Psal jsem o tom již několikrát, a na seminářích a přednáškách neustále vysvětluji zásadné západní (překladatelský) omyl: třetí (energetická, manipura) čakra není umístěna v oblasti solárního plexu, kam ji neustále opakovaně umisťují knihy západních autorů (a těch, kteří tyhle zásadní chybu opisují a šíří dál), ale pod pupkem. Všichni, kteří cvičí různá bojová či obranná cvičení dle čínských nebo japonských učitelů těch současných amerických, německých, polských ale i českých učitelů a instruktorů, vědí z vlastní zkušenosti, že střed člověka (jeho těla a když se to zvládne, i vědomí) je právě tam (a ne o decimetr výše).
I já v svých začátcích pilně meditoval na solar (jako kluci jsme si vyhrožovali, že tomu druhému dáme „na solar“, míněna rána pěstí), ale brzy mi to začalo vadit. A později jsem pak pilně pomáhal odstraňovat další kardinální „chybu“ českých adeptů zenu (netušili jsme, že mniši se zkříženýma nohama mají pod kimonem schovaný vysoký polštář, který jim umožní stabilní meditační pozici, protože kolena jsou obě pevně na zemi), protože jsem si to v polských centrech hned vyzkoušel. Ihned jsem tehdy do češtiny přeložil knihu kanadského zenového mistra Phillipa Kapleaua (Tři pilíře zenu), ve které jasně a dokonce s nákresem vysvětluje roši, mistr, ale zápaďan, svým krajanům fígle života v klášteru a především principy a zásady správného sezení.
V pracovně Franka Perryho jsem našel desítky knih o čakrách, ale jen v jedné japonské byl názorný a zápaďanům ihned srozumitelný(černobílý) obrázek , i když až s proklatě nízko umístěnými spodními třemi čakrami. V indických knihách jsou totiž čakry symbolicky znázorněny pomocí lotosových květu (s rozdílným počtem okvětních lístků). A protože první tři čakry jsou na lidském těle umístěny velmi blízko sebe, a ony symbolické květy by se tak nevešly, Indové si třetí květ (symbolizující právě manipuru) prostě posunuli nahoru, nad pupek. Jim ovšem je jasné, že třetí čakra je pod pupkem (právě tak jako je Japoncům jasné, kde je umístěna hara), a nenechávají se zmást symbolickým nákresem. Je to jako kdyby Marťani viděli nejprve obrázek od Picassa a odvodili, že lidi mají oko na tváři. Přitom i dnešní potomci Inků v oblasti Peru vědí, že energetický střed těla, poqpo, je kousek pod pupkem.
Chyba s umístěním třetí čakry se už téměř sto let neustále přebírá, a i dnes, kdy jsou grafické možnosti téměř nekonečné, tak nákres lidského těla v mnoha současných (zápaďany psaných) knihách o čakrách obsahuje patřičně zmenšené, leč co se týká třetí čakry opět chybně do oblasti solaru umístěné symbolické lotosové květy.
Někdy je viditelně jasné, že to je prostě lenost grafika, který klidně označení (na nákresu lidského těla) posune. Jedině v knihách indického vědce a tantrika Hariše Džohariho (např. Chakras, energy center of tranformations, Destiny books 1987, neboTools for tantra, Destiny books 1986) jsem našel také symbolické, ale přece jen správně umístěné symboly čaker (i když v textu samotném je, co se týká umístění této čakry, zmatečně uvedeno jak břicho, tak zároveň solar plexus. a školomet tak bude opět zmaten a osvícení nedosáhne).
Zarazilo mne totiž, že i Frank hovoří neustále o solárním plexu, i když si ukazuje správně pod pupek. O zmatení západních adeptů osvícení netušil, a mezi sebou jsme si to vysvětlili. Jak se tohoto vážného pomýlení (znemožňující dosáhnout osvícení) u nás zbavit, netuším. Možná kdybych každému, kdo tvrdí, že třetí čakra je v oblasti solárního plexu, dal jednu pořádnou ránu pěstí na solar…?
