Se zvířaty máme společné kopulační pohyby a touhu své tužby vybít, ať se děje co se děje. Je ovšem brzdí instinkt a říje. My musíme spoléhat na kulturu a stud… Trochu tušíme, že to s tou naší kulturou není nejlepší, a schopnost se stydět se pomalu považuje za nemoderní trapnost. Výsledkem je pocit, že žijeme ve společnosti přesexualizované, ale zároveň své sexualitě stále méně rozumíme a nevíme, co s ní. Jiří Peňás na téma sexuální výchova ve školách, LN
Očistec vymysleli ve středověku teologové proto, aby finančníci nemuseli kvůli lichvě do pekla. Vojtěch Rynda recenzuje DVD My Evropané
Před devatenácti lety poukázal dánský vědec Niels Skakkebak na to, že počet spermií u mužů za padesát let poklesl více než o polovinu. Ve čtyřicátých letech dvacátého století měli muži více než 100 milionů spermií na mililitr. Profesor Skakkebak zjistil, že počet spermií u mužů v jeho době poklesl na 60 milionů na mililitr. V současnosti má 15 až 20 procent mužů jen 20 milionů spermií na mililitr, což se považuje za abnormální. Vyplývalo z toho, že do několika generací bude člověk úplně neplodný (i když pokles se nyní zpomalil). V poslední době bylo zjištěno, že počet spermií u mužů výrazně záporně ovlivňují poměry v těle matky před narozením. Například matky, které byly vystaveny dioxinu po katastrofě v Sevesu v severní Itálii r. 1976, porodily muže s abnormálně nízkým množstvím spermií. Jiná studie zjistila, že ženy, které konzumovaly velké množství hovězího, obsahujícího polycyklické aromatické uhlovodíky, porodily také syny s nízkým počtem spermií. Muž, který kouří, tím sníží počet svých spermií o 15 procent. Avšak když kouří před porodem matka, u muže, který se jí pak narodí, poklesne počet spermií o 40 procent.
Jedním z hlavních motivů pro čtení genomu Zebřičky pestré byl její zpěv.. U zebřiček zpívají jen samečci. Základ nápěvu mají vrozený. Zděděný „rámec“ však podléhá mnoha modifikacím. Mladí ptáci začínají zpívat v pubertě, kdy je jejich mozek poprvé vystaven působení hormonů z pohlavních žláz. Nejprve se jim ze zobáků linou jednotlivé zvuky.
Podobně jako se člověk musí řeč naučit od dospělých, učí se mladý sameček zpěv poslechem zpěvu svého otce. Pták porovnává zvuky, jež se mu linou z hrdla, se zpěvem otce uloženým v paměti. Postupně se tak sameček zlepšuje a blíží se svému vzoru. Pták svého otce ovšem nekopíruje slepě. Do zpěvu zabudovává zvuky, které slyší v okolí. Inspiraci hledá i ve zpěvu nepříbuzných dospělých samců. Vědci zjistili, že se samcům zebřičky při učení mění od základu činnost osmi stovek různých genů. Mnohé z nich v mozku „spaly“ a proces učení je probudí. Jiné geny v mozku už sice pracovaly, ale během učení ostře „přidají plyn“. Neméně početná skupina genů je ale při výuce zpěvu buď úplně „uspána“ anebo aspoň razantně „přibrzděná“.
Neonormalizace tlumí všechny tvůrčí projevy a vede k formalizaci a vyprázdnění veřejného života, z části také k jeho zdivočení a zplanění. Prudce stoupá tlak na konformismus a člověk vlastně musí „prodávat duši“, aby se ve strukturách vůbec udržel. Zároveň nastupuje jakási nehybnost a touha vše svázat a zreglementovat, v podstatě zárodek nějakého budoucího kolapsu. Od normalizace před lety se liší zejména dostatkem, ba přebytkem všech možných produktů, existencí jakýchs-takýchs tržních mechanismů a stále se zužujících, ale stále ještě patrných ostrůvků svobody slova, možností zemi opustit a cestovat po světě – tedy jakási normalizace se Seychelami a s mangem. Podobá se opletením celé společnosti systémem podrobných regulí, kdy většina překážek není faktická, ale formální, kombinací sytosti s pocitem frustrace a marnosti, stále se rozšiřující plejádou témat, o nichž se „nesmí mluvit“, či lépe řečeno se smí mluvit jen v jednom předem daném stylu, ač všichni vědí, že pravda je jinde. Rozběh mezi tím, „co se říká doma a co na veřejnosti“, stále roste – nenechme se mýlit, jakási svoboda slova byla i za heydrichiády, některé věci se ovšem daly říci pouze jednou… Stanislav Komárek
Říjnové číslo časopisu Current biology uveřejňuje článek francouzských vědců, který mění naše představy o funkci mateřského mléka. Zatím jsme se na něj dívali jako na zdroj výživy a ochranných látek. Výzkum mu ale přisoudil ještě jednu roli. Souvisí to s obsahem feromonů, které mateřské mléko obsahuje a s jejichž pomocí se mláďata učí orientaci. Tato funkce nastupuje prakticky hned v prvních dnech života savčího mláděte a rozhoduje o jejich přežití. Všichni narození savci jsou na své matce a jejím mateřském mléce vysoce závislí. Krátce poté co přijdou na svět, začnou vykonávat sled pohybů a úkonů, kterými pátrají po potravě. Zprvu to je jen pouhé „dožadování se“ mléka. To se ale rychle mění a mláďata jdou brzo „tvrdě na věc“, jejich činnost se v tomto směru stává orientovanou a cílenou. To ale svědčí o tom, že savčí novorozenci jsou schopni se učit. A učí se rychle! Mateřský feromon je tedy u savců jakýmsi řídícím signálem, který zvyšuje schopnost mozku dávat si do souvislosti nové vůně s novými zkušenostmi ohledně dostupnosti potravy. Jde o učení, které u mláďat velmi rychle nahrazuje jejich instinktivní a „nepřesné“ chování.
Nepatrná dávka hormonu oxytocinu propůjčuje mužům emocionální vnímavost, jakou jinak mají jen ženy. Zjistili to vědci ze západoněmeckého Bonnu a britského Cambridge, jejichž poznatky zveřejnil odborný časopis Journal of Neuroscience. Jde o první důkaz, že oxytocin mimo jiné posiluje schopnost se vcítit do druhého člověka. Experimentu se zúčastnilo 48 zdravých mužů, z nichž polovina dostala dávku z nosního spreje s obsahem oxytocinu. Když jim vědci ukázali fotografie zachycující emocionálně vypjaté situace, například plačící dítě, vykazovali mnohem vyšší hodnoty vcítění než druhá skupina, uvedl René Hurlemann z univerzitní psychiatrické kliniky v Bonnu. Šlo o hodnoty, jakých jinak dosahují jen ženy. Oxytocin, který se tvoří v hypofýze, je pokládán za hormon vázanosti a věrnosti. Mimo jiné posiluje vazbu mezi matkou a dítětem, ale také vyvolává porodní stahy. „Naše studie poprvé ukazuje, že oxytocin moduluje schopnost emočního vcítění,“ shrnul výsledky průzkumu Hurlemann.
Na každou tunu produktů, které dorazí ke spotřebiteli, připadá třicet tun odpadu. A během šesti měsíců se v odpad promění 98% samotných věcí. Eva Štefková, Sedmá generace 2/10
Celá řada velmi zajímavých studií ukazuje jednoznačně na fakt, že finanční a materiální zajištění opravdu do jisté míry může pomoci při hledání a prožívání osobní spokojenosti či pocitu štěstí, avšak v žádném případě materiální dostatek není schopen tento pocit sám o sobě zajistit. Co se však ve výsledcích výzkumů objevuje jako naopak zcela základní a nezastupitelný předpoklad osobní spokojenosti a štěstí, je prožívání vnitřní svobody, nezávislosti a autonomie, kdy má člověk nezpochybnitelnou možnost sám se rozhodovat, sám utvářet svůj vlastní život a přijímat za něj plnou zodpovědnost. Šťastný člověk nutně potřebuje svůj život prožívat sám za sebe, kompetentně a zodpovědně, potřebuje pracovat v sounáležitosti s druhými lidmi, potřebuje intimní blízkost v partnerském vztahu a rodině. Zcela přirozeně má tendenci se angažovat v záležitostech společnosti a potřebuje, aby se mu jeho činění stalo něčím osobním a vnitřním, co je ochoten bránit, za co je schopen přinést i jistou oběť, k čemu má hluboký vztah. Pokud tedy nějaký politik před volbami nabízí, že svému voliči zaplatí vše, na co si ukáže, vypadá to na první pohled jako starost o voličovo štěstí a spokojenost. Avšak v dlouhodobém horizontu je zde přichystán pravý opak! Stát pod pláštíkem sociální podpory a starosti na sebe v jistém smyslu „bere zodpovědnost“ za jednotlivého člověka (za jeho zdraví, bezpečnost, stáří, vzdělání), aby jej činil šťastnějším, avšak ve skutečnosti mu tím bere svobodnou, autonomní kompetenci, která je pro pocit štěstí a spokojenosti nezbytná. Zároveň s tím stát nenápadně posiluje svou moc skrze byrokracii. A co se děje se společností? Lidé se uzavírají do svých rodin a menších skupin přátel, kde se soustřeďují spíše na konzumní způsob života, zatímco osobní zodpovědnost za běh věcí přesouvají na společnost a její instituce. Za přispění médií, reklamy na životní styl a možnosti půjčovat si peníze či je dostávat od státu trpí velké procento lidí absurdní iluzí, že mohou mít všechno, a to hned teď. Nárokují si nadměrné množství věcí a služeb bez přiměřené protihodnoty. Nesměňují se, ale žijí na dluh. Mladí lidé často nejsou ochotni slevit ze svých nároků na spotřebu, a proto je pro ně velkým problémem uzavírat manželství a zakládat rodiny. Mladí manželé nechtějí přijmout plnou zodpovědnost za péči o děti, kdy je potřeba se nějaký čas uskromnit, ale požadují státní příspěvky na chod vlastní rodiny při zachování navyklého standardu dvou dovolených ročně na Madeiře. Pokud to nelze zařídit, řeší neochotu slevit ze svých požadavků cestou bezdětnosti, čímž zase ohrožují demografický vývoj společnosti. Petr Moos, Matějská předvolebních slibů LN
Obecně se ukázalo, že lidská intuice při hodnocení přírodních jevů zpravidla míří úplně mimo, a bez pokusů, které rozplétají vliv různých faktor, nemůžeme o přírodě nic kloudného říci. T. Grim, LN
Na každou korunu HDP potřebuje český průmysl dvojnásobné množství energie než je průměr EU.
Největší záhadou pro mne zůstává žena. Erich von Däniken, záhadolog
Zvýšení průtoku studentů univerzitou vcelku spolehlivě zajišťuje pokles kvality vzdělávání. Učitelé jsou přetěžováni učením a zkoušením těch, o kterých dopředu vědí, že stejně nezůstanou v oboru, natož aby se pokoušeli dělat vědu. Čas, který po takto bezútěšné práci učitelům zbývá, vyplňují administrativní prací, která jakoby narůstala s každým počítačovým programem, který ji má usnadnit. Zbytek času věnují shánění peněz, tedy píší stále nové a nové projekty a žádosti o udělení grantů. Ze stále vydatnějšího toku studentů univerzitami mohou nejvíce profitovat ti, kdo jejich studium financují půjčkami. V jistém smyslu se jedná o systém legalizované korupce. Občané se tak stávají povinnými sponzory soukromého podnikání pod pohrůžkou, že nebudou na úrovni ošetřeni, že nezískají patřičné vzdělání, že prožijí své stáří v chudobě a bídě. Jan Keller, Dobývání renty, Sedmá generace 2/10
Havel ve svém textu pouze důkladně kritizuje pololegální metastruktury státu, tedy partajokracii a nabobtnalou váhu politických stran, které podle něho vytvářejí stínový pseudostát se stínovou vládou a se stínovým parlamentem a svým stínovým rozpočtem, který je založen na utajovaných svazcích s místními oligarchy. Na to koneckonců upozorňoval v sobotním Právu i předseda Ustavního soudu Pavel Rychetský, když vzpomínal na to, jak říkal Miloši Zemanovi: „Ve Strakově akademii žádná moc nesedí, tam jsou jen kuchaři, řidiči, ta moc je jinde v ČEZ, IPB, prostě úplně jinde“. Karel Hvížďala o článku V. Havla
http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/karel-hvizdala.php?itemid=9640
Argumentace tím, že studentské volby jsou v rozporu se školským zákonem, je směšná a nepravdivá. To tisíckrát spíše jsou v rozporu se školským zákonem exhibice politiků na přednáškách na půdě školy. A v rozporu nejen s dobrými mravy jsou exhibice pana Ratha v čekárnách středočeských zdravotních zařízeních. Za vším byl a je strach. Strach ze studentů a jejich názorů, strach z toho, že ortel vyjádřený ve svobodné studentské volbě bude pro sociální demokraty v současné době pod současným vedením zdrcující. Výsledky na Gymnáziu Jeronýmova v Liberci potvrdily, že tento strach je oprávněný. Z 220 hlasujících studentů získali sociální demokraté jen hlasů 5 (slovy pět)! A před nimi se umístil i takový outsider parlamentních voleb (alespoň doufám) jako Dělnická strana sociální spravedlnosti se 7 hlasy. O parlament usilující zelení získali též 7 hlasů a podlehli České pirátské straně s hlasy 8. Jednoznačně triumfovali strany středopravicové až pravicové, když Věci veřejné získaly hlasů 27, ODS hlasů 34 a triumfující TOP 09 hlasů 120. Pro úplnost dodávám, že hlasy ve studentských volbách na Gymnáziu Jeronýmova v Liberci získala i Koruna Česká (4), KDU-ČSL (3), KSČM (2) a blok Jany Bobošíkové (1). Michael Canov
