Od svých jednadvaceti let prakticky vůbec nepíšu rukou. Protože jsem začal psát (nejen své články a později samizdaty, ale i všechny dopisy) jen na psacím stroji. Pak přišly počítače, tedy opět klávesnice, a tak když si někdy dělám poznámky, většinou jen velmi stručné, musím je co nejdříve zpracovat, jinak to po sobě nepřečtu. Můj rukopis už je (docela současně) nečitelný. Dnešní děti (viděl jsem to u dcer, vidím to u vnuček) také moc hezky psát neumí. A doba esemesek nepřispívá ani krasopisu, ani pravopisu.
Jako kluk jsem nadšeně čítával články o luštění egyptských hieroglyfů nebo o tajemstvích chetitského či provázkového písma domorodých šamanů.
Jako puberťák jsem jednou na půdě prarodičů objevil truhlu, ve které byly, kromě prvorepublikových obrázkových časopisů, i jejich výuční listy a různé dopisy. Žasl jsem nad krásou a čitelností psaného písma.
V Japonsku jsem obdivoval dokonalou estetiku vývěsních štítů a reklam v metru, ale i kaligrafií v knihách, časopisech, komixech. Právě tak mne uchvacuje symetrická krása islámských posvátných nápisů. Za dob socialismu jsem si chodil do prodejny Technické literatury ve Spálené ulici listovat v knihách o typografii a na výstavách jsem obdivoval Kolářovy koláže z písma.
Na druhé straně jsem vždy obdivoval lékárnice, které nějakým záhadným způsobem přečetly škrábanice na receptech, a pokud mi ve škole a rodiče vytýkali, že škrábu, museli uznat, že lékaři škrábou ještě víc.
Od svých jednadvaceti let navíc prakticky vůbec nepíšu rukou. Protože jsem začal psát (nejen své články a později samizdaty, ale i všechny dopisy) jen na psacím stroji. Pak přišly počítače, tedy opět klávesnice, a tak když si někdy dělám poznámky, většinou jen velmi stručné, musím je co nejdříve zpracovat, jinak to po sobě nepřečtu. Můj rukopis už je (docela současně) nečitelný.
Dnešní děti (viděl jsem to u dcer, vidím to u vnuček) také moc hezky psát neumí. A doba esemesek nepřispívá ani krasopisu, ani pravopisu.
O tom, že neumět psát, respektive mít nečitelný rukopis, není nic, nad čím bychom mohli jen tak mávnout rukou, svědčí zpráva, kterou jsem zaslechl v televizním vysílání:
„V USA každý rok zemře 7000 lidí, protože lékárníci špatně přečetli nečitelné recepty, a na léčbu dalších poškozených 1, 5 milionů lidí se vynaloží ročně 3,5 miliardy dolarů.“
Kolik asi lidí zemře na „nečitelný rukopis“ u nás?
Samozřejmě že „problém“ vyřeší nějaká elektronická podoba budoucího receptu, ale nečitelnost rukopisu lékařů naznačuje všeobecnější trend: uspěchanost, nepozornost, nedostatek respektu, fachidiotismus.
On ten „krasopis“ mých prarodičů vůbec nebyl samoúčelný: člověk, který umí krasopisně psát, zároveň s pečlivými tahy pera cvičí a zvládá tahy myšlenek a emocí. Dnešní člověk, který krasopis (pečlivost, trpělivost, soustředění) nikdy netrénoval, má i myšlenky jaksi „nečitelné“. Vysílá chaos (tisíce radiových vysílačů najednou) a je „nečitelný“ i pro své kolegy, přátele, rodinné příslušníky. Nikdo mu nerozumí, on nerozumí jiným, stahuje se do svých fantazií se všemi z toho vyplývajícími negativními důsledky. Co myslíte, proč jsou asi „nečitelní“ i politici posledních let?
V katastrofických spekulacích na toto téma se pak dá pokračovat: Co zůstane po naší kultuře? Bude v budoucnosti „čitelná“? Je celkem snadné si představit, že se můžeme dostat do neřešitelné konfrontace s pro nás nečitelnými muslimy a Číňany, kteří nás možná obsadí silou nebo plíživě, a my všichni pak přijdeme o „výdobytky“, na které jsme zvyklí a na kterých jsme existenčně závislí. Třeba se rozpadnou státy, dojde nafta a pitná voda, přestane jít elektrický proud a už naši vnuci budou mluvit různými verzemi anglické čínštiny. Naše písmo a knihy a časopisy a blogy pro ně postupně budou nečitelné.
Může se také stát, že počasí bude tak extrémní, že nás nepřetržité tajfuny a vichřice zaženou do podzemí. O tom, že si ani tak moc nevymýšlím, svědčí i jiná zpráva agentur: „Stojíme na pokraji druhého jaderného věku a na začátku období bezprecedentních podnebných změn a vědci mají znovu mimořádnou odpovědnost informovat veřejnost i vedoucí politiky o nebezpečí, jemuž čelí lidstvo,“ uvedl profesor Stephen Hawking. „Jako vědci rozumíme nebezpečí jaderných zbraní a jejich ničivým následkům, a nyní se dovídáme, jak ovlivňuje lidská činnost a technologie klimatický systém, které možná navždy změní život na Zemi.“ Lord Rees z Ludlow, předseda Royal Society, v této souvislosti podotkl: „Dospěli jsme k závěru, že nebezpečí, které tvoří klimatické změny, je skoro stejně tak velké jako nebezpečí, které představují jaderné zbraně. Důsledky jsou možná v krátkodobé perspektivě méně dramatické než důsledky jaderných explozí, ale během nadcházejících tří až čtyř desetiletí by mohly podnebné změny způsobit drastické škody.“
Zpět k „nečitelnosti“: za nějakých dvě stě let tak možná bude všude na velehorách odpadků, kromě plastových krabic plných podivných drobných součástek, a plechových monster s koly, spousta lesklých kotoučů, které nikdo nebude umět a chtít „přečíst“. A naši potomci budou potřebovat spíše ohmatané výtisky Zahrádkáře. Budeme pro ně (anebo pro mimozemšťany) naprosto nečitelní.
Ono umět hezky psát není jen tak zbytečné umění. Krasopis propojuje mozkové hemisféry, uklidňuje a kultivuje mysl, učí dítě a člověka proporcím a ovládání svého těla atd. Právě čínské znaky, tedy Číňané (a Japonci a Korejci, kteří je také používají) jsou možná příčinou obnovy čínské civilizace a jejího až překotného vývoje.
A zatímco ze současných trendů vyplývající katastrofické vize začínají konečně zajímat nejen vědce, ale i novináře, spisovatele a dokonce i některé zahraniční politiky (např. Gore), naši politici právě strávili půl roku před volbami a dalších sedm měsíců po nich v naivně neplodných a naprosto zbytečných vzájemných hádkách. Varování vědců jsou pro ně naprosto nečitelná. A i oni sami jsou tak už nejen pro své voliče, ale asi i sami pro sebe, dokonale nečitelní.
Naznačuji, že zatímco naprostá většina z toho, o čem píší noviny a vysílají různé televize, je jen zdánlivě důležitá, jiné věci, zdánlivě mediálně či „politicky“ bezvýznamné, jako je třeba umění hezky psát, a tedy čitelný rukopis lékařů, nebo schopnost rozlišit (intuitivně si „přečíst“), co je skutečně důležité, přímo ovlivňují životy a mění dějiny. Co myslíte, jste vy sám (sama) čitelný (á)?
Vlastimil Marek, pátek 23. únor 2007
