O tom, že v médiích přibývá násilí, důmyslných a detailních popisů vražd, a v realitě i skutečných vloupání a krádeží, není sporu. Jako s drogou (nebo čokoládou): čím víc si jí dáte, tím závislejší se stáváte, a tím víc jí vaše tělo (které si zvykne) pak vyžaduje stále víc a častěji. Když v 70. letech přestaly vycházet (až na výjimky, o kterých svědčily dlouhé fronty ve čtvrtky ráno před knihkupectvími) překlady dobrých knih, začali jsme číst dobré detektivky. Mezi zžíravé kritiky kapitalistické společnosti (právě proto mohly vycházet) patřil i Ed McBain, autor série kriminálních případů z fiktivního 87. revíru fiktivního velkoměsta. Příběhy Steve Carelly a jeho hluché ženy, jakož i celé detektivní party, která řešila kriminální případy násilím (a drogami) stále víc prošpikované společnosti, měly spád, říz, byly velmi dobře napsané (a přeložené), a násilí v nich obsažené do nich patřilo… aby varovalo.
O třicet let později jsem si nemohl nevšimnout, že popisného násilí pro násilí (aby se příslušné knihy více četly a tedy prodávaly, a na filmy více chodilo), přibylo (viz má nedávná zkušenost se dvěma ženami napsanými detektivkami).
Od počátku 90. let jsem se systematicky násilí v literatuře a filmu, ale i v hudbě (dodnes poslouchám většinou indickou klasickou hudbu a mantry, v nichž neexistuje negace a násilí), vyhýbal. Teď jsem se ale při sledování dalšího pokračování čtvrté řady do teď oblíbeného sci-fi seriálu (Star Trek Enterprise, 2001-2005) zhrozil: mí oblíbení hrdinové, kapitán kosmické lodi Jonathan Archer a jeho vědecká inženýrka Vulkánka T´pol (která byla v přiléhavých kombinézách vždy sexy, teď ale měla vyzývavě odhalenou a vystavenou značnou část těla od prsou k pasu) byli, stejně jako další členové jejich posádky, najednou „zlí“: v „zrcadlovém vesmíru“ alternativní reality fašistického státu kuli pikle a válčili a jako samo ztělesnění zla pro zlo po sobě a ostatních stříleli o sto šest.
Už znělka mne šokovala, a po deseti minutách (ve kterých doposud sice mimozemský, ale velmi humanistický doktor Flox zkonstruoval speciální mučící kabinku, ve které mučení tvorové neupadnou do milosrdných mdlob, ale trpí nesnesitelnou bolestí donekonečna) jsem to musel vypnout. Jako kdyby vyšel další díl Švejka a Haškův bodrý dobrý voják byl najednou prušácký oficír sršící jedovatostmi a podrazy, nebo kdyby babička (Boženy Němcové) vedla bordel a velmi sprostě komentovala své zákazníky. Viz obsah dalšího dílu: T’Pol se spojila se Sovalem, prvním důstojníkem, a naplánovala zneškodnění Defiantu za pomoci dalších mimozemšťanů na Avataru. Spiklenci však nebyli úspěšní, Avatar je zničen a T’Pol i Phlox na Defiantu jsou pravděpodobně popraveni. Archer se hodlá prohlásit císařem. Ovšem v okamžiku, kdy odstraní všechny překážky a míří k Zemi, ho otráví Hoši, která se pak admirálu Gardnerovi ohlásí jako nová císařovna. Uff.
Omluvou budiž scénáristům nesnesitelný diktát vymýšlet neustále něco nového (a 94. dílem už jim viditelně došla jakž takž humanistická atmosféra)… a také život na počátku 21. století, kdy jediné dobré (výdělečné) mediální zprávy jsou ty špatné (katastrofické, zločinecké, šokující). Násilí si už, jako porno (které zaplavilo trafiky a novinové stánky po sametovém převratu), vystačí samo se sebou. A čím víc člověk násilí sleduje v televizi, čím víc o něm čte v detailních detektivkách a hororech a denním tisku, tím víc jej jeho mozek nacvičuje… a tím víc jej, jak drogu, potřebuje.
Čtu si v McBainově knize Ukolébavka a po onom hrůzném zážitku se sci-fi popisy násilí prostě přeskakuji: co kdysi působilo varovně, je dnes, v době kdy média již nadobro zešílela (a krev stříká a motorové pily řežou a řežou), k neučtení. Protože varování autorů detektivek z druhé poloviny 20. století (právě tak jako varování mediálních odborníků, a přes pokusy o pozitivní komentáře, a přes celou řadu mých blogů, viz níže) nezafungovala, naopak, jakoby paradoxně přispěla k eskalaci násilí a zla. Tahle zkokakolizovaná a zhamburgerovaná (a právě tak nenápadně a zdánlivě atraktivně, jako vulgární řev pávů v české krajině, stále hlasitěji kuřácká, pijanská, hazardní) společnost je zdrogovaná násilím a vyžaduje stále větší dávky… i ve sci-fi seriálech.
P. S.: Hned první dotaz byl praktický, takže: …zatímco našim babičkám, a ještě mé generaci, stačilo k očistě mysli a těla (od jobovek) ručně vyprat a vymáchat prádlo, případně vygruntovat, nebo v mém případě vyběhnout do přírody (krátkodobé stresy zase až tolik nevadí), dnes už je prakticky každodenní cunami negativních a násilných zvěstí vyšší než ty nejvyšší ochranné hráze, které nás učili stavět. Tak jako si denně čistíme zuby a myjeme obličej, potřebujeme, denně, nějakou psychohygienickou ochrannou a očistnou metodu.
http://blog.baraka.cz/2011/03/naruto-danajsky-dar-komixu/
http://blog.baraka.cz/2009/01/zahada-sileneho-strelce/
http://blog.baraka.cz/2009/01/psychopatologie-na-internetu/
