Když jsem si před rokem a půl při psaní blogu uvědomil, že se (auto)cenzuruji, protože si v mysli předem uhlazuji některé výroky při pomyšlení, jak by je komentovali notoričtí anonymové v diskusi, rozhodl jsem se diskusi vypínat (dokud to šlo, poté redakce změnila Kodex blogera a „zakázala“ mi nepovolovat, tedy zakázat diskusi), a nakonec přejít na soukromý blog. Také kvůli tomu, abych nemusel „snižovat“ laťku čtenářské náročnosti. Sledovat dění vnějšího a mediálního světa jsem ovšem nepřestal, i když komentovat se mi už moc nechce. Sem tam si něco podtrhnu, označím nebo vystřihnu, a doufám, že „mí čtenáři“ ocení a docení i tento subjektivní výběr (odkazy neuvádím, Google zvídavým umožní zadat jména a dostat se k původním zdrojům).
Dá se internet zmanipulovat? Nelze nad touto možností mávnout rukou se slovy. To se u nás nemůže stát. Jen si všimněte úrovně tzv. diskusí pod politickými články na zpravodajských serverech. Spočítejte, kolik Eichmanů a Berijů tak povykuje a nabízí konečná řešení. Ondřej Neff, Hrachovka na obzoru.
Hysterický povyk kolem prasečí chřipky připomíná, že odvracíme pozornost od skutečných problémů nafukováním „neudálostí“, protože vše, co je znepokojivé, je příliš hrozivé, abychom to vůbec vnímali. Třeba to, jak si kontaminujeme své myšlenkové a duševní prostředí, či to, že ve snaze přelstít skutečný osud jsme si upletli administrativní mašinérii stejně drtivou, nebo to, že fatálně závisíme na dovážené energii. Stanislav Komárek.
Kočky žadonící o jídlo přidávají do svého zvukového projevu frekvenci, která lidem připomíná dětský pláč, a zdá se jim tedy naléhavější, jak naznačila studie Karen McCombové z univerzity v Sussexu v časopise Current Biology.
Ženská emancipace dosáhla ve vyspělých zemích toho, že dnes ženy mohou všechno, na co si jen vzpomenou. Muže ke svému životu zdánlivě nepotřebují. Jejich Svoboda je ale vykoupena osamoceností a problémy s hledáním toho pravého. „Staly jsme se obětí vlastního výmyslu,“ říká Alice Ševčíková, „a najednou zjišťujeme, že to vlastně takto úplně nechceme,“ píše se v článku Diagnóza: svobodná, bezdětná. (viz i můj blog Kalhoty)
“Stačí si uvědomit, že duše muže je zhruba stejně složitá jako duše holuba domácího. A je i podobně učenlivý. Budete-li jej učit novému kousku, pak je třeba jej odměnit za každý úspěšný pokus. Pokud by jen dostával přes zobák, nic se nenaučí.“ Psycholog Šmolka.
Nedílnou součástí životní spokojenosti je sexuální uspokojení. Ta podle českých sexuologů klesá ( z 86% v roce 1993 na 71% v roce 2008). Také protože v druhé polovině 20.století došlo k nejdramatičtější a nejnáročnějším změnám v pojetí ženské role v celé historii lidstva, napsal antropolog Michal Josephy.
Špeky z Photoshopu: zatímco dřív bylo hlavní starostí grafiků v módních časopisech retušovat špeky, dnes je to naopak. Retušují se vystouplé kosti a přidávají se ženské tvary. Jedna fikce střídá druhou.
Ženy kopírují muže a ničí si zdraví. Ze studie Světové zdravotnické organizace vyplývá, že dlouhodobě dnes u nás kouří více dívek než chlapců. A zatímco u mužů počet rakoviny plic ubývá, u žen jí dramaticky přibývá.
„Emancipaci mozek chápe, ale signální soustavy ně kterých lidí ji moc neberou. Ani psychologové přesně nevědí, proč se společnost těžko vyrovnává s tím, že se role mužů a žen ve společnosti mění…Často se to svádí na komunistický režim, který obrazně řečeno vykastroval muže nízkými výdělky a tím nutil ženy, aby byly zaměstnané. Ženy se na učily souběžně pracovat v zaměstnání a vést rodinu, de facto přirozenou cestou převzaly vůdčí roli,“ napsal psycholog Karel Humhal.
Žijeme ve státě, jemuž vlastní občané mnohdy říkají Absurdistán nebo prostě Blbákov, napsal Ondřej Neff v článku Třeštivá fantazie.
Petr Robejšek: Česká politika je jen karikatura.
Mým nejdokonalejším marxistou byl odjakživa americký komik Groucho Marx. Jeden z jeho žertů jde až k jádru neúspěchu marxistické ideologie, onoho dogmatického náboženství, jež světu uštědřil jeho jmenovec Karel. „Komu budete věřit,“ ptal se kdysi Groucho, „mně, anebo svým vlastním očím?“ Pro stamiliony občanů komunisty řízených zemí se ono „mně“ v otázce rovnalo diktátorovi či oligarchii vládnoucí totalitní nebo autoritářskou mocí. Na to, co jste viděli na vlastní oči, nezáleželo. Museli jste přijmout svět takový, jaký vám říkají. Realitou bylo, co vládní strana za realitu prohlásila…napsal Chris Patten, poslední anglický guvernér Hong Kongu.
Autoři studie z londýnské univerzity UCL zjistili, že revoluční myšlenky a nově nabyté schopnosti se projevují až od jistého stupně populačního zahuštění. Čím početnější společnost, tím více se mezi sebou míchají lidé z jejich podskupin. Čím čilejší výměna a sdílení, tím větší pravděpodobnost, že se nové myšlenky udrží a budou mít šanci rozvinout. Pokrok vyžaduje tlačenici… Lidstvo je banda neposedů, kteří si nemohou pomoci, aby se nevyvíjeli stále dál. Přitom se v jádru nemění, a tak už má každý jejich krk ekvivalent v kulturně-historickém vývoji (Darek Šmíd: Milujte se a tlačte se).
Nástroje nám pletou mozek, mění naše vnímání vlastního těla a jeho umístění v prostoru.
Z médií mám pocit, že se většina z nich motá v mlýnici několika témat a nenabízí alternativy, napsal Václav Cílek. A jinde: Řada bohatých států je na pokraji bankrotu. Je to tím, že řada bohatých lidí, ale i států, si navyklo, bez ohledu na to, kolik vydělávají, utratit vždy o trošku víc, než vydělají. Což je naprosto zhoubná psychologie…Středověké zákonodárství určovalo, že věž radnice musela být nižší než věž kostela, aby se lidé nemohli vyvyšovat, nepředháněli se, nebyly konflikty. Když to nějaký velmož porušil, dával tím na vědomí, že byl něco víc. Proto si myslím, že dnes dochází k porušování zákonů nejen proto, že je to výhodné, ale taky tím, že symbolicky dáváme na vědomí, že si to můžeme dovolit.
Pravým uchem (například v hluku) lépe rozumíme, tvrdí vědci. Souvisí to s tím, že levá polovina mozku, která signály z pravého ucha přijímá a zpracovává, je na verbální signály specializovanější.
