…agituje ve stejnojmenném článku v Reflexu 28/10 propagátor marihuany, člověk, který již desítky let bere denně čtyři pilulky proti depresím (což na sebe přiznává v jiném článku v témže čísle), novinář Jiří X. Doležal. Rok poté, co publikoval podobně zaměřený článek (a dostalo se mu rozhořčené odezvy mnohých žen), se dočkal studie amerických porodníků, kteří tvrdí, že porod doma je hrubou nezodpovědností. Demagogický článek pak zakončil větou, že „domorodičky by si měly uvědomit, že v případě jakékoliv události ohrožující zdraví jejich dítěte mohou skončit za mřížemi.“ Uf. Nehoráznost téhle žlučovité a pomstychtivé agitky mne nadzvedla z lavičky pod ořešákem a tak reaguji ne kvůli němu, viz níže, ale kvůli těm čtenářkám, které by mu mohly skočit na novinářský a hodně odfláknutý špek.
Prý máme hájit zájmy dítěte, tvrdí novinář-hulič, a nedivil bych se, kdyby ho některá organizace informovaných žen zažalovala pro „šíření poplašné zprávy“. Účelově spletl páté přes deváté, zamlčel řadu studií s opačným výsledkem, a je na sebe a svůj článek jistě hrdý. Je nutno si uvědomit, že právě tak jako blázen, který si myslí, že je Napoleon, i pan Doležal svým tvrzením věří (mysl vyrobí souhlasné argumenty, a umí nevnímat a přezírat ty odlišné) tak hlubinně, že je ho (tak jako blázna Napoleona, ale ono to platí i všeobecněji, takže i politika nebo generála) úplně zbytečné a marné pokoušet se přesvědčit argumenty, nebo dokonce, ta hrůza, přinutit, aby přiznal svůj omyl. To se nikdy nestane (takový člověk by prohrál sám sebe, a je prokázáno, že to přímo fyzicky bolí).
Tvrdit, že „nejzdravější novorozence“ má dnes Itálie, a to i proto, že „tam představují císařské řezy asi 40% příchodů dětí na svět“ (jak tvrdí Doležalem ochotně citovaný porodník Aleš Novotný) je informace překvapivá a „logická“ asi tak, jako když právě chystaný zákon chce ustanovit těžaře, aby v Česku dbali o ekologické vytěžení zásob uhlí (nebo majitele nevěstinců, aby dbali na čistotu prostituce). Porodník, který studoval jen císařské řezy a nikdy neslyšel o přirozeném porodu, finančně zainteresovaný na co největším počtu operací, a bez jakéhokoli zájmu o „kvalitu“ své práce (možná by měl, tak jako snad již v nebližším budoucnu i evropští bankéři, dostávat své prémie až po letech, kdy se ukáže, jestli je to či ono dítě jím porozené zdravé po všech stránkách), se i z principu nastavení systému stará spíše o svůj plat, ne o zdraví rodičky a už vůbec ne o (fyzické ale i psychické) zdraví budoucího človíčka.
I na českém internetu je na jedno kliknutí k mání řada jiných článků, i o císařských řezech. Např.: Světová federace porodníků a gynekologů zařadila provedení císařského řezu do kategorie závažných poporodních onemocnění, jak uvádí vedoucí perinatologického programu v Ústavu pro péči o matku a dítě v Podolí Petr Velebil. Císařský řez podle něho představuje zejména u prvorodiček riziko pro další těhotenství a porod…Ať už se však císařský řez provádí kvůli zdravotním důvodům, nebo na přání matky, představuje obrovský zásah do těla matky. Statistiky uvádějí, že nebezpečí komplikací je u této operace až šestkrát vyšší než u spontánního porodu.
J. X. Doležal si evidentně ani neuvědomuje, že je tu za „užitečného idiota“. Ono totiž nejde o porody doma. Již v říjnu 2008 proběhlo před budovou Ministerstva zdravotnictví na Palackého náměstí v Praze protestní shromáždění navazující na petici Za zlepšení služeb v českém porodnictví a za péči přátelskou a bezpečnou pro matku a dítě. Očekávaný nezájem MZ jen potvrdil dlouhodobou strategii odpůrců změn v porodnickém systému, kteří na volání po rozšíření nabídky služeb a možnosti volby reagují mlčením, resp. šířením nepravdivé propagandy zužující celý problém výhradně na porody doma. Odsouvají tak mimo pozornost veřejnosti fakt, že v diskusi o příští podobě českého porodnictví jde především o změny v českých porodnicích. Ve většině z nich zatím nejsou naplňována doporučení WHO v souladu s nejnovějšími výzkumy o neprovádění škodlivých rutinních praktik (např. předporodní očistné procedury, nástřih hráze, vnucování porodní pozice na zádech, oddělování novorozenců a matek po porodu, indukce porodu před 42. týdnem těhotenství bez lékařské indikace, nadužívání císařských řezů atd.). Odpůrci změn rovněž zcela opomíjejí psychologická rizika lékařsky vedených porodů. Hromadné užívání analgezie a urychlujících zákroků působí matkám i novorozencům zbytečné komplikace a narušuje navazování jejich první přirozené vazby (tzv. bonding). Ve společenském povědomí chybí reflexe, proč dnešní ženy zažívají v souvislosti s porodem a mateřstvím tak časté pocity strachu a nejistoty a proč klesá schopnost jednotlivců navazovat a udržovat kvalitní celoživotní vztahy, proč přibývá asociálního chování. Jedním z důvodů může být právě likvidace normálního průběhu porodu, který – díky přirozenému hormonálnímu působení – na biologické bázi otvírá ženám cestu k pozitivnímu prožívání mateřství a zásadně posiluje jejich schopnost pečovat a milovat.
Články J. X. Doležala, novináře bez jakékoliv zodpovědnosti (jenž proslul obdobím indické verze povrchní duchovnosti, propagace zbraní, bojových psů a teď marihuany), jen naplňují obavy iniciátorek tehdejší a dodnes nenaplněné petice:
Tragický je rovněž přístup některých médií, která o tématu buď mlčí, nebo ho opakovaně bulvarizují a zužují na problematiku domácích porodů. Jádro problémů tak zůstává stranou: Současná diskuse o příští podobě českého porodnictví se týká především zastaralého a na paternalistických principech vystavěného systému, a tedy především potřeby rozšíření služeb o možnost rodit v souladu s individuálními potřebami a světonázorem. Až bude v ČR běžné demokratické právo volby a ženy si budou moci svobodně volit poskytovatele péče, bude i domluva o místě porodu mnohem snadnější.
Když se chce, všechno jde, říkala babička. Vše by bylo mnohem jasnější a snadnější, kdyby se porodníci (a nemocnice a ministerstvo) i rodičky domluvili, a z odlidštěných a stresujících velkovýroben řvoucích mimin udělali jakési porodnické hotely, ve kterých by se rodilo JAKO doma. Sami lékaři odhadují, že až 90% žen je schopno porodit přirozeně (ve světě se tomu říká „normální porod“), aniž by se, jak doporučuje WHO, do průběhu porodu jakkoliv zasahovalo. Ale ani na to nechtějí (pravděpodobně traumaticky porození a tedy vnitřně se neustále něčeho obávající) porodníci (a J. X. Doležal) slyšet. Protože jim jde výhradně o jejich (mužské, výdělečné) zájmy, nikoliv o práva dětí nebo rodiček, a navíc neumí přiznat chybu.
Takže, dámy, nenechejte se zmanipulovat depresemi kontaminovaným novinářským demagogem a huličem, a dejte mu opět, po roce, vědět, co si o jeho pokusech vydávat černou za bílou myslíte. Jde o to, aby mu, právě tak jako redakci Reflexu, „zatrnulo“ a propříště psal výhradně o zbraních, bojových psech, nebo hulení. Ale buďte na něho milé, protože za to nemůže (evidentně byl porozen traumaticky, a třeba i císařem).
P. S.: Poštovní doručovatelé mají možná jiný názor, ale vědci tvrdí, že psi, kteří vrčí, chňapají po člověku a koušou, nemusejí nutně být agresivní z podstaty – mohou jen trpět depresí, napsal dnes britský list Daily Mail.
