Měl bych to napsat s uvozovkami, tedy „novinky“, abych naznačil, že pokračuji ve svých „korálcích“ (zadostiučinění), tedy upozorňování na věci, jevy a informace, o kterých jsem psal, abych upozornil na možnost jejich nápravy, už kdysi či nedávno, a které v diskusích vzbuzovaly velké emoce a nesouhlas. Nové je na nich jen to, že v novinách (teď čtu jen občas, na prázdniny jsem zrušil předplatné, a týden na horách jsem se bez nich obešel docela) vypadají seriózněji. A že ač se to v záplavě hororů nezdá, přibývá jich.
Již před rokem (a zvláště poté, co jsem si vydal knihu Hlásím se o Nobelovu cenu) jsem naznačil, že o přirozených porodech už psát nehodlám (protože těch informovaných, a dokonce i těch aktivních budoucích i čerstvých maminek je stále víc). Rád bych ale upozornil na článek porodní asistentky Zuzany Štromerové (MF Dnes 29. 7. 09) s názvem „Žena má právo vybrat si místo porodu“. V jeho závěru se zkušená „porodnice ptá (státu, úřadů a fatálně neinformované veřejnosti):
„PROČ ČR stále brání porodním asistentkám ve výkonu profese? PROČ se snaží zabránit zdravým ženám aby našly porodní asistentku, jenž je provede těhotenstvím a radou a podporou posílí vědomí žen, že porod je zdravý proces, nikoliv zdravotní krize? PROČ se naše země nesnaží o takové zlepšení prostředí v porodnicích, aby ženy spíše přitahovalo? PROČ si nebereme příklad ze zemí, kde je péče poskytovaná porodními asistentkami podporovaná jako bezpečná a efektivní volba pro zdravé těhotné a rodící ženy? PROČ tato oblast porodnictví není přednášena medikům jako např. v Holandsku s Velké Británii? Kdo má prospěch ze stávající neutěšené situace, která rozhodně není obrazem kvalitní porodnické péče, ale blíží se totalitnímu nátlaku?“
Na horách s námi celý týden byla maminka s ani ne roční Amálkou. Ta si jen broukala, mávala ručkama, zvědavě sledovala co se děje, takže jsem její spokojené mamince položil samozřejmě kladně zodpovězené otázky: „Rodilas doma? Přirozeně (tedy bez medicínských zásahů)?“
Právě vydaná kniha fejetonů o hudbě, mantrách, době, hluku a zvuku (Co je za hudbou) naznačuje z mnoha úhlů pohledu, že hudba je víc, než nám kdy řekli, že léčí a povznáší hlubinněji, než tušíme, a také že bychom ji měli, aby fungovala víc, poslouchat se zavřenýma očima.
Článek „Hudba vnímaná poslepu je děsivější“ (LN 29. 7. 09) je typickým mícháním hrušek a jablek a snahou upozornit na sebe (či příslušný výzkum) tím, co je v současných médiích příznačné: čím hororovější, tím lepší (protože čtenější). „Když při vnímání hudby zavíráme oči, nejde jen o napodobování hvězd, ale toto jednání má hluboký neurologický základ. Izraelští vědci při sledování dobrovolníků zjistili, že zavřené oči u poslechu děsivé hudby vedou k větší aktivitě mozkového centra amygdala, klíčového pro tvorbu strachu a řady dalších emocí…“ Hm. Co kdyby vědci zkoumali dobrovolníky při poslechu klidné (new age) hudby?
Dostal jsem právě k podpisu návrh majetkového vyrovnání k rozvodu. O tom, že si musím hlídat emoce a zdraví samozřejmě vím (a řadě přátel děkuji za varování a přání, abych to vše překonal bez zdravotních následků), a vím také, že hned po úmrtí partnera je rozvod druhou nejsilnější negativně emoční událostí lidského života, ale článek „Hluboké jizvy rozvodu“ mne zaujal: Americká studie (8652 rozvedených lidí) zjistila, že „rozvod má dlouhodobé dopady na duševní i tělesné zdraví obou partnerů a rozvodové trauma zanechává jizvy, které nezmizí ani poté, co se někdejší manželé znovu vdají či ožení.“ Studie uvádí o 20% vyšší četnost závažných onemocnění (cukrovka, rakovina, srdeční choroby) než u lidí v manželském páru.
Psal jsem o tom ve svých fejetonech loni (viz i shora zmíněná kniha): partnerské krize (zvláště v posledních několika letech) by měly být příležitostí k jejich překonání, a tedy výslednému posílení vztahu, a ne k překotnému rozvodu, jak k tomu dochází u nás. České ženy bohužel naprosto zbytečně a zbrkle překonávají rekordy v počtu žádostí o rozvod (ale i co se týká kouření dívek). Jejich mozkům, cele zaplaveným emocemi a hormony (a zmanipulovanými strakatými časopisy), nedochází ani to, že „vdané ženy bývají mnohem lépe finančně zajištěny, což pro ně znamená mimo jiné přístup ke kvalitnější zdravotní péči a celkové snížení stresu. Ženatí muži mají zase obecně lepší životosprávu a stravovací návyky než muži svobodní,“ jak uvádí zpráva, která končí konstatováním, že „v USA končí rozvodem každé druhé manželství“. U nás jsme „Ameriku“ už předhonili: rozvodů je mnohem víc než sňatků.
Nic nového pod sluncem, jen „intenzita“ negativních novinek stále roste. Bohu, ale i nám všem, žel. Jakoby vnějších problémů nebylo dost, pilně pracujeme i na těch vnitřních. Snad čtení těch čerstvých „novinek“ (a vzpomínka na ty mé dávné i nedávné) alespoň některým ženám naznačí, že spokojené manželství (či partnerství) je přece jen vážnější a (zdravotně a životně) důležitější než nový svetřík nebo flirt.
P.S.: O vědě a její neschopnosti (nemožnosti) popsat svět (a život a vůbec) se nakonec rozepsal i přece jen uznávanější (mladý) autor. Viz http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/tomas-sedlacek.php?itemid=7158
