Už za totality jsem jezdil po letních táborech (jógínů, učitelek, hudebníků) a mluvil o indické hudebně duchovní tradici a přísné laskavosti guruů. V druhé polovině „koncertu“ jsme s Emilem Pospíšilem hráli vlastní verzi napodobeniny hudby, o které jsem tak rád mluvil a snil. Už tehdy jsem ale i dokonce mezi jógíny pravidelně narážel na typické konjunkturální a v podstatě lidsky zbabělé typy (domovnic, vrátných, učitelek a na různých úřadech si přilepšujících úředníků s malou, ale jejich mocí). Protože mi vadilo, jak často jsem se sám kvůli nim rozčílil, začal jsem na sobě i v tomto ohledu pracovat (meditace, stále klidnější hudba): sepsal jsem jednou na psacím stroji (a na oněch táborech a koncertech rozdával) i článek-výzvu o laskavosti..
Když začal fungovat internet (a naskytla se možnost fejetony, jak jsem svým pokusům říkal, publikovat), článek Laskavost se vyplácí jsem přepracoval pro pravidelné meditující nadšence na slunovratových setkáních (na Vyšehradě či na Karlově mostě s Michalem Burdou), a dnes nejstarší recyklovanou verzi (z roku 2004) si lze nakliknout zde… V tomto megablogu zájemcům a hledačům příčin a důvodů jak současných krizí (i mé brblavosti), tak i cest z nich ven souhrnně naznačím, v čem laskaví čeští soudruzi zenisté udělali chybu…
Dnes, o jednadvacet let (a stovky přednášek a blogů a desítky videí) později, totiž musím konstatovat, že jsem to s tou všeobecnou laskavostí asi přehnal. Na chudej lid musí být přísnost, věděla už moje babička. Ne náhodou i tibetští učitelé odedávna věděli, že přísnost musí bejt a používali k výchově adeptů duchovnosti i hrozivé symboly: student na Cestě nožem zabíjí nevědomost, břitvou odřezává hříchy, sekerou testuje falešné koncepce, sekáček odsekává omyly myšlení, jeho kopí ničí falešné teorie a hák tlačí ke spasení. A ne náhodou byli dva učitelé zenu, které jsem počátkem 80. let min. stol. poznal, tak rozdílní: kanadský zenový mistr Kapleau byl velmi přísný (znal své pappenheimské), zatímco jihokorejský Seung Sahn velmi laskavý.
Býval jsem v prvních letech vedení seminářů (zvláště těch zenových) náležitě náročný: začátečníci museli několikrát denně sedět se zkříženýma nohama a meditovat (včetně používání kyosaku, zenové hole), a program, včetně očistného stravování, běžel od rána do pozdního večera. Pak jsem ale začal být (také kvůli své tehdy čerstvé manželce) ke všem, zvláště k ženám, až moc tolerantně a galantně (rozuměj: rozmazlovaně) laskavý… Jak to po letech dopadlo s ní i ostatními stále emancipovanějšími nespokojenkami, jsem pak popsal v mnoha blozích…
Navíc roky marného snažení vyzvat a pozvat někdejší zájemce ke skutečné práci na sobě samých, a souběžně neustálých proher s podvodníky a šíbry (v oblasti vydávání knih a cédéček s koncerty), a s těmi, kteří si bez mého svolení otiskli ten či onen článek nebo dokonce celou knihu nebo dokonce sepsali vědecké práce plné dlouhých citátů z mých knih a nahrávek, aniž mne uvedli jako autora, mne přece jen, i co se týká jakési obranyschopnosti a přísné láska ostří, poznamenalo. Vím, že oni za to až tak nemohou, že byli poškozeně porozeni a (ne)vychováni, to ale na tom, i čem tady i mezi řádky brblám, nic nemění…
Dnes už snad víc aktivních hledačů svých potenciálů tuší, že i laskavost má své hranice, a na darebáky a zloděje kovů, kteří jsou po páté přistiženi s lupem, laskavost nefunguje. Přiznávám, že ač i v tomto punktu zenově poučen, měl jsem občas raději přitvrdit. Často tvrdím (ta mnohovýznamová čeština!), že máme co zasloužíme, a to platí samozřejmě i o mně. Zatímco na individuální rovině si žiju (přiměřeně okolnostem) jak jsem nikdy ani nedoufal, na té společenské (státní) jsem zvláště v posledních jednadvaceti letech opakovaně konfrontován se situací, která například v porodnictví, soudnictví, školství atd., stagnuje, a někde se přímo zhoršuje. Bezmoc, jakož i stále snadnější lehkost, s jakou deprivanti a psychopati u moci (a uječenky na všech úrovních) účelově obratně genderově míchají názorové hrušky s jabkama, mne v zenové přísnosti omámila poptávkou po laskavosti.
A nemám na mysli jen jinou plíživě kardinální chybu, když tehdejší politici nenalezli odvahu poslat například komunisty s jejich stranou a ideologií (a vexláky) na smetiště dějin (a před soudy a do vězení): v rámci hesla Nejsme jako oni byli příliš laskaví. Jde mi teď osobně o intenzitu výzev k cvičení a postupné kultivaci programů, jenž stále víc a globálněji ovládly náš svět, a vyústily třeba v současnou posedlost konzumem všeho (včetně seminářů o nezávislosti na spotřebě) i u nás. Byl jsem při jednání s vydavateli knih i časopisů příliš laskavý a skromný, a příliš jsem důvěřoval (a neměl na právníky na prověřování).
Ano, laskavost se na cestě k pozitivnímu životu vyplácí, ale jak kde, kdy a komu. Poslední dekádu navíc s tichým úžasem sleduji, jak jsou někdejší komunisté (a dnes celoživotní poslanci a politici) při televizních rozhovorech laskaví a jejich řeči medové. Jak ženy, které před lety nadšeně četly blogy o přirozených porodech, dnes poslušně a nepoučitelně krátkozrace posílají své těhotné dcery do stejných velkoporodnic (se slovy když jsem to já přežila, přežiješ to taky)… Jak snadno vyměňují nejen trička a svetříky, ale i své manžele a partnery (a někdejší ztuhlou zakomplexovanost, co se týká sexu, za emancipované vyžadování změny u partnerů: Ať začnou oni…). A jak dokonce i ty z nich, kterým současná skrytá totalita ve zdravotnictví, a zvláště v porodnictví, došla, dnes stále více jen bojují (přestože jsem je často upozorňoval, že tím, že přestaly jednat žensky, ale spíše bojují, nic nezlepší, jen muže porodníky a anesteziology donutí akčněji jednat)…
Jsem si dnes, po dalších dvanácti letech házení hrachu na stále vyšší stěny nezájmu, téměř jist, že kdyby například kniha Nová doba porodní tehdy (na vlně zájmu) vycházela každoročně, protože v době jejího vzniku byly okolnosti, zájem a potřeba příznivé a zralé ke skutečné změně českého porodnictví, mohlo se paradigma změnit. Napsáno brblavě: nemusely by se narodit desítky tisíc na celý život více či méně poškozených lidí. To je důvod proč brblám…
Každá společnost zažívá podobné vzestupy a pády, křivka jejího vývoje je stále stejná. Nejdřív vzkvétá a daří se jí, až začne být atraktivní pro určité zájmové skupiny, a ty se ji pak snaží vytěžit pro sebe. Původně užitečný systém promoří korupce a během chvíle stráví sám sebe. Bohužel máme tendenci zničit vše, co je dobré, ať už v zájmu vlastního prospěchu, nebo víry, respektive nějakého jejího pokrouceného konceptu… řekl v rozhovoru americký herec a režisér Mel Gibson (Reflex 28/14).
Totéž se přihodilo, zvláště v posledních jednadvaceti letech, i české společnosti. Prý proč tak brblám na české ženy… Právě proto. Pro jejich (nevědomý ale o to bezstarostnější) podíl na tomto vývoji. Tak jako společnost, která nezná (a líně a rozmazleně odmítá poznat) svou minulost si ji bude muset zopakovat, i ty emancipované české ženy se většinově v čase, kdy se mohlo něco začít měnit, začaly věnovat spotřebě svetříků a partnerů.
Druhou šanci už nedostanou (naštěstí ty nejvíce emancipované nechtějí mít děti, a tak své geny dál nepředají a vymřou). Tak jako v dobách normalizace režim plnými regály řeznictví uplatil společnost, aby nereptala nebo nedej bože nedemonstrovala, koncem století a dále stačilo nechat vystavět největší počet butiků, hypermarketů a pizzerií na jednoho obyvatele v Evropě (a každoročně pořádat velké víkendové tržní festivaly zdravé výživy a new age myšlenek s draze z ciziny dovezenými imitátory šamanů, břišních tanečnic a těch, které běhaly s vlky). Po roce 1993 se rozvoj duchovnosti v Česku zpomalil a pak zcela zastavil (a proměnil v kšeft).
Jsem po tolika letech tréninku v řeči a osobních setká(vá)ních dokonale tolerantní a laskavý, ale na stará unavená kolena zde, na blogu, už nechci být laskavý k těm líně pasivním čtenářům a žabám a žabákům (na vlastních i veřejných pramenech), které jsem zmínil… Mají, co zaslouží (a musí své chyby opakovat tak dlouho, dokud jim něco z toho, o čem tady píši, nedojde, a hlavně, dokud na sobě nezačnou pracovat).
Laskavost ano, ale… Občas je třeba gordický uzel (negativního společenského vývoje) prostě silou, hrubě a nelaskavě, rozseknout. Vyžadovat po zenovém učiteli laskavé prozrazení řešení kóanu, nebo aby právě tuhle vnadnou a emancipovanou adeptku genderově nepřetáhl zenovou holí (a ona tak nikdy nedosáhne osvícení) je kontraproduktivní nesmysl.
Vážené dámy a česká společnosti, omlouvám se, že jsem k vám byl až moc laskavý (a že jsem častěji nepoužil kyosaku)… opravník běžných omylů a návody na použití hledajícího člověka (včetně celé řady varovných i informačních dopravních značek, návěstidel a rozcestníků) jsou k vyhledání na tomto blogu…
