Je mi to osobně moc líto, ale tři následné články, ať se snažím jak snažím, neoplývají zrovna optimismem a vyznívají zklamaně a pesimisticky. Ale tím, že budeme zavírat oči, se problémům nevyhneme. Ten první se týká podpásovek. Stal jsem se totiž tak trochu vrbou pro několik mužů, jejichž ženy (bohyně) podlehly mámení seminářů (a svých pocitů, a v rámci své neomylnosti i přesvědčení, že na to, co dělají, mají jakési božské právo), a vyvádějí. A vyrábějí schválnosti, podrazy a jiné podpásovky jako na běžícím pásu. Nevracejí peníze, vydírají pomocí dětí, radikálně mění své hodnotové žebříčky a porušují sliby jakoby se nechumelilo. Navrhuji pro ně termín „podpásovky“ (a je na čtenáři, aby si vybral termín podpásovky pro činy a skutky, nebo pro příslušné ženy osobně) a varovně pojmenovávám skrytá, leč nevyhnutelná nebezpečí takovýchto ženských „vítězství“.
Co se to s těmi ženami děje? Podotýkám, že nemám na mysli ty běžné, ale ty donedávna spíše výjimečné, které celé roky pečovaly o své tělesné a duševní zdraví, vzdělávaly se, staly se vegetariánkami, rezignovaly na televizi, a dokonce tohle zdravě duchovní a zodpovědné poselství začaly vyučovat. Na třech případech ze života podpásovkami postižených mužů naznačím své obavy: jsou-li podpásovky stále běžnější (rodiny stále rozvolněnější a rozvody stále snadnější), za chvíli se podpásovky stanou běžnou formou jednání nejen mezi lidmi nahoře i dole, ale i členy rodiny. V dlouhodobé perspektivě si tak všichni a všechny pod sebou řežou větev, na které sedí.
Jeden muž svůj případ popsal podrobněji (a pro názornost tragédie takto narušeného vztahu cituji téměř doslova): Poté, co ode mne dost podpásově odešla, si na syna dělá absolutistické právo, a když se zmíním, že jsem taky rodič, začíná vyhrožovat, vydírat atd. Tvrdí, že ona je matka a dítě proto patří jí. Ve svém opojení semináři zapomíná na to, že dítě ke svému vývoji potřebuje zejména domov a oba rodiče: „moje duše to teď tak necítí“ se dozvídám. Svět a reálný život začíná filtrovat a intepretovat skrze seminářové teorie a poučky. Když poukážu na to, že já jsem také rodič a mám vůči našemu dítěti úplně stejná práva, povinnosti i zodpovědnost (za situace, kdy se synem máme velmi hluboký, nadstandardní vztah), začne hysterické vyhrožování a vydírání („odvezu ho do ciziny – a už ho neuvidíš“, „dám to k soudu a tam nemáš šanci, dítě dají vždycky matce atd.). Neuvědomuje si též (v rámci svého “konstelačního” modelu), že syn u ní už není v roli dítěte, ale spíše partnera (což je pro zdravý rozvoj jeho osobnosti trochu alarmující). A to ještě radí lidem jak nejlépe řešit rodinné a partnerské vztahy. Na jedné straně velká (veřejně a placeně šířená) afektovaná slova a teorie o lásce, rodinné harmonii, „zákonitostech“ atd. , na druhé (té reálné) straně vezme dost brutálním způsobem vlastnímu dítěti domov a zázemí obou rodičů, ničí mu dětství, ohrožuje jeho zdravý vývoj a osciluje mezi hranou aftektovanou láskou vůči němu a chorobnou hysterií a přezíravostí vůči jeho základním potřebám. Není schopna se mi rozumně a čestně podívat do očí a normálně si promluvit o situaci a domluvit se. Všechno koná jen za zády formou podrazů, podpásovek, lží, manipulací, skrývání, vyhrožování atd. Jako by se ten skutečný život přesunul do oblasti seminářů, teorií a nekonečných debat s podobně postiženými “kolegyněmi”.
Jiný takto podpásovkami své milované postižený muž zaplatil a zařídil byt, zaměstnal svou partnerku ve své firmě, táhl rodinný účet (ona si svůj plat nechávala pro své potřeby). Protože nebyli manželé, když se po letech stále silnějších rozepří rozešli, ona ho pomocí své právničky vydírala (vyhrožovala, že mu už nikdy nepůjčí děti) tak úspěšně, že z původní dohody, že byt prodají a půl dostane on, aby si mohl pořídit základ dalšího bytu, zbylo směšné torzo: postupně se jí podařilo ho všemi těmi porušeními předem dohodnutých pravidel podpásově tak znechutit, že to vzdal a nakonec dostal jako odstupné pouhou desetinu celkové sumy… a ještě podepsal dohodu, že už po ní nikdy nebude nic chtít.
I další muž svou ženu od začátku jejich vztahu živil, platil všechny výdaje s bydlením a stěhováním (dokud byla studentka ji i šatil), kupoval jí počítače a pračky, když se ty staré pokazily, platil opravy, energie a složenky i za její knihy, letenky a jízdenky atd. Ona se pak „zbláznila“ a přes všechny (manželské) sliby a plány („chci s tebou zestárnout“) dala přednost rozvedeným kamarádkám, a nakonec od svých problémů a od něho odjela studovat umírání do duchovního centra do ciziny. On jí dál platil nájem v pronajatém domku, aby se měla kam vrátit. Při odjezdu ho ujišťovala, že peníze má, že je všechno zařízeno atd. Po návratu řekla, že peníze nemá, že mu to vrátí po prázdninách, až si vydělá, a tak jí zaplatil další dva měsíce. Po prázdninách mu napsala, že až koncem roku. Pak mu (žena, která učí jiné ženy jak být ženami) napsala, že mu to nevrátí, že nemá. Když se mu pomocí jejích rodičů podařilo ji přimět, aby se vzpamatovala, napsala, že mu to již poslala na účet a tím jsou vyrovnáni. O měsíc později při pohledu na výpis z účtu muž zjistil, že mu poslala jen třetinu dlužné částky. Z těch podpásovek a jejího sešupu z duchovně orientované duchovní partnerky k „podpásovce“ („Já si budu své chyby dělat sama jak chci a kdy chci“, křičela na něho) se zdravotně sesypal, a teď ho učím soustředění do hary a umění mávnout rukou: aspoň se dostal k duchovnosti.
Tím, jak opustily (jimi samotnými vyžadovaný) gentlemansko rytířský svět fair play a vegetariánství a mediální nezávislosti (svých mužů), tyhle původně k duchovnosti a zdravému životnímu stylu mířící ženy, dnes spíše podpásovky, sklouzly zpátky na úroveň běžných podvodníků, šíbrů a uječených hokynářek, pro které je normální a z jejich pohledu ospravedlnitelné vyhrožovat a nedodržovat sliby a dohody. Proto také i televize a konzumace (stresory napěchovaného) masa, a samy pro sebe si to omlouvají tvrzením „člověk si musí užívat“ a „moje duše cítí, co má dělat“… Jedna taková začala v těhotenství kouřit doutníky a pít víno se slovy „když je duše čistá, tak si tělo poradí“.
V tisku se objevily zprávy o tom, že k Valentýnu lze koupit své milované i auto, poukaz na plastickou operaci, nebo byt či dům. Hm, vážení zamilovaní muži, každým takovým nákupem v té své probouzíte skryté hamižné tendence a nastartujete tak další seminářovou bohyni, estradiolku či podpásovku, která nikdy nebude mít dost, a spolehlivě vás opustí s prvním, kdo jí nabídne víc možností spotřeby (aut, svetříků, plesů, zájezdů k moři a zaručeného sexu).
Mimochodem, naznačuji dále a připomínám (je to jen náhoda?), tři výše zmíněné ženy jsou psycholožky (že by to dnes už byla, tak jako v případě učitelek, diagnóza?), a ta svá ženská moudra (podpásovek?) dokonce vyučují.
Aby špatných zpráv nebylo dost: spolubydlícího takto před pár dny po třech měsících hlubokého vztahu nechala jiná mladá… psycholožka. Tyhle inteligentní mladé ženy mají studiem psychologie (sebe sama?) hlavu napěchovanou dobově módními mužsky racionálními (a velmi zjednodušenými) recepty na život, a (z toho rozporu mezi nabiflovanou povrchní racionalitou a svou ženskou podstatou) vyvádějí… aniž si jsou schopny například uvědomit, že takto míjí životní příležitosti, a že lehkomyslnou výrobou podpásovek jiným ve skutečnosti vyrábějí dlouhodobé podpásovky sobě samým a nakonec celé společnosti. Ony na to třeba nakonec přijdou, ale to už bude pozdě bycha (milujícího partnera) a spokojený život honit.
Doporučená četba pro odvážné a otrlé:
http://blog.baraka.cz/2009/01/syndrom-seminarove-bohyne/
http://marek.blog.respekt.cz/c/78540/Zeny-a-blahobyt.html
http://marek.blog.respekt.cz/c/61626/Emancipovana.html
http://blog.baraka.cz/2010/01/prepych-a-moc/
http://blog.baraka.cz/2009/12/bez-ohledu/
http://blog.baraka.cz/2009/11/kusanec-stesti/
http://blog.baraka.cz/2009/11/prohry-a-testosteron/
http://blog.baraka.cz/2009/11/samozrejmost/
