Ženské (z)matení « Vlastimil Marek

Ženské (z)matení

2.2.2015

Naznačím opětovně, jak ženy a muži vnímají jinak a co jinak slyší. Čtenářka nechápe, proč vznikl fenomén (a kniha a film) Stepfordské paničky. Upřímně a slušně se zeptala, právě tak tedy otázku zodpovím pomocí několika (z)opakovaných modelových situací, a především, snad se mi podaří vyzvat a pozvat i další čtenářky k opakovanému a tolerantně jinému čtení několika dávných blogů na stejné téma (radím: čtěte několikrát, po odstavcích, pozorně, a pečlivě proklikejte všechny možnosti rozšířit si obzory: kdy, když ne teď, protože není nic důležitějšího, a z čeho, když ne pohodlně z jednoho místa?). Pak, v závěru, po pěti letech marného naznačování, zveřejním to, o čem jsem přesvědčen, z mosta doprosta.

Z dětství vím, že když jsem např. myla nádobí, musela jsem se u toho usmívat a měla jsem radost, že se učím plnit povinnost v domácnosti, protože to je můj životní úkol (protože mě doma učili, že pokud svému manželovi nebudu uklízet a vařit, nebude se mnou, proč by taky jinak měl být), napsala mi čtenářka. Takže jsem si myslela, že vztah znamená to vaření a uklízení… naplňovala jsem model stepfordské paničky? Ale z čeho by mohl vycházet? Ze změn, které byly/jsou spojené s emancipací od 20. stol. a které nabraly špatný směr? Nebo je to způsob, jak by mohla určitá skupina mužů manipulovat se svými ženami a s voláním po rovnováze nebo přijetím role ženy/muže v životě to nemá nic společného?

 Dámy, původ téměř všeho nedorozumění mezi muži a vámi tkví v jinak fungujících mozcích. Přesněji, v jejich jinak fungujících specializovaných programech. Vše ostatní jsou jen další a další vrstvy epigeneticky nabalené na původních nedorozuměních, a dnes už je jedno, jestli chyby vznikly kvůli vnějším sociálním a kulturním podmínkám v té které době a společnosti, anebo pramení někde v hloubi samé podstaty odlišnosti mužské a ženské (evolucí a tisíciletími specializace vyvíjené) povahy.

Muži vašemu stylu komunikace, dámy, jakési nepřímé řeči, totiž vůbec nerozumí. Berou vaše věty doslova, takže když manželovi (nebo synovi) řeknete Nechceš vynést koš na odpadky? Nechceš si udělat úkoly?, poslechne a po pravdě odpoví, že ne. Přitom oba by dali kdoví co za vaši pochvalu! Už dlouho cituji dopis jedné chovatelky slepeckých psů, která se díky svému podnikatelskému záměru naučila (vyzvána v jednom mém e-mailu) komunikovat se svým manželem jako se svými pejsky. Stručně, jednovětě, s odměnou po splnění instrukce. Po pár měsících byli, a stále jsou, oba šťastni. Ve všech rovinách dlouholetého manželského soužití.

V krizových partnerských chvílích, když si myslíte, že vám ten váš vůbec nerozumí, že je mimoň, pako, budižkničemu, dokonce často (u)děláte tu finální chybu výkřikem: Sbal si svých pět švestek a vypadni! Vy si v zásadě jen chcete popovídat (alespoň jako s kamarádkou), ale odmítáte přijmout fakt, že muž vás nikdy nepochopí (dáno evolučně, odlišnou strukturou mozku a emocí) jako kamarádka! Má docela jiný mozek… a tak si sbalí kufr a vypadne… rozumějte, on vás poslechne!

Muž je ženou fascinován a nejraději by ji (také evolučně dáno) nosil na rukou (a také se kvůli ní, přinejmenším vždy, když je hormonálně zdrogován, v období zamilovanosti, radikálně změní),  ale musela by mu to umožnit (nejlépe – musela by ho o to požádat)!

Nechápu, protože pak místo manželek mají muži doma roboty, kteří jsou na všechno naprogramovaní a nemají myšlenky, rozmary ani dobrou nebo špatnou náladu, nic, jen plní úkol… diví se čtenářka, ale je žensky i čtenářsky docela vedle (mimochodem, tak jako polský film Sexmise, i Stepfordské paničky napsal o ženách muž, Ira Levin). Muži partnersky unavení už jen z nevyléčitelně nepříjemných každý měsíc se opakujících předmenstruačních nálad (za které si dávají vinu, bezmocně trpí a musí pak často vše řešit podobně, jako léčili bezmoc před porodnicemi, odkud je lékaři ve jménu hygieny celá desetiletí vyháněli: v hospodách nebo s flaškou), jsou záhadou menstruace a následným ženským mlčením (když má muž horečku nebo bolavý zub, rád je opečováván, ale ještě raději zaleze do samoty a jako pes je naučen přečkat dobu nepohody v intimitě svých kruhů) naprosto zmateni: navíc se za své selhání a hlavně svou bezmoc stydí.

Když k tomu všemu přidáte rozdíly mužského a ženského sexu (ne náhodou musí příroda, aby se člověk vůbec rozmnožoval a předával dál své geny, použít megadávky drog, tedy hormonů, a oba, ale hlavně muže, zblbnout a omámit), a často až smrtelně zraňující (většinou z pohledu ženy nevinnou a dobře myšlenou) poznámku vytírající hospodyně Zvedni ty hnáty, když už nevytíráš… třeba vám alespoň náznakem dojde, co a proč píši tak dlouho o nedorozumění a zmatení.

Zatímco muži jsou (a zvláště v posledních dvaceti letech) z vás ale i ze sebe zmateni docela, jste to vy, dámy, které někde v podvědomí (a pokud jste mladší i dosud v tělech) stále máte evolučně (za)dané schopnosti a dovednosti, kterými můžete vše vrátit do vzájemně obdivných mezí. Vy jste totiž jedinou nadějí beznadějně zauzlovaných vztahů za poslední roky neřešitelně utažené v gordickém uzlu animálního nepřátelství, protože nepochopení (roky naznačuji, že dospělý pes se s dospělou kočkou nedomluví, protože používají docela jiný slovník). Ty nejženštější ženy jsou dnes už často ty nejbojovnější, a když komunikují, tak jednostranně a vyčítavě (jako to prognosticky správně udělala islandská zpěvačka Björk na posledním albu Vulnicura bývalému partnerovi: Měníš osud mně, mojí dceři, a její dceři, a její dceři.)

Třeba vám většinově dojde (vždy existovalo malé procento žen, které si svá těla a jeho schopnosti od mládí vychutnávaly a dokázaly si kteréhokoliv muže omotat kolem prstíčku), že čím lépe svého partnera (nejlépe toho prvního či prvního vážného) naučíte, jak otevřít všechny pomyslné zámky a dveře veřejně i tajně zabudované ve vašich vnějšně oblých tělech i v dokonale postupně se otevírajících vnitřních tělesných procesech, a čím víc o Něho (a své děti) budete pečovat, tím víc a lépe poznáte i vlastní, jinak planě a jalově nevyužité (a bohužel dnes většinou nikdy neobjevené) slasti, štěstí a schopnosti.

Zatím jste, dámy, svými těly a jejich tajemnými projevy (protože vychovány v mužské společnosti a vzdělány zase jen muži nebo mužsky logicky uvažujícími profesorkami různých feministických či gender věd, a navíc rozčileny) logicky zmateny, a svým zmateným chováním a jednáním následně matete už tak zmatené muže. Ale zatímco muž nemá kam utéct, vy ženy někde hluboko ve své podstatě máte evolučně uloženo řešení svého, a v návaznosti na to i mužského, a tedy i celospolečenského (včetně muslimského) současně babylonského lidského zmatení.