinili vrabce, a na příkaz samotného Maa pak rolníci hromadně zabíjeli miliony ptáčků… aby další rok zjistili, že jim téměř celou úrodu sežral hmyz.
Když jsem se v polovině 70. let začal učit japonsky (abych se domluvil s nějakým tím zenovým mistrem), zjistil jsem, že neexistuje učebnice (v jazykové škole jsme se učili ze skript) a už vůbec ne česko-japonský slovník. A tak jsem se učil přes angličtinu: anglicko-japonské (a japonsko-anglické) slovníky jsem sehnal v antikvariátech (a ten nejlepší, tzv. Nelson, jsem vyhrál v japonské konverzační soutěži). Jaksi oklikou, zároveň, jsem si vizuálně zapamatoval anglická slovíčka tak dobře, že dnes umím „spelling“ (vím jak se anglická slovíčka, která zní jinak, se vyslovují,správně píší) lépe než většina Američanů. Mimochodem, pamatuji na úžas Američanů a anglicky hovořících cizinců, když jsem v řeči hbitě používal i Angličany jen vzácně užívaná slovíčka, např. v duchu tohoto fejetonu slovo simultaneously (tedy současně, zároveň, simultánně).
Často připomínám českým ženám kvočnovský efekt: slepice se psa na dvorku bojí, ale když má kuřátka, a je tedy zároveň i matkou, je schopna a ochotna v zájmu rodiny (a zachování rodu) na psa zaútočit. Pečuje-li přirozeně porodivší maminka o muže a sebe a zároveň o své miminko na 100% (myslí-li tedy spíše na miminko než na sebe), zároveň zvládne řadu disciplín (a díky řadě zvládnutých disciplín jí narostou určitá mozková centra a mateřství tak její mysl upgraduje: lépe čichá, lépe slyší, lépe se orientuje v prostoru, lépe se vciťuje nejen do pocitů a potřeb miminka, ale i svého muže a lidí kolem sebe). Při výchově dětí tak mnohá úzkostná maminka zapomíná, že dítě je třeba mít opečované a vymydlené, ale nic se nesmí přehánět: informuje-li se matka o potřebě nebránit dítěti volný styk s viry a bacily (třeba i v podobě kuřinců a jiných bobků na trávníků), aby si tak natrénovalo silný imunitní systém, nechá je hrát si i s blátem v louži po letním deštíku. Žena by samozřejmě měla pečovat o sebe, ale rozhodně ne na úkor prioritní péče o manžela a děti zároveň. Tedy zároveň lokálně (vlastní tělo), ale i globálně (rodina a především ti druzí). A výchova dětí? Laskavost, a zároveň důslednost.
Naráží-li novic opakovaně na řadu potíží a pak i krizí, je to třeba také tím, že v rámci soustředění na konkrétní disciplíny (meditace, práce s harou atd.) jaksi připozapomene mít někde vzadu na mysli (dnes bych napsal spíše připraveno na dolní liště) zároveň celkový úmysl (pomoci sobě abych mohl pomoci jiným): nemůže se pak stát, že se sice možná stane mistrem světa v sezení v zazenu, ale osvícení nedosáhne. Pro třísky neuvidí zároveň les, pro cihly nikdy nespatří zároveň katedrálu. A mimochodem, lepší zdraví a delší život věřících (kteří žijí své životy, ale zároveň věří v něco, co je přesahuje) také není náhoda.
Novic, který smlouvá o počet dnů v potenciálním ášramu, jako by hlavní bylo ne probuzení (z ego iluzí a zvyků), ale počet dnů tam strávených… terapeutka, která v dobré víře spíše děsí posluchače na svých přednáškách výčtem všech chemikálií a jedů, které všichni denně konzumujeme… student, který se učí formulovat a psát, aby se tak naučil, zároveň, nepropadnout do pasti emocí pokaždé, když je vyzván, aby něco moudrého pronesl, a přitom hned první větu zašmodrchá tak důkladně, že zapomene na původní nápad… nebo zde žijící novicové, kteří nejprve odmítali „uvolnit“ zápěstí, aby po pár měsících s překvapením zjistili, že s tím, jak jsem do nich šil nechytatelnými míčky, zároveň s postřehem a uměním prohrávat (jednotlivé míčky), zvládli uvolnit jak zápěstí, tak myšlenky a zatuhlé programy z dětství… ti všichni, jakoby bokem, jsou i v pingpongu stále lepší, a zároveň trénují umění Zároveň. A když zapomenou na zároveň a znovu začnou „myslet“, hned jsou „pozdě“ a ani pingpong jim nejde.
Naznačuji, že když se novic plácá v bouři své ego-sklenice vody, a neumí se na sebe a své potíže kouknout zároveň z pozice cíle všeho snažení (z nadhledu), utopí se, pravidelně a vždy, i tam. Zatímco z (globálního, kvočnovského, buddhistického nebo jen ryze praktického) nadhledu zároveň ihned zjistí, že jde jen o prkotinu. Když se mnich či novic takto naučí (také na chybách kolegů) vidět i vlastní nedostatky, nebude pravidelně propadat krizím. A když už do nějaké krize spadne, už si vždycky dá pozor, a příště, pozorný a bdělý, jámu obejde, a krizi kolegy nebude brát osobně (protože tak by nedokázal pomoci ani jemu, ani sobě). Řidič musí dávat pozor na provoz a značky, ale zároveň musí vědět, nebo alespoň tušit, kam chce dojet. Jinými slovy, dlouhá řada i českých adeptů duchovnosti ztroskotala na tom, že se věnovali jen teorii, nebo jen praxi. Místo aby obé dělali zároveň: praxe posílí tělo a nacvičí umění zvládnout emoce a hormony, četba a teorie zajistí, že neztratí směr a v krizích uvidí maják cesty ven (přičemž umění zároveň je spolehlivou ručičkou k rozpoznání, jestli už nejsem až po uši namočen v bouřící vodě své sklenice). Navíc lze postupně zvládat víc úrovní zároveň. Víc zárovní…
Když vařím a jdu pro něco do lednice, popadnu zároveň s máslem a jogurtem i tofu a koření z police nad ní. Když hraji pingpong, hýbu se tělem, ale zároveň probouzím mysl, a zároveň myslím na partnery, kterým předávám jak nadhled a klid (nebo metodu jak být nadšen i míčkem, který sice nedopadne na stůl, ale pohyb zápěstí už byl téměř dokonalý: je jen otázkou času, kdy se vše, záměr, technika úderu, i provedení, podaří realizovat zároveň). O to víc vzrušující je každá ranní desetiminutovka za a nad pingpongovým stolem. O to kvalitnější a nádhernější i život. Což zároveň vysílá moje mysl do uvolněných a pružných myslí studentů, a je na nich, kolik z toho přijmou nakonec i vědomě (protože podvědomě to funguje jako švýcarské hodinky, nebo mysl zenového mistra, který je zároveň jen člověk, ale zároveň mistrem učitelem).
Novicové stále ještě tohle „umění zároveň“ nemají zvládnuto, a jdou do lednice natřikrát a pak ještě do police pro koření (a když odcházejí z domu, zapomínají klíče). Naznačuji, že moudrý a životem ošlehaný dělá stále víc a častěji stále víc věcí (lokálně) zároveň: natrénoval to (vymeditovaný mozek je efektivnější). Nikdy ale, zvláště pokud je buddhista, nezapomíná, kam že to jde (kam globálně směřuje). Protože kromě zazenu a kinhinu a kóanů a bdělého vědomí je velmi důležité zároveň nacvičovat i tohle Zároveň (k čemuž efektivně pomáhá i vycvičená a tedy notně posílená hara).
P. S.: Nápověda: vše výše uvedené jsem psal a napsal pro několik konkrétních noviců a studentů, ale zároveň jsem měl neustále na mysli i ostatní neznámé (a třeba teprve budoucí) čtenáře. Psal jsem o detailech, ale zároveň, neustále, o tom, jaké metody na naše ega a těla fungují, a co nás přesahuje a transformuje. Neprskl jsem na vás, slečno?
