„Energetické skupině ČEZ se daří nad očekávaní analytiků dobře. Ve třetím čtvrtletí firma hospodařila s čistým ziskem 8,67 miliardy korun, což je meziročně o 59 procent lepší výsledek. Za první tři čtvrtletí letošního roku si pak skupina připsala čistý zisk ve výši téměř 30 miliard korun. To je oproti stejnému období uplynulého roku růst o 34,8 procenta. Důvodem je mimo jiné vyšší výroba, ale i růst velkoobchodních cen.“ Tvrdí zpráva z tisku. Stát, který má většinu akcií (a je tu pro nás), ale tvrdí jménem vlády (která je tu přece pro nás), že do „podnikání“, tedy do procesu neustálého zvyšování maloobchodních cen, nemá proč a vlastně nemůže zasáhnout.
„ČEZ je nyní nejziskovějším českým podnikem. Jeho provozní výnosy vzrostly o 18 procent na zhruba 40,335 miliardy korun. Celkem skupina zaměstnává přes 30 tisíc lidí.“
"Měníme naše očekávání celoroční výše čistého zisku Skupiny ČEZ z předešlé úrovně 35,1 miliard korun na 41,4 miliard korun. Celkový výsledek výrazně zvyšují mimořádné vlivy, jako je dopad daňové reformy ve výši tří miliard korun, kdy se projevil vliv nižších daňových sazeb na odloženou daň a změna odhadu nevyfakturované elektřiny," uvádí v tiskové zprávě Petr Vobořil, ředitel divize finance.
„Například upír jménem Energie.“ Napsal i za mne v LN Josef Klíma. „Nejdřív nás přesvědčil, jak je krásné a výhodné přejít na elektřinu, později na plyn, a když nás nakrásně měli nalákané, začali přitahovat šrouby. Ze všech stran. Žádný nářek, že jen kopírují světové ceny! Přečtěte si chvalozpěvy ČEZ a plynárenských gigantů, o kolik víc vydělaly nad plán a jaké jejich šéfové dostávají odměny. Přitom odměnu bychom měli dostat my, kterým sáhli do kapes pro další stokorunu.“
„Co když vaše milá elektrárenská společnost vydělává desítky miliard a vám zdražuje elektřinu s jakousi výmluvou, že v Číně poptávka roste? Máte dvě možnosti: nesvítit, netopit, nebo přistoupit na jejich ponižující podmínky,“ píše ve svém „diáři“ Monopoly jsou zmetci Martin Komárek v MF Dnes.
„Vyšší cena (elektřiny) netěší,“ prohlásil Ivan Hofman ve svém komentáři, „ale zisk ČEZu, ve kterém je rozhodujícím akcionářem stát, tedy my, těžko můžeme brát jako špatnou zprávu. Těm, kteří by snad byli v pokušení se na ČEZ zlobit, už šéf této společnosti vysvětlil, že jsou v tom zdražování nevinně. Roste-li poptávka, zdražovat musí, jinak bychom je mohli plísnit coby špatné hospodáře. Jinými slovy – za drahou elektřinu si můžeme sami, protože ji odebíráme a protože ji výhodně prodáváme. Je to tak logické, že s tím nelze hnout.“
Když jsem jako školák vždy v sobotu ve dvě poslouchal rozhlasovou hru pro mládež (z jediného tehdy dostupného a vlastně povinného zdroje, tzv. rozhlasu po drátě, jiná možnost nebyla), často opakovali hru o „štrajchpudlících“. Tak za první republiky říkali dětem, které coby míchače barev vykořisťoval majitel textilní továrny. Ó jak jsem tehdy s bezmocnými štrajchpudlíky soucítil (potřebovali peníze na živobytí a jiná práce nebyla), a jak jsem, spravedlivě třídně rozhořčen, nenáviděl toho jejich kapitalistu… To se přece nedělá, takhle vykořisťovat děti… To je nemravné!
Tak trochu se cítím v roli štrajchpudlíka. Potřebuji svítit a topit a používat denně svůj počítač. Nemám možnost přejít k někomu jinému. A tak jsem vůči těm, kteří „řídí“ ČEZ směrem k dalším gigantickým ziskům (a stále vyšším motivačním prémiím manažerů) bezmocný a snadno vydíratelný neustále se zvyšující cenou energie. To se přece nedělá, takhle vykořisťovat své vlastní klienty. To je nemravné!
To v sousedním Německu si člověk může zvolit jednoho z 900 dodavatelů elektřiny (který všechny administrativní úkony s tím spojené obstará sám) a Německo jako takové začíná budovat kabel, kterým bude v polovině 21. století dodávat až čtvrtinu evropské spotřeby elektřiny ze solárních elektráren ze Sahary.
Cítím se tady v Česku jako štrajchpudlík. To je taky to jediné, co s tím mohu udělat…
Vlastimil Marek, úterý 27. listopad 2007
