Přiznám se, že zvláště v posledním roce otevírám různé propagační letáčky v přílohách e-mailů (s anoncemi různých esotericky-ženských seminářů a přednášek, v tomto případě na blížící se Dny tantry) s obavou, co na mne zase vybafne. A obava se pomalu mění na „hrůzu“, v čem zase a v jaké to bombastické formě zahlédnu mně známá jména žen, které jsem kdysi zažil osobně, a které budu vždy podezírat z „maškarády“ a dalších ženských úletů, nikdy ale ne z moudrosti a schopnosti ji (a proklamované ženství) předat: protože zatím stále není co. Ať si předstírají ženskost a moudrost jak chtějí, já vím, že to je jen povrchní nátěr. Těžko můžete důvěřovat zábradlí, o kterém víte, že je ze své podstaty prorezlé skrz naskrz, jen je právě někdo čerstvě natře.
Když má člověk negativní osobní zkušenost s určitými osobami, a nalézá jejich jména na plakátech různých těch dnů esoteriky, tantry, porodů atd., samozřejmě pak nedůvěřuje (při vší úctě k těm dlouhodobě důvěryhodným) akcím celým. Protože jsem zažil tu kterou dnešní „bohyni“ a organizátorku seminářů o ženství v době, kdy byla jen psycholožkou a hledala nový, lákavější obor, ve kterém by si vydělávala, přirozeně nemohu důvěřovat tomu, co hlásá dnes, protože vím, že staré spoje a cestičky jejího mozku, který „vystudoval“ ještě v socialismu, nezmizí. A v krizových momentech vždy „navedou“ i dobře míněný úmysl do slepé uličky.
Rychlost a nezastavitelnost sestupu některých (ještě nedávno k duchovnosti a ryzímu ženství mířících) žen do sfér materiálna, jakkoliv se tváří duchovně, mne nepřestávají udivovat. Nečekal jsem např., že po deseti letech dokonalého soužití a společné propagace možnosti praktické manželské duchovnosti bude stačil rok dva a tehdy usměvavá a šťastná žena mého teď nešťastného přítele se promění v neustále se mračící, všem kolem odsekávající naježenku. Já ti seru na duchovnost, já si chci užít, procedila prý jednou, když už ale byla (zpracována všemi svými rozvedenými kamarádkami, se kterými trávila stále víc času) pevně rozhodnuta rozvést se (rozumějte: utéct od vlastního problému neschopnosti otěhotnět a „řešit“ to tak, že vymění muže). Na seminářích a přednáškách tyhle „ženy“ dští úsměvy a předstírají ženskost, doma vyvádějí.
Šly byste, dámy, na seminář o přirozeném početí, porodu a rodičovství, pokud byste věděly, že lektorka sama nemůže počít (takže nikdy nebyla těhotná a nerodila), a podvědomě by vám předala svou neschopnost (a zmatek těla a mysli co se týká těhotenství a porodu)? Je to jakoby si na náměstí otevřel vegetariánskou jídelnu místní řezník. Anebo když KSČM voličům na předvolebním letáku tvrdí, že jsou „strana na vaší straně“. A není vám divné, že se v posledních pár letech najednou vyrojily desítky samozvaných „bohyň“ a lektorek ženství, když přitom tušíte, že tento předmět se na žádné škole nevyučuje a zvládnout jej trvá i v optimálním prostředí desítky let?
Samozřejmě, existují i případy, kdy člověk nejlépe učí to, co sám nejvíc potřebuje. Když známý vědec světové úrovně v pamětech vzpomíná, že vždy, když potřeboval nastudovat nějaký matematický nebo fyzikální problém, ohlásil na to téma přednášku, dá se mu věřit. Získal tak motivaci. Jenže, opakuji, když žena, která nikdy nebyla těhotná a nemá děti, přednáší jiným o přirozeném početí, porodu a rodičovství, je to svým způsobem škodlivé. Pro ni i její posluchačky. Ona totiž, tak jako dula, která nikdy neměla děti, není schopna (v krizových chvílích) skutečně pomoci (a nikdy nepochopí, s čím si zahrává). Její tělo nemá tu zkušenost (sama jen doufá, že přání bude matkou dvojčat myšlenky a těhotenství, a jen o tom vypráví). A přijde-li krize, porod (klientky) se zastaví, zkomplikuje, a vše „vyřeší“ až císařský řez. Chápete? Tyhle ženy škodí nejen sobě, ale tím, že přednášejí a učí, i ostatním.
Jen ten, kdo byl v té které cizí zemi tři dny, má odvahu o ní napsat článek do časopisu nebo přednášet. Ten, který tam žije celé roky, by se toho neodvážil. Vypadá to, že výuku duchovnosti u nás už cele převzaly aktivní začátečnice, které by skutečnou duchovnost nepoznaly, ani kdyby je kopla do zadku (a které si o tom, co budou zítra přednášet, dnes přečtou na internetu). A pro dnešní dobu příznačně a paradoxně, s čím větším nadšením bezdětné „učí“ o těhotenství a porodu (ve smyslu rčení kdo umí, umí, kdo neumí, učí, ale také že si snad tím, že o tom budou vyprávět, těhotenství přivolají), tím snadněji se jim dnes, v chaosu mediálně hypertrofované nutnosti mít všechno a hned, podniká. Zájemkyně totiž velmi ochotně slyší na hesla „bohyní sexu za víkend“ a na slovo tantra se lepí jako vosy na med: připadá jim, že tak jako nový svetřík či muže, i ženství, případně těhotenství a dítě si lze „pořídit“ (jen se dostat ke správnému katalogu nebo návodu). A navíc se, na rozdíl od skutečně duchovních osobností, rozhodně nestydí propagovat samy sebe, takže snadno seženou sponzory.
Pozoruji to všechno se stále rostoucím pocitem tiché a neodvratitelné hrůzy: už to nelze zastavit (přitom snad stačilo, aby mne někdo, kdokoliv, např. před těmi čtrnácti lety, vyslyšel: zásadní články o tantře a také o sexu jsem přeložil a zveřejnil v 5. čísle časopisu MANA na podzim roku 1996). Početí, těhotenství a sám princip ženství jsou přitom záležitosti veskrze niterné, teď jsou ale nabízeny na trzích a veletrzích jako něco, co si lze pořídit během víkendového semináře (nebo když si koupíte tuhle knihu nebo tamten pobyt u moře). Ano, dovolím-li si, anebo donutí-li mne další letáček a propagační e-mail, při vší úctě k těm dlouhodobě poctivým a zkušeným lektorům, s hrůzou to bezmocně pozoruji… to je ostatně to jediné, co mohu (kromě toho, že na to opakovaně upozorňuji) dělat.
Hrůza je, že organizátorkám veletrhů s duchovností a ženstvím nedochází, jak se duchovnost mění ve výprodej ezošrotu, protože ony jsou rády, když jim „to“ zvýší návštěvnost (právě tak jako některé internetové servery stále umožňují anonymní osočovací „diskuse“, protože jim to zvyšuje čtenost). Hrůza je i to, že to „vzrušuje“ a znepokojuje jen mě (a jen pár dalších). Hrůza je, že lidem nedochází, že čím víc existuje ezoterních a tantrických festivalů (a seminářových bohyň), tím méně je pravděpodobné, že lidé zjistí a dokáží si užívat život jako zázrak.
Změnit celospolečenský trend měnící (dlouhodobě pracnou) autentickou, protože niternou ženskou duchovnost na (laciný a hned teď k mání) konzumní materialismus už nemohu, a tak si, dokud to jde, užívám toho, co v tomto světě funguje. Ženství to ale, zvláště u nás, není…
P. S.: Tento fejeton je (nehodící se škrtněte): a) hrůza, b) pravda c) hrozná pravda.
