Pan prezident se znovu blýskl další ukázkou svého kozistentního myšlení (ze slonovinové věže své povahy a svého úřadu). Počkal jsem si na komentáře a tak mohu citovat z internetových zdrojů: Václav Klaus svým vyjádřením k úterní čtyřicetitisícové demonstraci předvedl, že stojí naprosto mimo realitu dnešního světa. Podle ČTK Klaus na adresu demonstrace pronesl následující: „Já jsem se včera dozvěděl půvabnou věc, že v jednom podniku, v jedné instituci, se rozhodli přijít na tu demonstraci, ale po Česku. Jak je všechno zkarikováno, aby nikoho nenaštvali, tak si všichni vzali náhradní volno. To je klasická ukázka české demonstrace.“ – poznamenal jistý Radek Batelka, který následně i za mne (jenž si jen přečetl jedny noviny) popsal Klausův typický způsob, jakým manipuluje s fakty:
Především Klaus nechápe rozdíl mezi demonstrací a stávkou. Demonstrace je přece obyčejné vyjádření názoru viditelnou formou. Je to v podstatě jediná možnost veřejného vyjádření názoru pro ty, kdo nevlastní média, nebo do nich nemají tak privilegovaný přístup jako třeba právě Klaus. Co je karikaturního či pejorativně českého na tom, že jedu vyjádřit svůj názor na demonstraci bez toho, že bych chtěl nutně někoho naštvat? Naopak tím, že tak činím ve svém volném čase, dokazuji, že mi na věci opravdu záleží.
A nejen pan prezident, i odboráři si přihřáli svou polívčičku. Těch asi čtyřicet tisíc demonstrantů povzbudilo odborářské bosse: Podle předsedy Českomoravské konfederace odborových svazů Jaroslava Zavadila snese včerejší protest srovnání se zeměmi, které jsou demonstracemi vyhlášené. „Když jsem jezdil do Francie, tak jsem si přál, abychom takový ,materiál‘ měli. Teď ho máme,“ řekl Zavadil.
František Matějka (i za mne) udeřil hřebík na hlavičku a rozebral hlavní příčiny současného neutěšeného stavu české hospodářství, když pod titulkem Státní zaměstnanci demonstrují za to, aby obyvatelstvo dalo více na jejich platy, napsal Jednou z největších chyb je, že si pleteme příčiny a důsledky. Například Česká republika má jeden z časově nejnáročnějších daňových systémů, je podle OSN celosvětově na třetím místě v arbitrážích vedených proti státu, a vztáhneme-li pak počet arbitráží k počtu obyvatel, jsme dokonce na místě prvním, výrobní sféra sice dosahuje poměrně vysoké produktivity práce, která je srovnatelná s ostatními vyspělými státy, jenže zatížení ekonomiky byrokratickým aparátem státu sráží výslednou bilanci do podprůměru, jen asi 20% obyvatel z celkového počtu lidí ve státě vytváří ve výrobě samotnou ekonomickou podstatu, ze které živíme celý stát, plný umělé státní přezaměstnanosti, máme celkem 5,5 milionu ekonomicky neaktivních obyvatel, a na jednoho úředníka připadalo v roce 1989 celkem 26 obyvatel, zatímco v roce 2009 už to bylo 13 obyvatel. A uzavírá: Snižování platů je pouhým logickým a nezvratným důsledkem více než dvacetiletého bobtnání našeho státního aparátu, který tímto způsobem a za cenu každoročních prohlubujících se schodků státního rozpočtu zaměstnával lidi tím, že jim vymyslel novou práci „díky“ regulacím, nařízením, předpisům, zákazům, kontrolám, povinným formulářům s nulovou vypovídací hodnotou a řadou dalších, dle mého soudu z poloviny nepotřebných, opatření
Ale zpět k demonstraci státních zaměstnanců, protože jako obvykle je na Klausově výroku zrnko pravdy (a dokud jsem bydlel u Staroměstského náměstí, odboráře, spěchající si z nějaké demonstrace nakoupit, jsem potkával pravidelně). Známý mi napsal svůj postřeh: Dnes přišla do Beasu (indické samoobslužné jídelny v centru města, kde pracuje) na oběd paní s nějakým transparentem. Byla luxusně oblečená, krásně učesaná, navoněná. Zeptal jsem se na co má ten transparent. Odpověděla, že je stávka, že se musí přihlásit o svá práva. Než si nabrala jídlo, řekl jsem jí o Japonci, který šel jako zástupce pracovního kolektivu na jednání s manažery, a oblékl si svůj nejlepší oblek. Paní pokrčila rameny a řekla – „musím přece nějak vypadat“. U pokladny se ale zmateně podívala do peněženky a zeptala se: „Nebude vám vadit, když zaplatím pětitisícovkou?“ Vyhrkl jsem na ní – „vraťte ten transparent!“ Smála se a špitla, že si potřebuje nakoupit.
Ne že by Klaus nechápal rozdíl mezi stávkou a demonstrací. Ne že by odborářští bossové, nebo většina demonstrantů, nevěděli, která bije. Jen si ten či oni účelově vybírají z celé pravdy pro sebe použitelné drobky, a situaci prezentují překrouceně. Ne že by právě tohle nebyla celkem typická česká vlastnost: i na poli kultury či vědy, ale i ve vztazích se u nás lze potkat s řadou příkladů podobné vyčůranosti. Ve společnosti, kde právo nelze v rozumném čase vymoci, a kde vítězí prakticky vždy ti vulgárnější, hlasitější, bezskrupulóznější, se to stává normou a zvykem. Včetně článků, že ODS jedná o tom, že Kaplického knihovna se možná postaví… (!!??)
Zbyněk Petráček si v LN také všiml, jak blob v předvolebním období souvisí s odborářskou demonstrací a Klausovým výrokem o ní: Všichni, kdo brali Kaplického projekt Národní knihovny vážně, a ne jen jako nástroj k vyřizování účtů, by si teď měli na tři týdny zacpat uši. K blobu se teď totiž hlásí kdekdo, ale v situaci, kdy tím nic neriskuje. Jak to říkal Klaus o demonstraci? Že je typicky česká? Totéž lze říci i na adresu zápasu a zájmu o blob dva roky poté, co ho pražští politici pohřbili a sám autor zemřel.
A jsme u obyčejné lidské statečnosti a ochoty sem tam se zvednout ze židle a něco risknout. V článku o Milanu Šimečkovi (1930 – 1990), slovenském filosofu, literárním kritikovi a chartistovi, jeho přítel Miroslav Kusý citoval: Muž vykoná to, co vykonat musí, navzdory tomu, jakým důsledkům vystaví svou osobu, navzdory překážkám, nebezpečím nátlakům – to je základ celé lidské morálky (John F. Kennedy: Profily odvahy).
Shrnuto, za prvé, ti, o kterých jsem zde psal, dnes svými postoji nic neriskují. A za druhé, emoce (především schopnost lásky nebo naopak lehkost podlehnutí strachu, jakkoli potom maskovanému), včetně morálních postojů a základní lidské statečnosti, jsou formovány již v těhotenství, při porodu, a pak v prvních šesti letech života každého člověka.
Jinými slovy, starého psa novým kouskům nenaučíš. Ale měl bys na to pamatovat a změnit systém (včetně porodnictví) tak, aby (pod pláštěm své účelově z části zamlčené Pravdy) neškodili.
Tak jako se nelze prolhat k pravdě, tak se dnes nedá vylepšit Klaus či odborářský boss nebo demonstrant(ka)… a zvláště ne jejich kritikou. Společnost se nevylepší vzájemnou nenávistí a negativními popisy, a demonstrant nic nezmění tím, že si do Prahy přijede zakřičet proti plánovanému snižování svého platu (a zároveň nakoupit).
