Tak jako sytý nevěří hladovému, tak ani ženy nevěří mužům, když ti vyprávějí o svých vítězstvích a prohrách. A nevěří ani výzkumům o tom, že mužovi po prohře klesá hladina testosteronu (přičemž prohra je i to, když žena při nákupech několikrát „sejde“ z původní trasy, protože ji tam či onde něco zaujalo: muž tak „neuloví jelena“ a vlastně prohrává). Ženy zatím, ke své škodě, neuznávají svaté právo muže na koníčky a svatý klid po návratu domů (z lovu jelena), a nedojde jim, že kdyby své muže chválily a hladily, změnily by svět. Vím o tom své: nedávno mi zjistili, že mám jen třetinu testosteronu, a jedna Žena mne pozitivně šokovala tím, že mne (poučeně!) pochválila!
Testosteron (viz článek na síti i později v Reflexu) se nepodílí zdaleka jenom na modelování sekundárních pohlavních znaků, ale mimo jiné i tahá za nitky lidského chování. Jak svým nedávným výzkumem dokládá Kevin LaBar a jeho kolegové, na hladinu testosteronu u mužů mají zásadní vliv (kromě chování manželek a výsledků fotbalu, pozn. aut.) například volby, tedy fenomén, který může ve větších státech ovlivnit desítky ba i stovky miliónů mužů najednou. Během americké Volební noci se s testosteronem u mužů docela děly věci. Testosteron Obamových přívrženců vůbec neklesl, zato hladina testosteronu u voličů McCaina a Barra se propadla stejně, jako jejich prezidentští kandidáti. U sledovaných žen ze všech volebních táborů se nic podobného nedělo.
A nejde jen o sex. Testosteron má co dělat i s agresivitou, ochotou riskovat nebo způsobem odpovědi na nějaké ohrožení. Neuroekonomka Karen Redwine nedávno prezentovala výsledky svého výzkumu vztahu testosteronu a lakomství. Ukázalo se, že testosteron způsobil pokles štědrosti o 27 procent, a je v této hře zřejmě protihráčem oxytocinu, protože její kolega Paul Zak už v roce 2007 prokázal, že za podobných okolností oxytocin zvyšuje štědrost v průměru o 80 procent.
Léčiteli jsem vysvětlil, že ode mne před rokem odešla žena (kvůli pokusům o záchranu manželství jsem poslední rok asi až příliš „zjinovatěl“, a i když de iure jsem už rozveden, stále mi dluží nějaké peníze a drží mě tak na uzdě), dostal jsem na obnovu normální hladiny testosteronu české bylinkové tinktury, např. kotvičník a rdesno (shodli jsme se na tom, že všelijaké žen-šeny a jihoamerické zázraky českým mužům rozhodně nefungují tak, jak tvrdí reklama), a nakonec i „chlapskou“ radu, ať si najdu jinou (ženu).
Shodli jsme se i na tom, že muž svým způsobem „prohrává“ s ženou v každém sporu (i když je čistý a nevinný jako lilium). Právě tak muž „prohrává“ v imaginárním souboji o ženinu přízeň s každou kamarádkou (protože ženy ještě neví, že chtít od muže „pochopení“ je evoluční nesmysl), a také vždy, když se zamiluje (radikálně změní svou osobnost: i ten neobávanější samec pak vrká jak holoubek, nosí kytky a skládá verše). Muž totiž (pokud na sobě nezapracuje), ač to ženy nikdy nepochopí (protože nejsou muži), bere automaticky (evolučně) vše jako soupeření, a tedy boj (ostatně jinak bychom jako rod homo sapiens nepřežili). A pokaždé, kdy ho žena pokárá, prohrává. A je zmaten a nepodává takové výkony, jaké by podával, kdyby byl chválen. A vyvádí.
Antropolog Eric M. Johson se odvážil položit logickou otázku, zda je výhodné obsazovat naprostou většinu vládních a manažerských pozic muži, když jsou takhle hormonálně nestabilní (viz Reflex 47/09). Jenže podobně nestabilní, a to dokonce v měsíčních periodách, jsou díky svému menstruačnímu cyklu i ženy. Nejbezpečnější by tedy bylo obsadit např. parlamenty jen ženami po přechodu. A Radek John končí svůj článek citací typické (z kontextu vyjmuté a svým způsobem „mužské“) reakce jedné ženy na jiném vědeckém blogu: „Studie jednoduše dokazuje, že muži mají své velké mozky vskutku přesně tam, kde si většina žen myslí, že jsou“. Jako kdybychom nevěděli, že největšími sexuálními orgány jak mužů tak i žen jsou jejich mozky.
Jsme na jedné lodi, muži i ženy, ovládáni hormony daleko víc, než si naše racionální část troufá připustit. „Biochemie s námi mává i v oblastech, kde jsme předpokládali rozumovou kontrolu,“ napsal nedávno v Pátku LN Ivan Brezina: „Muži na burze se nacucají testosteronu a pak z toho trojčí. Jenže feminizace burzy (ale i politického života) by byla krokem z bláta do louže. Britská psycholožka Karen Pineová zjistila, že ženy nejvíce utrácejí deset dnů před začátkem menstruace. K impulzivnímu nakupování šperků a dalších zbytných věcí je nutí rozhozená hladina estrogenu, který u nich ovlivňuje emoce a sebeovládání.“
Naznačuji, že všichni diktátoři (a zkorumpovaní politici a mocipáni) byli nejprve matkami (ženami) nehlazení a především nechválení chlapečci. A že (testosteronové) prohry mužů jsou v konečném důsledku i prohrami žen (které dnes tou mužsky soupeřivou a přemrštěnou snahou o rovné šance nakonec mají, kromě rozhozených hladin estrogenu, samoty a majetku, i zvýšené hladiny testosteronu). Naznačuji, že v tomhle nesmyslném boji není a nebude vítězů.
P. S.: „Ženy se stanou zcela rovnoprávnými, až se smíří s tím, že budou mít pleš, a uznají, že je to nesmírně důstojné.“ Albert Camus
