Přirozenost (kontinua)

2.6.2010

Málokterá kniha by měla být, zvláště pro ženy, tak „povinná“, jako Koncept kontinua od Jean Liedloffové (DharmaGaia 2007). Málokdy jsem ale tak zmatený z ne dost výstižného překladu. Knihu překládala jazykově a dokonce i mateřsky vybavená žena, ale protože není profesionálka a nemá odpovídající překladatelské zkušeností (a občas i odvahu vybrat docela jiné české slovo pro přesnější vyjádření skutečného původního významu, a navíc se vyzná víc v němčině, jazyce se slovesem na konci, a tedy s jiným rytmem vět), čte se její překlad tak zásadní a převratné knihy poněkud obtížně. Doporučuji číst tento blog s knihou, o které píši, v ruce.

V toku samotného textu není ten hlavní zádrhel: je to především ono divně cizí slovo kontinuum, které, zásadně nepřekládáno, občas významově vadí, a navíc smysl některých tvrzení nechtěně posouvá trochu jinam. Nesouhlasil jsem s tímto termínem už před vydáním knihy (měl jsem k dispozici část rukopisu), ale kniha pak vyšla, a líbila se, a tak jsem čekal až na možnost ověřit si u nadšených čtenářek úroveň jejich pochopení: kniha se jim velmi líbila, ale některé části a roviny tohoto revolučního sdělení jim, jak vysvitlo z jejich odpovědí na mé otázky, ke škodě všech (jak čtenářek, tak autorky a smyslu její knihy a jejího poselství), prostě unikly. A tak jsem se v dalších letech vyptával i dalších čtenářek: většinou se přizpůsobily, a tvrdily, že jim ten složitější rytmus vět a slovo kontinuum nevadilo… ale jakmile jsem navrhl (a ve své prezentaci použil) termín „koncept přirozenosti“ okamžitě jim v další diskusi začaly docházet další důležité a ke skutečně hlubinnému pochopení vedoucí souvislosti.

 Po další čerstvé zkušenosti (v rámci letošního Světového týdne respektu k porodu) se pokusím na citátech a jejich (mých alternativních) návrzích překladu naznačit onen jemný, ale tak zásadní posun (citáty z překladu knihy Jean Liedloffové jsou kurzívou).

 V situacích, které se neshodují s kontinuem správných zážitků, nemá miminko nic, co by mohlo použít k růstu. (str. 50), píše Liedloffová. Možná by to znělo srozumitelněji takto: V situacích, které se neshodují s přirozeným světem správných zážitků, nemá miminko nic, co by mu pomohlo v dalším zdravém vývoji.

 Násilné přetržení kontinua matka-dítě může způsobit depresi matky i utrpení novorozence. (53)  Násilné potlačování přirozeného vztahu matka-dítě (na všech jeho úrovních) může způsobit depresi matky i utrpení novorozence.

 Jak se tedy můžeme dozvědět o životě kontinuálních a nekontinuálních miminek? (66) Jak se tedy můžeme dovědět o životě miminek, která vyrůstala v přirozených nebo naopak v (našich západních, tzv.civilizovaných, tedy) nepřirozených podmínkách?

 Zvláště nepřirozené mi připadá použití slova kontinuum ve slovních a nečeských novotvarech: Už v porodnici je antikontinuálním zvykem oddělovat miminka od matek. (str. 170). Už v porodnici je zvykem nepřirozeně (rozuměj: proti přírodě) miminka oddělovat od matek.

 V okamžiku, kdy se matka začne chovat tak, aby to mělo pro kontinuum jejího miminka přínos, prospívá zároveň i svému kontinuu. V okamžiku, kdy se matka začne chovat tak, aby podpořila přirozené chování a jednání svého miminka, prospívá zároveň i obnově vlastních mateřských instinktů.

 Nejenže akceptujeme nudu a rezignaci, ale přijímáme i spoustu dalších přestupků proti tomu málu, co po pustošivém dětství a mládí zbylo z našeho kontinua (158). Nejenže akceptujeme nudu a rezignaci, ale přijímáme i spoustu dalších přestupků proti tomu málu, co po pustošivém dětství a mládí zbylo z naší přirozenosti.

 V řadě případů je slovo přirozenost přirozenější: Slovní spojení v kontinuální společnosti (151), kontinuální kultura, normy kontinua (153)… by byla lépe pochopena spíše takto: v přirozené společnosti,  kultura přirozenosti, normy přirozenosti…a věta dá se říci, že se pokoušel osvobodit můj smysl pro kontinuum od nesčetných rušivých vlivů, kterými jej má kultura ovlivnila (155) by podle mne měla správně vypadat takto: a dá se říci, že se pokoušel můj smysl pro přirozenost osvobodit od nesčetných rušivých vlivů, kterými jej má kultura ovlivnila.

 Ve světě fyziky má slovo kontinuum význam spíše prostoru, spojitosti (např. časoprostorové kontinuum), nebo nepřetržitosti: míníme jím něco, co je kontinuální, tedy trvá a není přerušováno, a v souvislosti s výchovou dětí spíše zavádí (i když se čtenářky po jistém počtu stránek přizpůsobí). I v tomto ohledu by ale některá spojení se slovem kontinuum vyžadovala spíše opis, nebo použití významu prostoru, ale to už je opravdu záležitost profesní kompetence. Omlouvám se, ale nabízí se i tohle (využití češtiny): protože je evolucí vyvinuto a tedy kontinuálně přirozené, máme všichni, tam dole v rozkroku, přirození (a ne, jakkoliv to prodlužuje existenci do dalších generací, kontinuum).

 Přitom na str. 169 překladatelka mnou navrhovaný termín sama použila: Pro základ lidské přirozenosti, o kterém se tu bavíme…Nebojí se použít ani slovní spojení pud sebezáchovy (168).

 Tvrdím, že kniha Jean Liedloffové byla, právě pro snad pečlivě přesný, ale poněkud nečeský překlad, pochopena příliš mnoha čtenářkami jen z části, povrchně…tak jako když se těhotná žena v devátém měsíci chlubí, koho všeho (protože už ví, jak je v těhotenství důležitá pozitivní psychika) před termínem porodu odřekla (instalatéra, malíře, stěhováky), a pak ale hrdě dodá „akorát si musím dodělat diplomku…“

Navíc slovo kontinuum může ženám připadat jako něco nového, odjinud, něco, co je třeba zvládnout. Slovo přirozenost ale naznačuje, ve smyslu Liedloffové (a podtitulu její knihy v originálu: Hledání ztraceného štěstí) , že to, oč tu jde, ženy  už dávno měly a stále mají: jen se na to rozvzpomenout.

 Kniha by tedy, přes komerční úspěch, svému původnímu poslání a pozitivnější budoucnosti další generace dětí posloužila podle mne daleko efektivněji, kdyby byl překlad konzultován s jinými překladateli, a kdyby se jmenovala Koncept přirozenosti. „Co se týče Liedloffové, překladatelka si výslovně přála tento titul. Jinak máš pravdu, drhne to na jazyku,“ napsal mi vydavatel.

Viz  také:

 http://blog.baraka.cz/2009/01/v-naruci/

http://blog.baraka.cz/2009/01/popadnout-a-zatrepat/