Když jsem počátkem května rozhodil po vrstvě úrodné hlíny (z loňského kompostu) semena dýně hokkaido z loňska, tušil jsem, že to bude stačit. Že „zmrzlí“ tak jako loni nepřijdou a nemusím dýni předpěstovat v kelímcích a pak přesazovat. Několik semínek jsem prstem zatlačil hlouběji, jiné jsem jen tak přehrnul trochou hlíny. Naznačím, jaké radosti mi dýně přináší a jak souvisí s kompostem a ekologickým způsobem života.
Když rostlinky začaly rašit, každé ráno jsem sbíral hlemýždě a křehké lístečky očima vytahoval ze země. Na rozdíl od snah na Padmafarmě (kde, jak jsem se dověděl nedávno, hlemýždi a plzáci zvítězili) jsem křehké a asi výjimečně a exoticky chutné rostlinky ubránil, a když nastaly deště, s ohromením a nadšením sledoval, jak rostou. Zvláště jedna na konci pralesa zelených listů a šlahounů. Byla hned velká a žlutá. A rostla a rostla.
Dnes je obrovská, asi 10 kg těžká, už hezky oranžová, a tíhou zbachratěla a po každém dešti, a že poslední dobou pršelo, stále bachratí. Zachytit její velikost na fotografii je nemožné. Zkusil jsem to s krabičkou zápalek, ale není to ono. Jako architektura, i tahle dýně přerostla běžné parametry, a tak asi jediný způsob porovnání bude nechat se vyfotit s dýní, až sama odpadne ze stopy, v náručí. To, že dýně hokkaido tak vyrostla, má asi daleko víc příčin, ale jedna z těch nejdůležitějších je kompost. Se zájmem jsem si v posledním čísle časopisu Sedmá generace přečetl rozhovor s malířem (znali jsme se kdysi z hraní a ilegálních vernisáží a pak se potkali v roce 1992, kdy jsem mu strčil do ruky tibetskou mísu, on si ťukl a užasl) Vladimírem Kokoliou:
Jste prý posedlý kompostováním, v kuchyni jsme zahlédli váš diplom Miss Kompost 2007. Jak se ona posedlost projevuje? Hlavně nemístnou pýchou. Správně by to asi mělo vést ke skromnosti, ale se mnou od té doby není řeč skoro o ničem jiném. Teď už mám kompostů jen asi sedm, ale mamon, který mě ovládne, když shromažďuju další várku organického materiálu, se nijak nezmenšuje.
Obracejí se na vás lidé s radami? Sloužíte jako takový „kompostní expert“? No právě. Kdysi se mnou lidi mluvili hlavně o malování, ale pak už se ptali jenom na hraní, potom na věci kolem AVU, následovalo období dotazů na tchaj-ťi, později zase dominovala výživa, nato počítače Apple a redakční systém Drupal. A dneska se mě všichni ptají jenom na kompost. Bezpochyby by se na to daly výborně balit holky. Kompostování je ve vzduchu, lidi začíná vzrušovat představa, že rozkládající hmota se promění v něco báječného. Kompost je ale odedávna i moje hlavní pedagogická metoda na AVU: svou roli vidím víc v tom, že připravuju pro studenty půdu, než že bych je vedl k tomu, aby plodili takové či onaké ovoce.
sklizeň 2010
Hm. I já jsem na sobě zaregistroval, s jakou pýchou „nechávám“ zbytky jídla, abych je mohl odnést na kompost, a jednou, když jsem zahlédl jak obecní zahradník veze multikáru plnou čerstvě posekané trávy, jsem měl sto chutí za ním běžet a mávat stokorunou, že od něho tu trávu koupím a požádám ho, aby mi ji vyklopil na kompost. Když mi roste plevel, těším se, až jej „sklidím“ na kompost. Před půlrokem se tu zastavili dva mladí studenti ekologové, kteří mne vyzpovídali pro nějakou anketu a výzkum. Prý jestli osobnosti, které píší o ekologii, taky ekologicky žijí. Odešli nadšeni, protože jsem nezhřešil ani v jednom jejich bodě: používám šetrné žárovky (tam, kde se často a dlouze svítí), nemám a nikdy jsem neměl auto, žiji v pronajatém bytě, a kromě toho že třídím suroviny také, a to je u Pražáka nadchlo… dokonce kompostuju.
Jenže, během několika psledních dnů začaly dýně odpadávat od stonků, a tak jsem se propracoval tou džunglí listoví a šlahounů a úrodu sklidil. Samozřejmě jsem požádal o fotku s tou největší, rekordmankou. Může vážit tak 12 kilo, a přestože není jisté, kolik té delikatesní dužiny v ní je, už splnila své poslání právě tak jako my (se vším tím zaléváním a odchytem hlemýžďů). A když si představím ty dlouhé měsíce, kdy budou dýně oranžově zářit a svítit na okně i v našich duších i v těch nejšedavějších dnech pod mrakem, a ty kulinářské festivaly chutí až je postupně budeme zpracovávat , hmmmmmmmmm…
Viz také vzpomínka na loňské radosti pěstitelské… http://blog.baraka.cz/2009/08/hokkaido-v-mecholupech/
