Konečně, po sedmnácti letech, mi přišel správný dotaz: Chceme miminko a vychovat z něho příštího buddhu. Co všechno je třeba (z hlediska muže i ženy) udělat? Zatetelil jsem se, a přestože bych měl správně napsat, že tady, v Čechách, to v téhle generaci není možné (ženy i muži jsou už až příliš ovlivněni nesmyslným nastavením společnosti, a prostředí a atmosféra v ní je vůči těhotenství, porodům, dětem také spíše negativně naladěná), budu sám před sebou a svými čtenáři a především čtenářkami předstírat, že to možné je (aby to bylo možné za ty příslovečné dvě tři generace).
Správně determinované a ze současného stavu českého porodnictví konečně naštvané čtenářky si pak jistě postupně proklikají všechny odkazy, aniž by ovšem četly a chtěly zjištěné a opakované informace aplikovat formálně, racionálně: všechno, co píšu, píšu inspirativně – abych ženy samotné povzbudil ke zjištění, že intuitivně už všechno, co se týká (sexu a) porodů (tedy předání genů dalším generacím), ale i duchovnosti, a nakonec i propojení obou (ve snaze porodit příštího buddhu) už odedávna umějí a znají (a jejich těla si pamatují). Je to snadné: stačí změnit zadání…
Především, prvotním a nejdůležitějším je (nejen na Cestě k duchovnosti, ale i na Cestě k porození příštího buddhy)… úmysl. Právě tak jako je rozhodnutí, že porodím přirozeně, nejlépe orgasmicky, počátkem všech dalších postupně se otevírajících a nabízejících se možností a aspektů (ve správný čas přijdou ty správné nápady, ta správná setkání, ty správné zdroje informací), je i rozhodnutí, že porodím příštího buddhu, tedy že kvalitu těhotenství i porodu povýším na další, v těchto dobách a krajích nevídanou a doposud ani netušenou úroveň, základem všeho dalšího. O tom, že (pozitivní) myšlenka může (z)měnit hmotu a svět věděli duchovní učitelé odjakživa, dnes to studují fyzikové a noetici, a viditelně dokazuje i Masaru Emoto.
Dále je třeba uvědomit si (a překonat, obejít) i dnešní „naprogramování“ člověka, žijícího v materialistické společnosti. O tom, že „západní“ (česká) žena to s cestou k přirozenému porodu, právě tak jako západní, v ateismu a v konzumerismu vychovaný člověk, to s Cestou k duchovnosti (jejímž je Buddha nejdokonalejším reprezentantem a symbolem) nemá lehké, jsem psal mnohokrát. Zatímco dávní bohatí a vzdělaní Indové (a Nepálci, ale také Číňané a příslušníci přímořských a tichomořských národů) velmi dobře věděli jak meditovat a o souvislostech (a podmínkách) zdravého a ničím negativním nerušeného těhotenství, v našich krajích nejen maminky, ale především páni doktoři, kteří si tak ryze ženskou záležitost, jako je těhotenství a porod, cele podmanili a přizpůsobili svým mužským představám, docela zapomněli na ženskou psychiku, která je v těhotenství a při porodu a dále tím rozhodujícím aspektem, případně pozitivně ovlivňující vše, od vývoje miminek, přes bezpečný a zdravý (orgasmický) porod, ale i absenci všech těch dnes tak častých poporodních potíží atd., a optimální vývoj těla i psychiky… tou nejdůležitější podmínkou zdravého, rozuměj, k přirozené a každodenně aplikované duchovnosti směřujícího vývoje. Naznačuji, že tahle společnost je (nejen co se týká žen, jejich tělesnosti a sexuality, ale i těhotenství a mozkových změn před porodem i po něm, následně tedy i výchovy dětí) až po uši a už dvě generace už zbytečně v iluzích a negativních mýtech (pokud chcete pozitivní probouzecí políček přímo do tváře, pusťte si francouzský film, samozřejmě natočený ženou, Nádherná zelená).
Sám Buddha prý už při narození vykazoval 108 znaků „buddhy“ (duchovně probuzeného) – od tvarů uší, nohou, prstů, přes dokonalou pleť bez mateřských znamínek atd., a také jeho dětství a dospívání (včetně ranné dospělosti) bylo ideální, ničím negativním nenarušené. Na rozdíl od nás, žijících o dvě a půl tisícovky po něm, v podmínkách lidsky nefungující společnosti, znečištěného vzduchu, kontaminované vody (a atmosféry strachu z budoucnosti, z existence samotné), a také zmateně fungujících myslí a svým tělům nedůvěřujících těhotných žen, a stále méně potentních mužů, plodíme miminka (na rozdíl od čistoty, kterou vyžadujeme při výrobě počítačů i aut), jako na běžícím pásu nepozorných nedokonalostí. Zkrátka už nedokážeme myslet pozitivně, jediné, co umíme, je metodou pokus – omyl zjistit, kudy cesta nevede… Přitom by to nemuselo jít rovnou o buddhu: stačilo by rodit zdravé, porodem nijak nepoškozené lidi, kteří by pak byli (rodinou, školou, společností) povzbuzováni, aby dosáhli osvícení…
Ideální by bylo, kdyby se žena, jenž chce počít, donosit, porodit a vychovat dítě, nebo dokonce příštího osvíceného, již předem tělesně i duševně připravila důkladnou očistou (děti přebírají všechny matčiny nemoci a většinu emocí, kterými „trpěla“ v době početí a těhotenství) těla i mysli. Když si dítě toužebně přeje Indka, a chce porodit duchovního syna, medituje (a zpívá pozitivní mantry, oslavující dobré a lepší vlastnosti budoucího syna buddhy) na jeho pozitivní vlastnosti ne až v průběhu těhotenství, nebo při milování, ale ještě než v jejích vaječnících sestoupí vajíčko, které pak bude oplodněno! Právě tak očistně připraven (nejlépe: osvícen) by měl být i její partner. Jinými slovy, už početí by mělo být dokonale připravené a vědomé.
Ideální podmínky šťastného těhotenství, porodu, mateřství a výchovy jsem kdysi sepsal v knize Nová doba porodní, a později i v několika „desaterech“ (například Desatero šťastného mateřství, ale i, Desatero rodičům, a ač zdánlivě moc vizionářsky, i v Desateru porodní síly). Každý porod by měl a mohl být zázrakem „na seně“ – protože dítěti je jedno, jestli má v postýlce krajky nebo jen seno: ono potřebuje něco docela jiného než světla a hluk a ohrožení porodního sálu, přítomnost mnoha neznámých lidí a procedur – tedy šero, teplo, bezpečí blízkých osob (viz dlouholetá a u nás stále ještě plně nedodržovaná doporučení WHO). Návod na ideální transformaci směrem k duchovnosti (včetně konkrétního návrhu jak stimulovat snahu politků dosáhnout osvícení) jsem také již mnohokrát popsal, naposledy v otevřeném dopise České konferenci.
Protože v Čechách zatím o aktuálních snahách možností přirozeně porodit doma a bydlet v duchovně spřízněné komunitě nevím, doporučoval bych odjet (alespoň na exkurzi) do malé vesničky u Košic (nebo nějakou takovou u nás založit a postupně budovat), kde spolu bydlí parta kamarádek, které všechny porodily doma, a vychovávají hejno šťastných a v přírodě žijících dětí. Vědí, že je budou i učit raději samy, než aby je obětovaly na oltář racionálního a nesmyslně proti hravé přirozenosti nastavenému většinou jen kritizujícímu školství.
Naznačuji, že přirozeně porozený človíček, jemuž maminka celé těhotenství zpívala, a který byl neustále spojen s matkou a prsem (rozuměj. jehož nožka se do devíti měsíců nedotkla země), vychovávaný v dostatku zdravé potravy, ale i lásky, péče, ale i respektu, a neustále chválený, bude pak mít od osmi let věku (kdy jsem emoce na celý život dotvořeny) tak silnou osobnost a stabilní emoční strukturu, že mu i nějaké ty krátkodobé stresy, jimž se v moderní společnosti nevyhne, neuškodí. Ideální bude v tomto smyslu pobyt (klidně i s rodiči) v nějakém tom buddhistickém centru nebo klášteru (bez televize, mediálního násilí)…
Jak jsem naznačil v úvodu, ideální podmínky mohl mít leda tak královský syn Siddharta, ale to neznamená, že i dnes, a právě v době, kdy jsou děti daleko inteligentnější než jejich rodiče nebo dokonce prarodiče, a informací o tom, jak člověk skutečně funguje, exponenciálně přibývá, už někde nevyrůstá (nebo nemůže vyrůst) buddha… člověk, který „realizuje“ evoluční a genetické danosti a zároveň (protože dobře porozen) eliminuje všechna možná traumata a poškození. Jen to nesmíme uspěchat: teprve po orgasmickém porodu je žena skutečně připravena si klást i jiné, rozuměj: duchovní otázky, a plánovat příštího buddhu (i dnešní ženy ale již vědí, že pro ně a pro dítě je nejlepší.nejhladší, nejkrásnější, často přímo orgasmický, teprve třetí porod.
Paradoxem budiž také povědomí, že i tyhle „návody“ jsou psané mužem, spíše pro racionální část ženské mysli, a pro muže, budoucí tatínky budoucích osvícených: ženy to, opakuji, zase až tak, pokud zůstanou ženami, a orgasmicky porodí, nepotřebují. Ženy někde v nitru už intuitivně vše ví… jen se nenechat poplést dnes již překonanými mužskými a racionálními mýty a iluzemi (a seznamy a desatery)…
P. S.: Viz k duchovnosti směřující, ale velmi intuitivně ženský (středověký) přístup jedné Japonky, v jednom málo známém kóanu naznačující nejen dokonalé propojení sexuality, porodů a duchovnosti, ale i fakt, že muž tohle dokáže pochopit jen coby realizovaná duchovní bytost (tedy buddha)… tvrdím stále, že bezpodmínečnou nutností k dosažení duchovnosti je optimální těhotenství a porod, jenž vede v další generaci k případnému přímému zrození dalšího buddhy, a v případě muže je to praktická natrénovaná duchovnost, směřující k osvícení (realizace duchovních potenciálů lidské mysli).
