Vida, četnost a rychlost, s jakou se objevují další informace, jen potvrzující to, o čem jsem nedávno anebo před více jak dvaceti lety přednášel (a sem tam i samizdatově psal), překvapuje i mne samého. Celostránkový článek „Pojišťovny lidem nadělí dárky“ přinesl v MF Dnes informace o bonusech, které pojišťovny začaly nabízet svým klientům v rámci „preventivních“ programů.
Před těmi více jak dvaceti lety jsem například začal hovořit o ministerstvu nemocnictví (protože se zabývalo a prakticky dodnes, až na výjimky, nemocemi, a ne zdravím), a na námitky uváděl příklad pozitivní motivace v Kalifornii (nedávno jsem jej opět zmínil, ale zopakovat to musím):
Každý Kaliforňan utratil tehdy ročně 800 dolarů (za nějakou tu návštěvu zubaře, léky na chřipku, sem tam nějaký ten úraz a prášky na hlavu). Tamní pojišťovna ale přišla s nabídkou: když na konci roku zjistíme, že jste nevybrali celých 800 dolarů, ten rozdíl vám vyplatíme. Za tři roky se zjistilo, že občané Kalifornie začali být velmi zdraví. O ty peníze zase až tak nešlo: šlo o převrácení dosavadního způsobu uvažování o nemocech a zdravotním pojišťění.
No vida, a teď čtu titulky jako „Pojišťovny si uvědomily, že peníze investované do prevence se jim vrátí“. Prý je dobře, že si i naše pojišťovny uvědomily co už před drahným časem dokázala jedna kanadská studie: jeden dolar investovaný do prevence se vyplatí desetinásobně ve srovnání s tím , kolik by se později muselo investovat do léčby.
VZP v roce 2008 nabízí příspěvky na očkování, cyklistickou přilbu, ozdravné pobyty, a dokonce, a to mne velmi potěšilo, v rámci tzv. těhotenského balíčku mohou těhotné „čerpat“ vitamíny, příspěvky až 500 korun nebo na cvičení a plavání, ale třeba, a to mne donutilo zvednou obočí, na předporodní kurzy a úhradu pobytu otce u porodu!!!
Nejsem si jist, do jaké hloubky úředníci pojišťoven vědí, jak moc lze ovlivnit zdraví budoucího človíčka právě informovaností rodičky (a tedy zklidněním její psychiky) nebo přítomností otce u porodu, ale o to tu teď nejde. Konečně, po tolika letech, se „vývoj“ začíná ubírat správným směrem! Po roce 1989 jsem na otázky přátel, co si myslím o budoucnosti, odpovídal, že bude potřeba tří generací, aby se něco skutečně změnilo, zvláště, pokud by se měli změnit Češi, ale že až vstoupíme do NATO a EU, budeme nuceni se postupně měnit. Už je to tady?
Celkem nedávno řada lidí „vyhodila“ dalajlamu oknem senzacechtivosti, protože prý hodlá sám určit svého nástupce. A v jednom dlouhém komentáři, na který jsem také reagoval se jeho autor durdil, že prý buddhismus neuznává ženy.
Vida, už je to tady (viz celá zpráva ČTK) a „Oceán moudrosti“ (jak se překládá slovo dalajlama) zareagoval jak nejlépe to šlo (a vyrazil zbrklé„pero“ z rukou konjunkturálně jednajících a zbrkle neiformovaných): „Dalajlama včera v severoitalském Miláně nevyloučil, že by jeho nástupcem mohla být i žena. Zdůraznil, že v buddhismu mají muži a ženy stejná práva. Tibetský duchovní vůdce je na několikadenní soukromé návštěvě v Itálii. „Ukáže-li se být žena užitečnější, mohl by se lama reinkarnovat v této podobě,“ sdělil vůdce tibetského buddhismu na setkání s s novináři. Dalajlama nedávno prohlásil, že jeho nástupce bude zřejmě vybrán mimo Tibet.“
V článku o ovcích a lumících jsem nakonec zmínil prastarý lordský vtip. Vida, jaká náhoda, ekonom Pavel Kohout v LN napsal: „Průhlednost českého státního rozpočtu připomíná vtip o starém lordovi, který nechá sledovat svoji mladou lady. Na den odjede a po návratu se ptá komorníka, co viděl. „Lady měla schůzku s neznámým mladým pánem, který jí přinesl květiny. Potom měli romantickou večeři při svíčkách. Pak si pustili gramofon a tančili.“ „A co bylo potom?“ ptá se lord. „Pak šli do ložnice a nic víc jsem neviděl, protože se zhaslo.“ „Ach, Jenkinsi,“ povzdechne si lord. „Zase ta hrozná nejistota.“ Dva mladí lidé opačného pohlaví, kteří jsou dobrovolně spolu potmě v ložnici, se velmi pravděpodobně nebudou věnovat diskusím o Platónovi nebo vyprávění pohádek bratří Grimmů. Ale teoreticky to samozřejmě vyloučeno není. Ve veřejných financích máme na jedné straně kvanta peněz a na straně druhé množství lidí, kteří o tyto peníze mají zájem. To vše v téměř úplné tmě. Jaká hrozná nejistota. Teoreticky je sice možné, že v českých veřejných financích se neplýtvá a nekrade, ale věříte tomu?
A tak se jen usmívám pod fousy. A navíc, jako bonus, po všech těch kritických článcích na téma českého školství, doporučuji vychutnat si třeba článek o tom, že „Švédské děti chodí čurat bez dovolení.“
Vlastimil Marek, sobota 15. prosinec 2007
