Transformace pragmatického měřítka bohatství v metastázovanou abstrakci hrozící pohltit ekonomiku reálného bohatství, jež ji vytvořila – neboli téma posledních tří esejů – má, jak mí čtenáři brzy poznali, politické implikace. V současnosti převládající konvenční vědění tyto implikace ignoruje; a konsensus mezi alternativními mysliteli, který myslím může být nazván nekonvenčním věděním, s těmito důsledky zachází stereotypním způsobem. Je pro mě stále těžší akceptovat kterékoliv z obou stanovisek. John Michal Greer, Britské listy
Na východní (vlastně i na západní) politické scéně vzniká první ženský ryze politický spolek. Vždycky jsem si myslela, že v nich je i naše politická šance. Namísto českých rozhádaných političek, které se záhy po vstupu do politické sféry změnily v lovkyně a vytvořily se svými mužskými kolegy páry, jsem čekala samostatně myslící bytosti, ženský poslanecký klub, mnohem více žen nejen na křeslech ministerských, ale i na tvrdších židlích pro poradce… vlastně poradkyně, jednatelky, velvyslankyně, tajemnice či výkonné ředitelky. Namísto machistického schůzování, zakládání stran a brutálních spiknutí jsem žila v naději na čistě ženské spolčování se. Žen by i v ideálním případě v politice bylo tak málo, že by stěží vytvořily spolek jeden, což by bylo jeho nespornou výhodou. SŽOPM (Spolek žen za očistu politiky od machismu) by si za první úkol vytyčil zklidnit hormony. Pak, namísto aby se Vondráčková soudila s Kubišovou, by se spolčily s do té doby rozhádaným zeleným ženským politickým torzem reprezentovaným třeba Zubovou a Jacques. Usmířit se a zanadávat si na nemožné partnery by jistě dokázala i paní Talmanová a Paroubková. Pozvaly by si k tomu zneuznanou paní Borůvkovou a spojit by se mohly třeba s herečkou Holubovou reprezentující havlovské křídlo. Petra Procházková, Respekt
Které nebezpečí je v éře globalizace malé? V době, kdy si každý diktátor může opatřit atomovou pumu? Což nemají dnešní teroristé nepoměrně větší možnosti, než měli kdykoliv v dějinách? Což v této první ateistické civilizaci, která není vztažena k věčnosti, povážlivě neroste mnoho hrozeb založených prostě na krátkozrakosti? Což se nerodí nové generace lidí posedlých, fanatiků či lidí nenávistných a což jim nedává dnešní doba podstatně víc možností něž měli kdykoli v minulosti? Což se nedopouštíme denně stovek zásahů do života naší planety, které mají zhoubné a nezvratné důsledky? Václav Havel v projevu při převzetí čestného doktorátu v Paříži
Chce-li člověk přemýšlet, musí se napřed naučit myslet. Chce-li myslet, musí si být vědom, že ač se mu nikdy úplně nezdaří zbavit se konvencí a předsudků, musí se o to dnes a denně pokoušet. Chce-li se stát svobodnou bytostí, musí se napřed naučit vlastní svobodu omezovat. A chce-li naslouchat okolí a světu, musí být schopen sebezpochybnění a do jisté míry i sebezapření, tj. patrně dvou nejtěžších věcí v životě. Nadto musí počítat s tím, že narazí-li na blba, nebude mu to nic platné. Zůstane trčet na chodníku se svou svobodou jako invalida s přeraženou protézou… Ve jménu práva na své právo jsme přestali vnímat naše práva, tj. ta, která vyžadují účast každého z nás. Patrik Ouředník, LN
Celý život jsem musel bojovat v velkým sebeklamem západní literární vědy, totiž s přesvědčením, že ke studiu literatury je možno přistupovat s chladnou objektivitou… Věřím především v citovou přesnost překladu, nikoli věrnost doslovnou. Japanolog Antonín Líman (při převzetí prestižní Ceny za významný kulturní přínos japonské společnosti překladatelů)
Z tohoto (Lorenzova) pohledu i altruismus a láska k bližnímu jsou ve svých důsledcích péčí o sebe. Primární motivem altruistického chování není tedy, ač to tak vypadá, touha, aby přežili ostatní. Tyto principy musí být převážně iracionální, protože musí fungovat i u červů a baktérií. K tomu u člověka přistupuje kulturní nános a „racionalita“, která ovšem ve své pýše často nevidí, že je rovněž ve vleku archaických přírodních zákonitostí. Cyril Höschl
