Mateřské štěstí není mýtus! « Vlastimil Marek

Mateřské štěstí není mýtus!

21.9.2016

Máloco mne vyvede z míry a klidu. Článku Lucie Zídkové nazvaném To dítě jsem neměla mít (LN 16. 9. 16) se to dokonale povedlo. Podrobně rozebírá případy žen, které nezažily mateřské štěstí (ale nejde po skutečných příčinách) - jsou unavené, vyčerpané, občas i hospitalizované v blázinci, aby si prý odpočaly. Je mi těch žen (a jejich dětí) líto. Ale daleko víc je mi líto, že někde na začátku článku nebylo velkými písmeny zdůrazněno, že jde o patologické případy, tedy že to nejsou běžné situace, a hlavně že k nim vůbec nemuselo dojít! U přirozeného porodu (fyziologického, jinak řečeno nepřerušovaného, bez lékařských zásahů) k níže popsaným stavům a jevům nedochází! Ženské tělo, evolučně vyvinuté k bezpečnému porodu v teplu, šeru a intimitě, prostě preventivně nedopustí, aby došlo k tomu, co vyvozuje novinářka:

Říct, že svého mateřství litujete, je… porušení největšího mateřského tabu. Žena se takovým výrokem dotýká jedné z posvátných krav naší kultury: mocného mýtu, který mateřství staví na odiv jako zázračný stav, jako pravou roli ženy, jež jí přinese štěstí a naplnění. Udržování a posilování tohoto mýtu je samozřejmě v zájmu lidského rodu: je projevem jeho pudu sebezáchovy. Začneme-li se v něm, lidově řečeno, šťourat, budeme rodit ještě méně než teď. A už teď rodíme málo. Možná proto tento mýtus donedávna odolával – jako jeden z posledních.

Možná stačilo těmto matkám vysvětlit, že nenaplněné mateřství není jejich vina. Stejně jako platí, že císařský řez záchranný akt jen při patologickém porodu a neměl by se užívat rutinně, je pravda i to, že k laktačním psychózám, poporodnímu blues, potížím s odloučením placenty, k poruchám kojení a k následným neurologickým potížím v dalším vývoji dítěte by normálně nemělo docházet. Ostatně, přečtěte si blogy o doporučeních WHO nebo o orgasmickém porodu. Při přirozeném porodu se totiž v těle rodičky postupně vyplavují hormony zaručující bezpečný průběh všech dalších fází porodu. K tomu ovšem kvůli zásahům lékařů, hlavně kvůli používání umělého oxytocinu nebo epidurální analgezie, nikdy nedojde – a proto dochází ke komplikacím, které pak následně lékaři pracně, i když často zdárně řeší: tělo rodičky ale neprožije zázrak dvojího zrození (nejen dítěte, ale i sebe samé) a ani příště není schopno produkovat přirozený oxytocin, silné mateřské city zaručující.

Tzv. primitivní kultury oprávněně, po tisíciletí zkušenosti tvrdí, že porodem se dívka rodí v Ženu. Většina současných rodiček, kterým byly a jsou aplikovány (většinou zbytečně) různé umělé náhražky přírodních hormonů, tak zůstává tělesně nezrozena, v jakémsi porodně pubertálním stavu. Jedním z důsledků je pak absence mateřského citu. Je prostě normální porodit přirozeně, a překypovat pak láskou a péčí! Tedy mělo by to být normální, nebýt porodnic. Na tento normální stav už ale zřejmě české ženy v každé další generaci rodiček, které porodily s křikem, bolestí a utrpením, zapomněly. Jenže co když za všechny ty komplikace nemohou, protože byly do pozice pasivních obětí porodnických procedur zatlačeny?

Článek sám cituje studii izraelské socioložky Orny Donathové o ženách, které litují, že se staly matkami. Podkladem studie jsou její rozhovory s 23 matkami ve věku od 25 do 75 let. Jediným kritériem výběru žen bylo, že na (relevanci studie devalvující a neuvěřitelně účelovou) otázku „Kdybyste mohla vrátit čas, stala byste se znovu matkou – se vším, co dnes víte a se svými dnešními zkušenostmi?“ odpověděly jasným „Ne“. Studie oplývá řadou dalších citací, které vypovídají samy o sobě: 

Teorie, že každá žena je k mateřství od přírody vybavena, a co nezařídí tikající biologické hodiny, tomu napomohou poporodní hormony, jsou podle Donathové sporné. (Pochybuji, že izraelská socioložka měla děti, a pokud ano, že je porodila přirozeně. Spíše se domnívám, že svou knihu původně napsala ne proto, aby pomohla šířit nový mýtus o absenci mateřského pudu, jak vyznívá z českého článku, ale spíše aby pomohla traumatickými porody a nedostatkem mateřských citů postiženým ženám). 

V těhotenství se prý nedokázala vzdát kouření, ačkoli věděla, že dítěti může ublížit, a mateřský pud se nedostavil ani po porodu. V noci prý neslyšela, jak dítě pláče, manžel ji musel budit, vypovídá jiná matka, které nikdo nevysvětlil obrovské riziko kouření v době těhotenství a která konzumací nikotinu skutečně udělala velkou chybu.

Jiná v článku citovaná matka si absenci mateřského pudu vysvětluje tím, že u nás jsou totiž holčičky odmala vedené k tomu, že dobro a pohodlí ostatních je jejich úkolem. Že jejich zájmy jdou až za zájmy muže a dětí. A to je hrozné zlo, tvrdí jiná. Tohle je typická záměna důsledku za příčinu a sylogismus podobný komunistickým teoriím marxismu leninismu. 

Synovi diagnostikovali Aspergerův syndrom, jeho výchova byla extrémně náročná a mně prostě došly baterky,“ popisuje jinou situaci matka vědkyně, jež už měla jedno dítě, vědu a nikdy nečetla žádnou studii (ani ty dávné od profesora Matějčka o nechtěných dětech) o tom, jak škodlivá je pro budoucí dítě negativní psychika rodičky a především to, že dítě vlastně nechtěla!

Její případ vysvětluje další citace: „Matkami se dnes často stávají ženy, které předtím deset patnáct let studovaly a rozvíjely kariéru. Když se jim něco nedařilo, nastudovaly si víc, věnovaly tomu večery a víkendy, radily se. A tento způsob života a řešení problémů se vepsal do struktury jejich osobnosti. Teoreticky sice vědí, že mateřství není soutěžní disciplína, ale nemohou si pomoci: jsou zvyklé podávat výkon, srovnávat se, snažit se být nejlepší,“ popisuje cestu k problémům psycholožka. Jenže dítě není stroj ani pracovní projekt a jeho chování, vývoj a zdraví často nelze mít pod kontrolou. K výroku „Já na to nemám, já jsem nikdy neměla být matkou“ je pak už jen krůček.

A především, co když tyto stesky žen jsou jakési přiznání a nepřímé obvinění minulých i současných způsobů českého porodnictví a zdravotnictví vůbec: zatajovat potřebné informace? Co když ženy jen netuší, že porod není operace, ale naopak radostná příjemná událost, která je na celý další život pozitivně změní? Mají pravdu, kdy říkají: Netušili jsme, co rodičovství obnáší. Proč nás na to někdo předem neupozornil? Jenže co když jim nikdo nic neřekl o výhodách těhotenství a přirozených porodů, nebo je dokonce zatajil? Přečtěte si blogy o orgasmických porodech…

Kdyby všechny současné i budoucí těhotné a rodičky věděly, o co při porodu jde, co je a co není rodičce a dítěti prospěšné, nebo alespoň jaká jsou doporučení Světové zdravotnické organizace (které český stát již před mnoha lety podepsal, ale kterými se neřídí), jistě by rády volily orgasmický porod v tichu a šeru, bez přítomnosti porodníků (porodník Michel Odent tvrdí, že počet komplikací při porodu roste s počtem přítomných osob), a tím i svoje tělo překypující mateřskou láskou od prvních vteřin života jejího dítěte. Mateřské štěstí totiž není nějaký historický mýtus, ale něco, co je potenciálně přítomno v těle každé zdravé ženy.

Maminky, které jste prožily porod jako radost, úžas a někdy i orgasmus, napište o tom. Podělte se, přispějte ke skutečné emancipaci, počněte postupnou pozitivní revoluci v českém porodnictví, rozšiřte evangelium (radostnou zvěst) o tom, že to je možné. A že se to může i u nás stát normální a běžnou praxí… to bych vám (a si) tak přál…

 

Další doporučené čtení:

http://karlamikova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=461523  WHO

http://karlamikova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=460288  orgasmický

http://karlamikova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=465688 nepláčou

http://karlamikova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=477017 orgasmický

 

Pro informaci (aneb co vám neříkají)

http://blog.baraka.cz/2015/09/cisarska-rada/

http://blog.baraka.cz/2016/03/poporodni-syndrom/

http://blog.baraka.cz/2012/12/obstetrix/

http://blog.baraka.cz/2010/12/epiduralni-trip/

http://blog.baraka.cz/2009/12/rozlite-mleko/

http://blog.baraka.cz/2015/11/vypisky-cisarske/

 

A pozitivní třešnička na dortu těhotenství:

http://blog.baraka.cz/2015/05/vyhody-tehotenstvi/

 

Původní mnou citovaný a komentovaný článek snad raději ani nečtěte:

http://www.lidovky.cz/ja-to-dite-nemela-mit-litovat-materstvi-patri-mezi-nejvetsi-soucasna-tabu-1ra-/zpravy-domov.aspx?c=A160917_144113_ln_domov_ele