Na velmi rušné výpadovce před naším domem byl špatně udělaný kanál, respektive jeho dekl, který, protože zfušovaný a dosti propadlý, rozvibroval každou pneumatiku každého náklaďáku, jenž projížděl kolem (osobní auta s koly blíž u sebe projížděla těsně kolem deklu). I v hluboké noci se tak občas ozvaly dvě, nebo čtyři (měl-li náklaďák přívěs) hromové rány, navíc s občasným řinčením želez a řetězů (když byl nenaložený). Omlouvám se za detaily, ale jen ty snad pomohou naznačit přímo modelový absurdistán. Kanál je totiž opraven, ale rány slyším stále.
Protože provoz neustále roste (protože se v okolí neustále staví nové domy a ty potřebují jednak odvézt zeminu, druhak přivézt všechny ty panely, cihly, cement a krovy a tašky a vše, co je třeba k postavení domu), ran bylo stále víc. Sousedi říkali, že to je letitý problém a že si všichni stěžovali a že starosta celé roky slibuje, že je to (oprava deklů) v plánu.
Nedávno se v sobotu brzo ráno rozbušila pneumatická kladiva strojů, které nejprve rozbily asfalt, pak vybagrovaly potřebné, a nakonec, za velkého vedra, byly kanály k večeru opraveny… jenže, hrůza a zoufalství, ne ten, který vyráběl ony třeskuté hromové rány, ale všechny ostatní kanály kolem (které snad potřebovaly opravit, ale hluk nedělaly, protože dekly samotné byly v pořádku).
Snažil jsem se promluvit se stavbyvedoucím, ten mne ale odehnal tvrzením, že o tom hlučném kanálu ví, ale že je to z dopravního hlediska nemožné to opravit najednou. Šlo o to, že auta by musela, kousek za autobusovou zastávkou, vjíždět do jiného pruhu. No a teď nemusí, to jste to nemohli opravit najednou? Komentoval jsem situaci a poukazoval na dobrovolníky z obou stran, kteří na sebe mávali a pouštěli auta z jednoho směru a pak zase z druhého. Mávl ruku a s mobilem u ucha raději zmizel ve svém autě.
Dotazem u pamětnice jsem zjistil, že před lety pracovali na systému kanalizace v celé ulici (která byla mnoho měsíců jeden velký nebezpečný výkop), a když vše vyasfaltovali, ukázalo se, že kanály jsou špatně udělány, a musely se později opravit.
Zkoušel jsem diskutovat s dělníky, a ti mi dali za pravdu, oslovil jsem místního městského strážníka, ten ale mával rukama, že on s tím nemá nic společného, a zrychlil krok, aby mi unikl, marnost nad marnost.
Vida, další sobotu se u onoho inkriminovaného kanálu objevila další, menší partička, a dělníci začali, neuvěřitelné, kutat a opravovat! Opět bušení a hukot bagru, opět řinčení dusače asfaltu atd. Rovinu usazení kanálu sice měřili provázkem, nikoli vodováhou, ale snad tomu rozumí, říkal jsem si. Když to bylo hotové, šel jsem se podívat zblízka, a zalomil jsem rukama směrem k nebesům: asfalt byl rovný, ale sám dekl kanálu byl opět zformovaný tak, že jeho žebra byla o něco níže, a auta tak budou, logicky, opět rachotit.
Užasle a nevěřícně jsem si pak počkal na první velký náklaďák, projíždějící kolem: žuch žuch, ozvaly se dvě sice ne tak řinčivé, ale stále dosti slyšitelné rány. Musím uznat, že ne všechny náklaďáky žuchnou, protože hodně z nich polovinou svých širokých pneumatik kanál přejede hladce a tiše, ale to nic nemění na onom původním problému: šlendrián při výstavbě, při první opravě a při současném pokusu o opravu opravy dokazuje, že individuální nezodpovědnost a rigidní systém (plánování a realizace oprav) jsou stále stejná: bylo tomu tak za socialismu, je tomu tak i dnes.
Počkal jsem si na déšť a situaci vyfotil: na fotografii je snad názorně vidět, že původní smysl snížení žeber deklu tohoto kanálu, jak mi odborně vysvětlil stavbyvedoucí, tedy svádět vodu z asfaltu do kanalizace (a proto musí být dekl níže), naplněn není: voda stojí před kanálem. No nekroutili byste nevěřícně hlavou? Nelomili byste rukama?
Tak. Trochu se mi ulevilo. Jednak sdělený žal, poloviční žal, jak věděly naše babičky, a potom, tyhle lokální šlendriány jsou malé a (snad, protože je to na rušné silnici a aut přibývá) ne životu nebezpečné. Co takhle žít u Mexického zálivu a koukat na ten šlendrián při úniku ropy z podmořského vrtu… Ukázalo se totiž, že na té plošině byl již rok předím vypnutý alarm, aby dělníci nebyli rušeni…
