Kniha šéfredaktora internetových stránek www.osud.cz Jiřího Maška 2012 – Zlatá brána otevřena s podtitulkem Čeká lidstvo konec nebo začátek? přináší dlouhou řadu dlouhých citací, které mají podpořit základní tezi autora, že všechno je jinak, než jak si myslíme (přesvědčováni skupinkami spiklenců), že procházíme (spolu s planetou a okolním Vesmírem) radikální transformací a že je třeba otevřít oči i vůči jiným než oficiálním názorům a tvrzením. Při listování mne zaujaly některé pojmy, které je třeba objasnit.
„Pokud máme přežít stávající změny uvalené na náš svět, musíme nejprve identifikovat a pochopit systémy kontroly, které byly zavedeny pro naši manipulaci, a pak objevit vlastní potenciál pro zmapování kurzu, který je pravdivý a upřímně určen nám samým,“ píše autor.
„Naše věda nemá jazyk ani prostředky a už vůbec ne snahu, aby dokázala pochopit, co se na planetě a v okolním Vesmíru právě v této době odehrává,“ a tak v předmluvě nabízí, že se „pokusí skládat střípky a psát knihu o nejfantastičtější a zároveň nejděsivější etapě Pozemšťanů na planetě Zemi. Přelomovost doby, ve které žijeme, si uvědomuje jen promile lidí. Projít touto transformací je a možná i zůstane výsadou. Rok 2012 zůstane především příležitostí. Zlatou branou, do které mohou vstoupit ti hledající, kteří upřímně touží po změně, po přerodu.“
Kniha je plna slov, kterým obyčejný čtenář prostě neporozumí, protože je považuje (zmanipulován médii a jednostranným vzděláním) za blábol. Jak chápete např. tohle: „Mění se celkové vibrace ve všech sférách. Nejen na Zemi. Starý svět se začíná poměrně rychle rozkládat a vše, co bylo stvořeno ze strachu a teroru, bez spojení s Duchem, bude muset pod tlakem obrovských svazků Světla postupně kapitulovat a odejít. Vše projde ohněm zničení a pak jako pták Fénix znovu vstane z popela, aby se postupně vytvořil zárodek nové civilizace Zlatého věku.“
Hm. Jenže jen tak mávnout rukou nelze. Pokusím se tedy „přeložit“ některé pojmy a utopická slova do srozumitelnějších pojmů, a naznačit racionální jádro obav i nadějí, spojených a spojovaných s rokem 2012 (viz i můj článek z roku 1997 Reset). Není to pro mne nic nového: v roce 1996 jsem do svého časopisu pro rozšířené vědomí MANA přeložil rozhovor s José Arguellesem (v polovině 80. let jsem si s ním psal a právě na základě jeho výzvy jsem chtěl v Praze v srpnu 1986 rozeznít gongy jako součást zvukové vlny, která má napomoci tomu, co se odehrálo o rok později: Harmonic Convergence. StB mne ale vzala do vazby a koncertu, ale ne pozdější celospolečenské změně, tak zabránila).
José Arguelles a jeho žena Lloydine se dostali do povědomí milionů lidí na světě v roce 1987, kdy měl nastat čas k tomu, aby se lidstvo dostalo ze jha materialistického myšlení. Jinak řečeno, pokud, podle Arguellesových složitých výpočtů, dostatečně velký počet lidí (nejméně 144 000) na tuto ideu uslyší, pomůže to lidstvu na konci mayského cyklu, v roce 2012 překonat krizi humanity a nastoupit novou éru. Harmonic Convergence, jak se tato akce jmenovala, se nakonec uskutečnila, a podle Josého se jí účastnily miliony lidí. José Arguelles je původně profesor historie umění, ale dnes žije kočovným způsobem života. Se svou ženou žijí bez kreditních karet, bez bankovního účtu, bez řidičského průkazu. Jeho knihy (Mayan Factor, Earth Ascending, Mandala) jsou plny složitých výpočtů, nákresů a důkazů, že ztráta smyslu pro krásu a harmonii je velkým civilizačním handicapem.
Na otázku, co myslí, že se stane v roce 2012, Arguelles odpověděl: „Nebude-li se naše společnost vyvíjet správným směrem, bude to proto, že se lidská rasa nedokázala vrátit k přírodním a přirozeným rytmům. Pak budeme pokračovat v devastaci biosféry a dočkáme se destrukce celé civilizace. Jestliže se ale stále více lidí zapojí do obnovy přirozených rytmů a cyklů, pak asi v čase okolo roku 2012 zažijeme začátek nové kvality lidské kultury na Zemi, včetně využití nejmodernějších technologií. Bude to ale něco radikálně jiného, než současná materialistická věda, která převládá dnes.“
Jinými slovy, kdo pravidelně medituje, kdo se modlí, nebo zpívá alikvoty, nebo se každý víkend na semináři „stává šamanem“, je postupně přece jen (v mysli) čistší, „koherentnější“. Nepřekáží sám sobě (např. nezvládnutými emocemi a jejich zdravotními následky) a ani schopnosti těla účinně se bránit krátkodobým stresům (ať už mají podobu osobních katastrof nebo postižení, nebo katastrof živelných a celospolečenských).
Jako uši, které mají schopnost, pokud se to člověku líbí, ovlivňovat úroveň citlivosti ke hluku (dělník, který aktivně sbíjí, nebo kutil, který vrtá do panelu, nevnímá hluk tak bolestivě, jako ten, kdo je nucen tyto nepříjemné zvuky jen pasivně poslouchat), tak i celá lidská bytost (ten gigantický orchestr miliard melodií) dokáže, pokud je pozitivně naladěna, odolávat docela razantním vlivům (tělo umí posunout práh bolestivosti (snesitelnosti, odolnosti). Pokud ale pochybuje a jen si stěžuje, onemocní a zahyne. Naopak, kdo ale cvičí a medituje, zvládá (a snad i zvládne) mnohem větší šok, než by předpokládal.
Lze tedy spekulovat, že pokud se okolo roku 2012 planeta Země ocitne v pásu intenzivnějšího kosmického záření, pokud se zvýší aktivita Slunce, a pokud dojde na varování José Arguellese a předpovědi Terence McKenny, zcela jistě se něco začne měnit. Země jako taková prošla podobnými změnami (včetně přepnutí magnetických pólů) ve své minulosti mnohokrát. Co tyhle a jiné předpovídané dramatické vibrační změny udělají s těmi (lidskými) mravenečky na jejím povrchu, je jiná otázka. Naděje Jiřího Maška a dalších, kteří meditují a i jinak se snaží zduchovnět, tkví v úvaze, že ti, kteří delší dobu „čistili“ své mysli a těla něčím harmonizujícím (a jejichž myšlenky jsou tedy podobně koherentní), na rozdíl od většiny ostatních, jejichž mysli jsou znečištěny chaosem současného konzumu a „vysílají“ jen chaotický šum, budou mít větší šanci tyhle dramatické změny „přežít“ (a možná k nim i dokonce přispět). Jinými slovy, i tato kniha o roce 2012 je jen dalším pokusem apelovat, vyzývat, snažit se o nápravu věcí lidských (mimochodem, aktivity Jednoty bratrské byly asi tím nejduchovnějším původním příspěvkem Čechů od 15. století, a činnost Hvězdného centra jiřího maška, kde se zájemci učí meditovat, léčit, cítit, a kde je jim spolu dobře, je další variantou na tohle „bratrské“ téma).
V jistém (individuálním) smyslu jde jen o nácvik, o trénink. Tak jako když trénovaný ligový fotbalista (nebo ragbista) snese kopance soupeře a hrozivě vyhlížející pády, které by obyčejného (netrénovaného) člověka zmrzačily. Aniž si toho je společnost vědoma, dlouhodobě „trénuje“ negativní přístup k životu a světu. Publicistická a popularizační činnost Jiřího Maška nabízí opačný, tedy pozitivní přístup k problémům člověka a jeho světa. Je jasné, že pokud je vám opakovaně nevolno, nepomohou vám ani tak další důkazy o tom, jak jsme na tom špatně, např. v knize filosofa (Společnost nevolnosti od Václava Bělohradského), ale pokud si např. přečtete maily stovek jiných, kterým bylo nevolno, a zjistíte, že v tom nejste sami, a že existují skupinky lidí, kteří dělají to a ono, hned vám bude lépe. Kniha Jiřího Maška nabízí informace o slunečním záření a elektromagnetismu, o poloze Země a Sluneční soustavy vzhledem ke středu naší galaxie, o fyzických příznacích probíhající transformace, ale také o úhynu včelstev, chemtrails, ale také o čakrách atd., a snaží se nabídnout souvislosti. Pokud tenhle pel-mel vyvolá znovu jen nevolnost, nebo naopak nadšení a touhu něco začít dělat, splnila kniha záměr, se kterým byla psána.
Podle Terence McKenny je totiž docela dobře možné, a teď čtěte velmi pozorně, že 21. prosince roku 2012 „vystoupíme“ z trojrozměrného prostoru a času. „Prostřednictvím různých technologií, ale i umění, se pokoušíme nalézt vstupní bránu do tohoto světa. Podaří se nám to nejspíše na základě spojení lidského a technického faktoru či farmakologického přebudování lidského mozku nebo způsobu myšlení a snad i pomocí digitalizace a ukládání dat do mikrofyzické oblasti… Pokud všechny tyto nesourodé prvky zůstanou pouhým součtem jednotlivých částí, nic neznamenají. Větší význam má ta část eschatonu (posledních věcí života, pozn. překl.), jež nás nikdy neopustila, kterou zkušenost sexismu a rasismu potřísnila, ale která tu přetrvává dál: láska.“
Nezní vám to stejně jako výzvy Jiřího Maška? Co je totiž „láska“ jiného než dokonalá koherence na mnoha úrovních zároveň? Co jiného je víra než koherentní soustředění jinak obvyklého chaosu běžné mysli? McKenna prorocky vyzýval (před těmi jedenácti lety byla na spadnutí jeho přednášková cesta do Prahy, ale pak zemřel, a tak se následující věty staly i jeho životním poselstvím): „Můžeme předběhnout kolektivní pochod za pochopením tak, že povzbudíme mikrokosmos vlastní spirituality (a Jiří Mašek, tak jako rostoucí řada jiných, nabízí konkrétní metody, pozn. aut.) a otevřeme vlastní bránu, kterou tu galaktická mysl v průběhu dějinného vývoje zanechala pro každého, kdo by se chtěl vydat ven (tedy za předpokladu, že bude mít dost odvahy otočit knoflíkem a projít).“
Mimochodem, o tom, že se nějaká zásadní a převratná „změna“ čeká i v tak exaktní disciplíně, jakou je fyzika, svědčí proces dokončování největšího urychlovače částic na světě (projekt CERN, poblíž Ženevy). Fyzika částic je prý na prahu nové éry. Je milé slyšet od teoretického fyzika přiznání, že věda doufá, že právě tento urychlovač pomůže zodpovědět základní otázky, co je to hmota a jak vzniká. Tedy jak vznikl vesmír a kam směřuje. Je dnes až překvapivé, že si klade tytéž otázky, které nejsou lhostejné ani Jiřímu Maškovi, který také našel dost odvahy vystoupit (ze závodu veverek v kole) a snaží se projít. A podělit se.
S datem 2012 je to tedy jako se vším ostatním v životě lidském: pro někoho může znamenat konec, pro jiného začátek. Záleží „jen“ na každém z nás.
Vlastimil Marek, úterý 11. březen 2008
