Kde se rodí zlo (a teroristé) « Vlastimil Marek

Kde se rodí zlo (a teroristé)

17.7.2016

Už jsem o tom psal: poslední století si sami (zmedikalizováním a odženštěním porodů) rodíme, vychováváme a nevšímavě pěstujeme všechny své grázly, podvodníky, drogově závislé, psychopaty i teroristy. Naznačím několik přímých i nepřímých a hlavně zatím i odbornou veřejností nevnímaných souvislostí, a začnu aktuálními titulky novin: V Nice vraždil rozvedený Tunisan. Zajímal se víc o ženy než o náboženství: nechodil do mešity, pil alkohol a kouřil marihuanu. Odborníci stále píší a v rozhlase hovoří o niterné nenávisti v třetí generaci původních přistěhovalců (do Německa, Anglie, Francie či Holandska) a neúspěchu multikulturalismu. Už dvacet let stále umanutě píši o tom, jak budoucí nespokojence negativně poznamenávají porody v nemocnicích (ač se těm oddělením říká porodnice), výchova partou v ghettech, bezvýchodnost jejich údělu a také nesnesitelně snadno dosažitelné porno na internetu.

V medicíně platí, že skutečně úspěšná léčba je léčba kauzální čili ta, jíž se podaří potlačit příčinu nemoci. Vše ostatní je pouze paliativní zákrok hrozící dalším a leckdy i horším vzplanutím choroby. Podobně je tomu se společností. Může bez konce likvidovat následky, výsledek ovšem bude vždycky hubený. Je tudíž třeba jít ke kořeni či k tomu, z čeho všechno to zlo pramení, rozumně leč očekávatelně píše lékař Jan Payne, z jehož blogu vycházím, a který ví, že Vymýtit terorismus tvrdým potlačováním je cesta do pekel. Původ zla je totiž daleko hlubší: tryská ze dna lidské duše. Většinou myslíme na zlo nikoliv obecně, nýbrž v podobě zlého člověka…

Philip Zimbardo ukázal, že člověkem se dá poměrně snadno manipulovat a přimět ho k tomu, aby dělal i něco, co jinak odmítá. Nástrojem je zde lidská obava z odlišností a napodobování druhých. V pozadí je to, že člověk se zbavuje osobní odpovědnosti; odpovědnost je neurčitě kolektivní a potažmo žádná. Z toho důvodu se člověk uchýlí ke zlu v uniformě či daleké cizině. Již před lety jsem v téhle souvislosti marně připomínal efekt ukazovátka: malé děti do tří let neumí lhát (výzkumníci jim slíbili, že když řeknou, že to je hruška, ačkoliv jim ukážou jablko, dostanou bonbón), ale když jim do ruky dali ukazovátko, aby na hrušku nebo jablko ukázaly, malé děti bez potíží „lhaly“. Jinými slovy, evoluce nepočítala s různými ukazovátky (i v podobě oštěpů, seker, spouště na samopalu či tlačítka, které dá povel raketě s bombou), člověk na ně nemá brzdy a není schopen odolat ani sociálně inženýrskému pokušení okamžiku něco vyřešit zkratkou, zákonem, novou přehradou, ihned, definitivně. A ukazovátkem teroristy pak může být unesené dopravní letadlo, nákladní auto

Davy již v Evropě (tedy na rozdíl od svých prarodičů a rodičů kteří se narodili doma) v obvyklých nemocnicích, tedy porodnicích narozených puberťáků arabského původu, kteří žijí bez vzdělání v partách a doma celé dny koukají na propagandistická videa džihádistického islámu a zároveň si vzájemně (rozuměj: ve společnosti, ve které chodí všechny ženy od hlavy k patám zahaleny) poskytují filmy, seriály a pornovidea, odehrávající se v přepychových interiérech… a kluci závidí a začínají nenávidět společnost, která jim všechny ty barevné věci, povolné ženy a možnosti přepychu odepírá. Jsou oběti obětí, a všechna jejich poškození se v dalších generacích násobí. Rozumějte, ne každý traumaticky porozený kluk musí vyrůst v teroristu, ale přichází na svět s řadou poškození, která se pak při kombinaci s jinými negativními faktury (a že těch dnes přibývá) mohou stát spouští tragických zkratů a nedomyšlených činů.

Navíc je jich, těch nespokojených mladých, příliš moc. Všechno, čeho je příliš, škodí: lidí, horka, sexu, přepychu, ale i cigaret a alkoholu, ale i svobody bez disciplíny. Ti kluci nechtějí páchat zlo, prostě si taky chtějí vybojovat jen možnost si užít… A vývoj v prostředí závisti a nenávisti pak vede k až epigenetickým důsledkům a negativním vlivům i v dalších (ještě traumatičtějšími porody) ještě poškozenějších generacích

Řešením pro vyspělé společnosti je jistě odhodlání teroristické organizace porazit, ovšem nad terorismem se tím zdaleka nepodaří zvítězit. Záchranou je pouze rozvinout výzkum toho, co je zlý člověk a v čem tkví jeho úchylka. Základním předpokladem při tom je, že zlým se nikdo nerodí; stává se jím krok za krokem a ten vývoj je plíživý, ví i doktor Payne. Ano, ale ani on bohužel zatím nevidí skutečné příčiny. Současné poznání, co všechno se děje v mozku a těle novorozence v prvních vteřinách a minutách po porodu, stejně jako celá řada praktických pozorování chování kojenců (viz třeba bonding atd., klikejte na odkazy a pozorně čtěte!) jasně většinové alopatické medicíně už pár dekád (i u nás) naznačují, jak neblaze, přes všechna doporučení WHO, zavedená rutinní porodnická péče děti spíše poškozuje a zadělává na budoucí zdravotní a psychické (a tedy i společenské) potíže.

Například v sobě neseme velice silný záznam o porodu, který je nesmírně rozsáhlým úložištěm těžko zvladatelných emocí a fyzických energií, které nebyly projeveny, tvrdí (kromě desítky dalších světově proslulých porodníků i prenatálních psychologů) hodně dlouho i nejslavnější český, ale u nás upozaďovaný psychiatr Stanislav Grof.

Dr. Payne s ostatními doufá (ovšem marně, protože s křížkem po funuse), že snad budeme s to rozpoznat náběh ke zlému člověku v sobě samém, avšak též diagnostikovat takové sklony u dospívajících či dětí, díky čemuž bude možné s nimi pracovat. Mnohé zkáze bude takto možno zamezit, logicky dovozuje lékař.  Možná ano, ale… i on už (i jako emigrant, který se po sametu vrátil) snad ví, že ve společnosti, která nefunguje, je jednak naivní doufat, že si kapři (v tomto případě ti z medicínko-farmaceutického průmyslu) vypustí rybník, a za druhé, že u porodem poškozených (stále většího počtu bázlivých, autistických, dyslektických, astmatických, hyperaktivních a jinak zbytečně poškozených dětí), bude snadné diagnostikovat sklony ke zlu či dokonce je vyléčit. Ano, už začíná být hůř, aby mohlo začít být (ale až za tři generace, rychlé řešení neexistuje) lépe. Ale začít je třeba ihned: ab ovo, od počátku (rozuměj: od početí, těhotenství, porodu a prvních dvou let, kdy se dotvoří inteligence, a do pěti let, kdy je dokončen systém emocí na celý další život). Proto, pánové a především dámy, opakuji: odpověď na řečnickou otázku v titulku je jednoznačná - zlo a teroristé všeho druhu se rodí v obvyklých (velko)porodnicích, kde převládají komplikace, medikace a porodníci tlačí na rodičky.

 

 

P. S.: Pozitivní Cesta je jednoduchá, stačí vrátit porody ženám a přirozenosti: potřebujeme malé porodní domy (nebo rodit jako doma), co nejvíce dul a pojišťovnami placených porodních asistentek, co nejvíce(orgasmických) porodů doma (90 % žen dokáže porodit bez zásahů lékařů, porodnice by měly existovat jen pro pár procent naléhavých zásahů), informace o přirozených porodech i ve skriptech na medicíně, šťastná chtěná těhotenství (a čím více maminka jiný stav prozpívá, tím lépe děťátko všestranně prospívá).