Hned za ulicí Na konci začíná tady u nás v Dolních Měcholupech cyklostezka jedna báseň. Vede podél potoka k rybníku Slatina, a když pak odvážný cyklista převede kolo přes silnici na Dubeček, může pokračovat pod Štěrboholskou spojkou až někam do Dolních Počernic.
Vždycky, když už dělám moc překlepů, nebo jsem na konci dne před setměním ukolébán klidem svých dnů, nebo učten, nebo cítím, že by tělo potřebovalo protáhnout a mysl provětrat, vyjedu na tuhle druhou variantu projížďky. A nebývám sám: ještě na silnici míjím vždy několik parkujících automobilů, v nichž sedí páry nebo jedinci, přezouvající civilní obuv a nazouvající in-line kolečkové brusle.
A pak už začíná téměř kilometrový rovný úsek, napravo s polem, nalevo podél vrbami (někdy obrovskými, jindy mladičkými) a kvetoucím býlím a rákosem zarostlým potokem. Už tady mne předjíždějí tryskáči (ti profesionálně vybavení prošumí velmi tiše, jejich kolečka jen tak jemně ševelí) i amatéři (maminy pojíždějí se slyšitelnými krátkými a velmi nejistými krůčky) a dokonce matky s kočárky se spícími miminy. Jak tak člověk tiše jede po hladkém asfaltu, na kterém stavitelé téhle cyklostezky nechali, asi aby trénovali pozornost uživatelů, vyčuhovat pár kanálů přímo uprostřed, zvláště v parném létě ho po nose pohladí závany různých vůni a horka.
Cyklisté na horských a závodních kolech jsou slyšet zdaleka, pneumatiky jejich určitě drahých kol podrážděně hučí. Vyplatí se tedy jet napravo, po serpentině můstku pak přes potok, a krajina se stranově jakoby převrátí: zatímco Hostovický potok je vpravo, a někdy docela příjemně hlasitě zabublá, vlevo se otevírá kosmická, ale přírodou omilosrdněná krajina s několika vysokánskými kopci, na kterých, dle vyježděných tratí, asi občas řádí motorkáři.
Za dalších pár set metrů a po dvou zatáčkách se najednou ukáže pohled na rybník Slatina. Protože jezdím raději přes den, nebo o víkendových dnech až k večeru, abych měl méně kolegů, dychtivých pohybu, a více ticha, obvykle zastavím před rybníkem, a dojdu pěšky, abych nevyrušil velké hejno kachen. Pokud je ovšem hejno už předem hlasité, protože kachny zahnal na hladinu rybníka nějaký ten zlatý retrívr, naopak vychutnávám ušima přírodní zvuk jejich hlasů na pozadí ruchu automobilů na silnici za rybníkem. Když jsem před nedávnem jel už podél rybníka, zaslechl jsem šplouchnutí a mezi stromky zahlédl velké růžové tělo zasouvající se do vody. Že by nějaká nahatá milovnice studené vody, říkal jsem si a cudně dál nepátral. Pak jsem ale z hráze na druhé straně uviděl muže, jak hází větví do vody aport svému albínskému boxerovi.
Rád jezdím i když je zataženo. Nad rybníkem se vždy nanejvýš esteticky seskupují mraky, a na horizontu jen příroda, protože věžáky dalekých sídlišť na obzoru, nebo silueta elektrárny, jsou na druhé straně. Sem tam potkávám rodiny, které venčí své postižené děti, a trhají si velikánské, více jak dvoumetrové žluté kytky a orobinec (asi na verandu, protože takhle velké vázy má doma málokdo). Sem tam pobaveně pozoruji rychle se učící omladinu, a v létě módní přehlídku sportovní vybavenosti. Některé dvojice mlčí a jen vychutnávají tichou jízdu (a úsek od Měcholup k silnici jezdí několikrát), jiné prokecají vše, i zážitek krajiny a jízdy.
Projížďka, na které jsem nafotil krajinu a cyklostezku i s rybníkem, byla navíc premiérová: jel jsem na novém kole značky Scirocco. Což pro jihoevropany znamená jihovýchodní vítr z Afriky. A pro mne obnovu vozového parku: kolo, které jsem zakoupil v roce 2000, a které přežilo povodeň (ve sklepě na Kampě), a jemuž už začínaly odpadat zrezivělé šroubky a trhat se brzdová lanka, je u mne k mání pro některého kutila (je bez přední brzdy, ale funkční). Novou kapitolu svého života tedy začínám s novým velocipédem…
