Mantry III. kategorie

1.1.2009

Mantry, posvátné léčebné písně a popěvky se v Indii či v Tibetu používají tisíce let. Svým způsobem jsou „mantry“ i ukolébavky našich maminek, nebo jihomoravské táhlé lidové písně. Dnes víme, že z mnoha již ověřených důvodů skutečně fungují. Přinejmenším tak, že člověk, který je zpívá, uvolňuje hlasivky. Uvolnění hlasivek pak znamená uvolnění emočních bloků.

Zpěv je, kromě mnoha dalších harmonizačních aspektů, také dechovým cvičením a relaxací (člověk nemyslí ani na slova takové mantry, natož na všechny své problémy, a zklidněná mysl znamená zklidněná psychika a méně nezvládnutých emocí).

Jednou z nejznámějších manter je zpěv samohlásky Óm (v křížovkách označovaná jako „posvátná slabika“). Ale ve své podstatě ani pro nás není terapeutické a duchovní použití zpěvu nic exotického a nového, právě tak „mantrou“ je totiž i „ámen“ nebo „alelujá“.

Když se v 60. letech 20. století první hippie nadšenci z Evropy přímo v v Indii v různých ášramech (duchovních centrech) naučili zpívat mantry, a začali je pak zpívat i doma, zpívali samozřejmě v sanskrtu a v původních, většinou pro nás monotónních melodiích. Zpěv manter ale tehdy zůstal jen uvnitř různých oddílů jógy nebo mezi západními stoupenci těch indických guruů, kteří trvale žili a vyučovali v Evropě a v USA. Pracovně tomuto způsobu použití posvátného a léčivého zpěvu říkám „mantry I. kategorie“.

Od 80. let minulého století začal narůstat počet Evropanů (a Američanů), kteří v rámci hledání sebe sama začali nejen cvičit jógu či meditovat, ale také pravidelně zpívat mantry. Někteří jen natočili svou verzi některé slavné indické nebo tibetské mantry, ale pro jiné se stal zpěv manter (a jejich studium) hlavní náplní jejich soukromých, ale i profesních životů. Američan Henry Marshall (který žije v Holandsku) začal skládat i nové verze manter. Studoval je přímo u svého indického učitele, a posléze, s jeho dovolením, začal vymýšlet a používat nové melodie na slova některých původních manter. Jeho přístup byl a je tak hlubinně motivovaný, že se jeho verze manter začaly v 90. letech vydávat, prodávat a zpívat v celé Evropě.

Henry Marshall, coby učitel jógy, totiž začal pro své studenty skládat i zcela nové a původní melodie – aby byly mantry pro zápaďany přístupnější, zpěvnější, nebo, jinými slovy, snadněji zapamatovatelné a zpívatelné. Recitoval si původní text (nebo jen jednu část) některé mantry v duchu třeba celé měsíce, ve dne v noci, až se slova stala melodií. Pak novou verzi mantry zkoušel nějakou dobu zpívat sám, pak se svou ženou, potom ji několik měsíců zpívali jeho studenti jógy, a teprve když se mantra ujala, naučil ji zpívat sbor příležitostných, ale o to více motivovaných zpěváků a ještě později ji natočil a vydal. Své mantry zpíval několikrát i v Česku  a na jeho posledních dvou koncertech (v Brně a v Praze) je s ním zpívalo zpaměti, a užilo si všepronikající atmosféry pospolitého štěstí z bytí teď a tady, vždy několik stovek lidí.

U nás se mantrami a jejich vlastními úpravami více zabývají i další hudebníci  a soubory (např. Ivo Sedláček a skupina Yamuna nebo manželé Havlovi), ale přestože, tak jako Henry Marshall, pobývali v Indii a cvičí jógu nebo jiné formy duchovnosti, ani oni se samozřejmě nemohou zbavit svého „západního“ vzdělání a myšlení.

Mám teď na mysli již i vědou ověřený fakt, že to, co říkáme či zpíváme, a co je posluchači „vědomě“ vnímáno, tvoří jen 20% toho, co skutečně sdělujeme. Jinými slovy, jak rodiče, tak učitelé, a v tomto smyslu i zpěváci (zvláště pak zpěváci manter), ale i politici a další, by si měli být vědomi, že s tím co vyjadřují verbálně (nebo zpěvem), aniž to tuší předávají také 80% svých emocí, pocitů a minulých zkušeností (což je, opět NEvědomě, přijímáno posluchači).

Jakkoliv jsou současní „západní“ zpěváci či autoři manter duchovně připravení, a jakkoli profesionální soustředěný výkon podávají, vždy „vysílají“ i tu ještě ne tak docela čistou část své osobnosti (se všemi emočními problémy z dětství či rané dospělosti). Proto těmto typům manter říkám „mantry II. kategorie“.

Existuje ale zpěvačka, která slyšela zpívat indické mantry již „v bříšku“ své německé maminky. Její rodiče začali právě v období hippies cvičit jógu a zpívat indické mantry, a mantry byly také první a jediné „písničky“, které osoba, kterou mám na mysli, slyšela celé dětství. Celé dětství si také některé indické mantry denně zpívala (mimochodem, v rodině nikdy nebyla televize, a nevzpomíná si, že by kdy v dětství plakala). Od svých jedenácti let často navštěvovala ášramy v Indii a v Německu (tehdy od svého duchovního učitele dostala své současné jméno), v Indii také v roce 1991 potkala svého současného partnera na jevišti i v životě, někdejšího britského kytaristu a rockera (který se tam tehdy jezdil zklidnit, a který také objevil její pěvecký, tedy mantrický talent).

Když jí bylo 28 let, vydala své první CD. Pořádá pravidelné kurzy zpěvu manter a koncertuje po celém světě. Tomu, co a jak zpívá Deva Premal, říkám mantry III. kategorie. 

Protože jí zpívané mantry jsou  v dnešní době až neuvěřitelně (duchovně) čisté. A stejně tak i „léčivě“ transformativní. Vycházejí z meditace, a vroucnost, zaujetí a přirozená a zároveň dokonalá intonační přesnost zpěvačky dělá ze zdánlivě tak běžné a jakoby obyčejné disciplíny, jakou je zpěv (zpívat přece umíme každý, myslíme si) vrcholně duchovní a lidsky transformativní zážitek.

A když to všechno funguje ze záznamu, jak asi tyhle mantry působí živě, na koncertu? Když se navíc budeme moci přidat i my, posluchači a diváci?

Budeme to moci zažít: Deva Premal s Mitenem přijedou v červnu 2007 do Prahy.

V jednom rozhovoru Deva Premal popisuje to, co mnozí jiní duchovní mistři tvrdí neustále, ale pro nás normální lidi je stále nedostižným ideálem: že totiž život a dokonalost člověka a krása světa je něco zároveň „obyčejného“, ale i neuvěřitelně  krásného a zázračného. Že každý okamžik žitý na 100% je právě takový. Totéž se dá říci o každé jí zpívané mantře.

*

Deva Premal a Miten zazpívají své mantry 12. a 13. června v Praze 1, v kostele sv. Šimona a Judy v Dušní ulici, v 19:30 (vstup již od 18:00). Vstupenky k dostání od 2. dubna ve vybraných obchodech (informace také na www.maitrea.cz) a na dobírku: roiva@seznam.cz

*

Ve svých pravidelných pořadech OAZA (Čro 3 Vltava, neděle 23:15 – 24:00 ) postupně odvysílám ukázky sedmi alb Mitena a Devy Premal.

1. dubna    Miten: Global heart, Miten and Deva Premal: Songs for the inner lover

15. dubna  Deva Premal: Essence

29. dubna  Satsang – A Meditation with Deva Premal and Miten

13. května Deva Premal: Embrace

27. května Deva Premal: Love is space

10. června Deva Premal: Dakshina

  

Vlastimil Marek, pondělí 26. březen 2007