Od února jsem každou sobotu na internetové, ale i reálné stanici Rádio Ethno 90,7 FM od deseti dopoledne vysílal celou hodinu pořad, který se jmenoval Hudba jinak, a prezentoval hudbu skutečně úplně jinak (od tibetských zvonků, hudbu pro těhotné, manter v podání mnišek, mnichů a západních laiků, až po rozsáhlé opusy Japonce Kitaró). Měl to být především pro mne, a následně i pro posluchače relax: nádherná cesta do centra, pěšky k Riegrovým sadům, sám ve studiu, klid a pohoda. Ouha, kdepak, byl to, až na jediný pořad, kdy jsem se z toho, že se nic nestalo a já to odvysílal bez chyby, v poslední větě přeřekl, spíše gril.
Už s prvním pořadem Hudby jinak, s názvem Proč etnická hudba funguje, jsem dopadl jako ti sedláci. Samotný rozjezd vysílání se podobal přípravě v kokpitu letadla: uvádím instrukce jak jsem je dostal a měl sám samotinký, jen takto, z papíru, zvládnout.
stav při příchodu: Ve studiu je vypnutý MIXpult, bývá vypnutý i monitor vysílacího počítače a je vypnutý i PC vlevo, který je určen pro přístup k mailu a na web. Dále je vysílání přepnuto do polohy „AUT“ přepínačem na přístroji v racku u levé nohy dole. Většinou bývá stažena i poslední pravá „šavle“ na MIXu – „ethno ON-AIR“. Vpravo v racku u pravé nohy je úzký černý 8-polohový přepínač počítačů – ten by měl být na 99% přepnutý na PC „Ethno“ – světýlka na něm jsou popsaná názvy PC a ten, na který zrovna je přepnuto, svítí jinou barvou než ostatní.
Při příchodu do studia je tedy třeba:
1) drknutím do myši nebo kliknutím na klávesnici aktivovat monitor (vpravo) – resp. zjisti zda je monitor zapnutý, popř. jej zapnout, je-li vypnutý…
2) Zkontrolovat okem, zda je na monitoru odbavovací PC ETHNO (to se pozná tak, že na obrazovce je kromě MegaMixu spuštěn i hlídač vysílání Silence detectror a na pozadí pod okny programů je logo ETHNORADIO – pozor: ostatní PC mají podobný vzhled obrazovky)
3) zapnout MIXpult
4) zapnout si PC vlevo pro přístup na www (mail)
před samotným zahájením živého vysílání pokračovat:
5) Vytáhnot šavli na MIXu „ethno-on AIR“ do polohy “0″ (to je nutné udělat před přepnutím z AUT do MAN!!! – jinak by se vysílalo ticho…)
6) Přepnout z polohy „AUT“ do polohy „MAN“ přepínačem vlevo dole (častá chyba moderátorů – když se na to zapomene, nejde do vysílání mluvené slovo ani hudba z CD přehrávačů, neboť MIXpult je stále vyřazen z řetězce vysílání a vysílá se je to, co běží na odbavovacím PC-ETHNO
7) Vybrat si vhodný mikrofon levý je šavle č. 1, pravý je šavle č. 2
8) Před zahájením živého vysílání ukončit program „Pira CZ Silence detector“ tlačítkem exit… (V případě ticha delšího než 40s totiž tento program automaticky restartuje vysílací PC!!!)
Nádhera, že? Několik těch tlačítek bylo pro vysílání nezbytných, protože když to spletete, buď se nevysílá nic (tedy vysílá se ticho), nebo jen do studia a nejde to ven, atd. Totéž, jen v obráceném pořadí, bylo nutno udělat na konci pořadu před odchodem. Přesto, že jsem chodil dvacet minut předem, jsem byl zpocený ještě než jsem začal vysílat, protože takto napsáno to vypadá zvládnutelně, jenže ve skutečnosti to často v různých etapách nefungovalo. Pokud jsem se vůbec do studia dostal (klíčem v zámku prostě nešlo otočit), děly se věci.
Jednou byl počítač přepnutý na něco úplně jiného, a já nemohl v těch ikonkách na monitoru najít onen zmíněný program MIX, jindy nešel počítač spustit vůbec. Onen silencer se naštěstí po pár měsících porouchal, protože se mi stalo, že mi to vypínalo každých pár minut počítač a poplašně pískalo. Správné pořadí, v jakém bylo třeba vypínat a zapínat to AUT a MAN, zároveň s přepnutím ikonky na monitoru počítače, jsem nikdy nezjistil (neměl jsem zpětnou vazbu). To, že někdy nebylo to či ono vypnuté nebo zapnuté, že tam bylo příšerné vedro nebo naopak zima (a topení nešlo regulovat, protože chybělo kolečko, a právě tak celé čtyři měsíce protékalo WC, takže každé jeho použití vyžadovalo manipulaci s kohoutkem umístěným tak, že to chtělo trochu akrobacie), ale bledlo před tím, co mi vyváděly přehrávače CD. Rádio je soukromé, tedy šetří a používá deset a možná více let staré zařízení, takže mi v jednom přehrávači vypadávala hudba, a druhý nešel spouštět přímo šavlí z mixpultu, ale musel jsem jej pouště ručně, natažen směrem pryč od mikrofonu.
Podotýkám, že to vše bylo třeba dělat s takovým klidem, aby v hlase nebylo nic poznat. Znalci si to mohou pustit na podcastu: jednou je tam v přímém přenosu dokonce slyšet, jak komentuji co právě dělám: zkouším znovu nahodit skladbu, nejde to, takže vyndávám CD a pouštím jej v druhém přehrávači, okamžik, teď to ještě musím pustit ručně… to vše v pořadu, ve kterém tak záleží na atmosféře a čistotě zvuku a prezentace. Uff.
Jednou jsem dokonce nedokázal vůbec spustit ani jeden přehrávač, a tak jsem to zabalil, pustil automat a rovnou odešel. Pak konečně šéf namontoval jiný přehrávač, ale opět starý, který se vyznačoval tím, že mi „kradl čas“: skladba hrála třeba už 3:45, a v tom přeskočila (občas dokonce v rytmu, takže nesoustředění posluchači si mohli myslet, že to tak bylo záměrně) na 6:20. No a naposledy přehrávač takto posouval dopředu každou skladbu, a bylo to setsakra slyšet.
Svou verzi hudby vysílám od počátku 90. let, nejprve v různých soukromých rádiích, pak v Českém rozhlase Ostrava, Ústí nad Labem, a již více jak patnáct let na stanici ČrO 3 Vltava. Vždy jsem se hodně snažil být profesionál, tedy mít vše dokonale připraveno, ale zároveň být tak uvolněný a pohodový, aby i v hlase bylo to, co nabízí hudba relaxační, nebo jinými slovy, hudba new age: vyrovnanost, klid a mír. Například v Rádiu Golem jsem byl také ve studiu sám, a se sluchátky na uších jsem byl cele ponořen do hudby, kterou jsem pouštěl také ze dvou přehrávačů, případně do odpovědí na dotazy telefonujících v druhé hodině pořadu. Nevyšel jsem z koncentrace, vše šlo jako na drátkách. Oj, to byla radost.
Ve státním rozhlase (nejprve jsem na Vltavě vysílal v sobotu od sedmi ráno, poté od 23:15 v neděli v noci) jsem si zvykal na občasnou laxnost techniček v režii (občas na mne zapomněly a nepíply na mě, že mám pár vteřin do vstupu ze studia), nebo, jako v případě, když jsem pouštěl právě „hudbu jinak“, tedy například mručení tibetských mnichů, si ostentativně zacpávaly uši. Roky jsem pak pořady natáčel dopředu, ve studiu, tak, že jsem se se sluchátky na uších nechal unášet hudbou a komentář sice četl ze mnou napsaného scénáře, ale v příslušné atmosféře. Dnes technika proces nahrávání urychlila, takže něco namluvím, oni pustí začátek skladby, a šup, rovnou konec, něco namluvím… 45 minutový pořad natočíme za 15, ale atmosféra je pryč. Jednou do studia přímo ve vysílání vtrhla skupina návštěvníků v rámci otevřeného dne, jindy jsem mluvil, ale mikrofon nevysílal… ale nikdy jsem se necítil tak trapně, jako v Rádiu Ethno (kam jsem šel s úmyslem vysílat oblíbenou hudbu proto, abych si znovu užil oné atmosféry). Bylo to ovšem všechno docela jinak, opravdu jako na grilu (bezmoci a studu).
Na těchto přehrávačích mi pouštěl má unikátní CD Otakáro Schmidt už před mnoha lety v Rádiu Limonádový Joe: zpovídal mne, já hovořil, a on mezitím vyměnil CD. Opět: možnost dokonalého soustředění, a taky to značně pozvedlo sledovanost (i když to byla píseň labutí, protože již bylo rozhodnuto o zániku tohoto rádia, přesto, že dodnes vysílá na internetu).
Podobně jsem býval hostem v pořadu Českého rozhlasu Ostrava v pořadu Hudba ticha (později Dobromysl), kam jsem jezdil dva roky každých čtrnáct dnů, a byl zpovídán přáteli, Zlatkou Holušovou a Zdeňkem Figurou. Jsem si jist, že právě tyhle pořady připravily půdu pro kulturní boom Ostravy, včetně festivalu Colours of Ostrava (jehož je Zlatka ředitelkou). Právě tam a tehdy jsem posluchačům pomohl objevit (a naučit se poslouchat) nejen nahrávky tibetských zpěvaček, nejrůznějších Evropanů a Američanů, kteří hrají na didžeeridu, tibetské mísy nebo na indické hudební nástroje, ale i pozdějších veleúspěšných skupin na festivalu (např. skupina novozélandská Te Vaka).
Doufám, že tento popis mého „grilování“ ve studiu soukromého rádia přece jen posluchačům dovysvětlí, proč jsem občas zněl poněkud nekonzistentně, a proč jsem vysílat přestal: už hezkých pár desetiletí dělám jen co mne baví. Teď jsem s hrůzou čekal, co mi přehrávače nebo jiná technika vyvedou, a podle toho to taky vypadalo. Omlouvám se.
Původně jsem chtěl ve dvaceti pořadech představit dvacet způsobů hudby, která je jiná, ale o to efektivnější.
Zájemci si mohou jednotlivé pořady, která rádio bude přes prázdniny reprízovat, stáhnout jako podcast na adrese
http://radiobar.cz/ethno/marek/hudba-jinak006.mp3 (stačí vždy jen vyměnit číslo HJ, tedy např. 015), dle přiloženého seznamu:
Hudba jinak 2
Hlas, duchovnost a hudba (výběr unikátních nahrávek duchovní a vokální hudby tradičních i současných hudebních kultur): recitace koránu, hlasová rozcvička tibetského mnicha, gregoriánský chorál španělských mnichů, vícehlasý zpěv Davida Hykese.
Hudba jinak 3
Mantry jinak: původní a zmodernizované mantry Mitena, Carolyn Hillyer, Borise Grebenščikova, Devy Premal a Henry Marshalla.
Hudba jinak 4
Hlas jinak: Alikvoty (ukázky původu tohoto ojedinělého vokálního stylu a tradičních zpěváků nejduchovnějšího zpěvu vůbec, a nahrávky současných mistrů – Tuvanců, Huun-huur-tu, Davida Hykese, Christiana Zehndera aj.)
Hudba jinak 6
Tibet (mniši, Choying Drolma a Steve Tibbetts): původní zpěv mnichů i mnišek, ale i současné nahrávky mnišek s přidanými zvuky nadšeného amerického obdivovatele.
Hudba jinak 7
Každá maminka je Mozart (speciální hudba pro těhotné a matky s dětmi): ukázka původní indické mantry pro těhotné, skladby Simona Coopera a dánského dua Aaron a Sorensen.
Hudba jinak 8
Indická hudba jinak – dj Cheb i Sabbah (unikátní projekt francouzského muzikologa, jemně a citlivě upracujícího nahrávky klasické hindustánské a karnatické hudby).
Hudba jinak 9
Nigel Shaw: Ancestors (aneb šamanská hudba jinak). Moderní a velmi působivé úpravy nahrávek původních sibiřských kmenů z 30.let min. stol.
Hudba jinak 10
Qawwal – Nusrat A. F. Khan (aneb modlitba jinak): ukázka dokonalého mistrovství nejlepšího zpěváka extatického súfijského zpěvu (aneb jak si udělat kdekoliv kostel)
Hudba jinak 11
Chinmaya Dunster –Yoga (aneb indická hudba ještě jinak, západně): jak Angličan umí zvládnout indický sarod a hrát přesto západně.
Hudba jinak 12
Aruna (strhující verze vokální spolupráce indické zpěvačky Aruny Sayeeramové a německého zpěváka alikvotů Christiana Bollmana)
Hudba jinak 13
Mantras III (několik nejznámějších manter s Henry Marshallem jako pozvánka: přidejte se)
Hudba jinak 14
Tibetan Bells II (Wolff, Hennings) Legendární nahrávka z počátku 70. let min. stol s vysvětlujícím komentářem.
Hudba jinak 15
Kitaró – Ku-kai (unikátní projekt japonského klasika hudby new age, který se po třiceti letech slávy vrátil k duchovním tradicím svého národa).
a snad i nedokončenou Hudbu jinak 16
Jonathan Goldman: Frekvence – léčivé zvuky (jen asi 30 minut ukázek z kompilačního alba Američana, který se celý život věnuje léčivým zvukům, tradicím a frekvencím).
