Zeptal se čtenář, a mohl kromě mandal zmínit i mnohé další překvapivě jednoduché duchovní metody, které celé ty roky používám k naznačování, že každý máme svůj osud víceméně ve vlastních rukou, jen změnit způsob, jakým na sebe a svůj život nahlížíme. Sice si nakonec odpověděl správně, ale zase na konci věty namísto tečky přidal otazník: není si jistý. A protože právě tak nejistá je i většině dalších tazatelů a tazatelek (a to nezmiňuji většinu těch, kteří se ani neodhodlají zeptat se), zodpovím i další (nejen jeho) otázky: Je dobré znát i jejich podstatu? Myšleno to, co znázorňují (bodhisattvové atp.), nebo se mám jen nechat unášet tím symbolem řádu a nechat se zklidnit?
Když v devadesátých letech po víkendu (anebo ještě lépe po týdnu) zpěvu manter, hraní na tibetské mísy, zpěvu alikvotů, poslechu té nejlepší new age hudby, vyzkoušení různých druhů meditace (kromě zazenu či meditace v chůzi i např. meditace prací) a také pravidelných diskusí (sharing) o tom, co všechno při té které disciplíně líného Čecha zažili, odjížděli účastníci a především účastnice mých seminářů domů nadšení (a téměř nevěřily, pokud se týkalo žen, jak „vyžehlené xichty“ mají: jak jsou zklidnělé, uvolněné a usměvavé), bylo to pro ně první setkání s takovou smrští nových životně důležitých informací, ale i vtipů a zážitků.
Občas mne někdo takový(á) potká po těch téměř dvaceti letech, a stěžuje si: ten tvůj seminář byl výbornej, ale pak jsem dalších deset let jezdil(a) na všechny možné jiné akce, a nikdy to nebylo tak dobrý jako tehdy…Hm. Ani jsem mu (jí)nepřipomněl, že jsem jim to hned tehdy na závěr semináře říkal (a radil, co dělat, aby se získané poznání po pár dnech nevypařilo). A jak je důležité aktivně vyhledávat kvalitu. A když už ji najdu, jak ji udržet (běžně se setkávám s těmi, které našly náhodou nějaký můj článek na internetu, byly nadšené, ale ani je nenapadlo, že takových mám na blogu a v knihách stovky).
Těžko si může člověk, který třicet a více let jí maso, a dnes a denně se rozčiluje, také protože žije mezi negativní a nefungující společností a není šťastný, a pak chce za víkend, nebo týden, být pozitivní, a fungovat, stěžovat , že to hned nefunguje. Nedochází mu, že je třeba pozitivní motivace (mnou onen tak často zmiňovaný a zdůrazňovaný pozitivní úmysl na počátku všeho) pravidelná umanutost atd., tak jako např. při odvykání kouření. Znovu připomínám jak je důležité běh života co nejkvalitněji odstartovat (proto je tak důležité dobře se narodit, nebo zařídit, aby se co nejlépe narodily děti). Což se ovšem týká každé činnosti, každého výrobku kolem nás, každodenní kvality jednání a reakcí na svět kolem… Smysl mého psaní vyjádřený snad pochopitelnější formou, popsal již Goethe: když si zapnete první knoflíček u košile nakřivo, pak ať děláte co děláte, máte to stále nakřivo…
Mandaly jsou obrázky dokonalého řádu a harmonie (většinou malého formátu). Když si je pověsíte různě na zeď, ale i nad zrcadlo, kam každé ráno především ženy směřují své pohledy (nejlépe v takové výšce, aby se odrážela hned nad opečovávanou a česanou hlavou), pak začne i ve vaší mysli, postupně, namísto obvyklého nesoustředěného ranního (ale i průběžného) chaosu, vznikat iluzorní, ale v konečném důsledku pozitivně harmonizující obraz světa, jeho řádu a harmonie (mimochodem, již pár týdnů je na Youtube, zatím minimálně sledovaná, video přednáška nazvaná právě Pozitivní iluze). A i ty nejneposednější myšlenky se zklidní, a mysl postupně srovná (vidí vzor, mandalu). Řečeno slovy výše položené otázky, po nějaké době se člověk už jen (a bez námahy a pocitu, že něco musí trénovat, i když na to nemá čas) , pak stačí se opravdu jen nechat unášet tím symbolem řádu a nechat mysl a mozek neustále trénovat a opakovat pocit vnitřního míru (šánti). Člověk opravdu nemusí znát hlubší významy nebo dokonce jména a kvality těch bódhisattvů, jejichž symboly (někde až na kost symbolů oholené) mandalu vytváření.
To jen v chaoticky rozbouřené mysli nezkušeného a běžně neustále o všem pochybujícího člověka vznikají neustálé pochybnosti (a přestože intuitivně zná odpovědi na všechny své existenciální otázky, nevěří si, a když mu někdo radí, aby místo otazníků na konce svých věd dával tečky, zkusí to jednou dvakrát, a uspěchaně usoudí, že to nefunguje. Opět připomínám neurovědecký objev tzv. neuroplasticity (mozek posílí jen ty činnosti, které vykonává opakovaně a nejmotivovaněji): trvalé změny v počtu a kvalitě dendritických propojení mozkových neuronů je nastoleno až tak po třech měsících! Až poté je mozek i hardwarově připraven na změnu softwaru (která přitom na semináři nebo po přečtení moudré knihy či věty teoreticky vypadá tak snadná).
Západní mysl nevěří, že by tak radikální změny ve vnímání a reakcích duchovního (osvíceného) člověka, o kterých mluvili všichni duchovní učitelé lidské historie všech duchovních kultur – protože toho prostě není schopna: mozek automaticky vede všechny reakce po koleji problém, protože výhybka na kolej radost je celoživotním nepoužíváním zanešená a nefunkční.
Už jen letmý pohled na řád mandaly (na níž jsou nejen symboly, ale i barvy a tvary vyzkoušeně úmyslné a funkční), natož ten vědomě několikrát denně (a v trvání několika minut) nacvičovaný, postupně mění a učí mozek (a mysl) nejen se neleknout, ale dokonce si zvyknout na možnost pozitivního řešení všech zdánlivě neřešitelných problémů. Jinými slovy, mandala je Cesta oka: fígl na harmonizaci jinak automaticky na všechny vjemy světa poplašeně reagujícího mozku (adrenalinovou reakcí útok nebo útěk), kterou nám evoluce naprogramovala, abychom přežili. Je to (nejen) tibetský fígl (podobně jako mručení mnichů, tedy uvolnění hlasivek, nebo dokonale terapeutické užití zvuku znějících mís, nebo zkvalitnění meditací a její kvality používáním modlitebních mlýnků nebo ve větru vlajících praporků atd.) jak se nestát a nebýt jen nevědomým sluhou, obětí instinktů, ale jejich pánem. Jinak řečeno, i emoce, instinkty, adrenalinové reakce jsou sice pro nevědomého matrixem, už ani nevnímaným zlým pánem, ale pro poučeného a ke štěstí a zdraví (třeba i mandalami) natrénovaného moudrého dobrým a užitečným sluhou (nástrojem umění být šťastný a zdravý).
Proto jsem hledal, nalézal a pak systematicky používal právě tyhle zdánlivě jednoduché metody Cest k sobě samému (a praktické duchovnosti)… které ovšem mají, jak zjišťují ti, kteří vytrvali a alespoň tři měsíce je denně intenzivně trénovali, mnoho dalších a stále hlubinnějších (a tedy i efektivněji a neuroplastické působících) rovin. Protože fungují aniž by člověk musel studovat významy a tradice jednotlivých symbolů (ve kterých mysl západního pochybovače tak ráda, k potěšení ega, zabloudí).
Mandala je symbolický obraz světa, který je dokonalý: má řád. Jak se postupně dokáži s respektem a pokorou vcítit do mandaly, tak se i řád světa, který je tu odjakživa, jen jej pro zmatek v mysli zatím nevidím, zrcadlí i ve mně. A podle dávného rčení, že jak dole, tak i nahoře a naopak, řád a harmonie světa začne znovu rezonovat i mým tělem, myslí a mozkem: tedy mým životem a světem.
