Arogance bílého muže se projevila nejen v 16. století, při španělském dobývání primitivních říší Jižní a Střední Ameriky, a nejen o pár století později při likvidaci „rudého muže“ Ameriky Severní. Přesně si pamatuji na pionýrskou hrdost, když jsem četl Chruščovovy vize o dobytí vesmíru a předehnání kapitalismu. Právě tak se čeští porodníci stále ještě chlubí moderně vybavenými porodnicemi a nízkou kojeneckou úmrtností, a chemici se ještě před pár desítkami let chlubili DDT. Vypadá to, že se objevil další důkaz o genialitě předků dnešních Indiánů: ne že tehdy neměli kanalizaci, oni ji nepotřebovali. Zatímco my splachujete miliony hektolitrů pitné vody přes záchody do kanalizace, oni již kdysi dávno uměli vlastní výkaly měnit (jako alchymisté symbolicky olovo ve zlato) v prý tu nejúrodnější půdu, kterou lidstvo kdy znalo. Možná už konečně nastala doba, kdy se budeme muset poklonit jejich dávné moudrosti a rychle zapomenout na svou pýchu. Přečtěte si, co viděl a zažil Vašek Adámek na semináři o zázračné černozemi.
Po přečtení článku o černozemi původních obyvatel jižní Ameriky „Revoluce zezdola“ na Britských listech jsem vykřikl – Chci na stáž, nebo zatím alespoň na seminář. A můj učitel přiznal – „Ano, proto jsem ti článek podstrčil. To je věc, která může zachránit svět“. Protože už několik let na sobě pracuji, a tady se nabízí praktická metoda, jak změnit své dosavadní myšlení, a navíc mít know how, které může pomáhat ostatním a zachránit svět, nažhavil jsem google a hned napoprvé našel 1. mezinárodní seminář Terra preta sanitation, který se měl konat za tři týdny v Německu u Brém. Terra preta je super úrodná černozem, vytvářená člověkem v dávných dobách v oblasti Amazonie. Přesný postup zmizel spolu se svými nositeli, kteří vyhynuli na nemoci přivlečené evropskými dobyvateli. Je jasné, že obsahuje hodně humusu, dřevěné uhlí (zuhelnatělé zbytky rostlin), kosti, keramické střepy, stopy výkalů, lidských i zvířecích, že je plná živin a půdního života.
„Kdo chce zapalovat, musí hořet!“
Seminář se konal v příjemné budově mezi poli a lesy. Zatímco první den mě ještě rušili kouřící seminaristé a některé příspěvky byly dosti nudné, druhý den nás profesor Jurgen Reckin, pán v důchodu, vzal ven za dům, kde měl připravené kyblíky s dřevěným uhlím, lahvičky s mikroorganismy, moč (kterou jsme měli za úkol načůrat), nahodil štěpkovač – drtič větví (všichni, i pes se lekli) a drtil až třísky lítaly. Dodrtil, vybral místo pod kaštanem, kde založil „záhon“ černozemě – Terra prety. A začal povídat a vysvětlovat a při tom sypat a lít různé ingredience. A nám všem spadly brady a poslouchali a fotili a obklopili jsme profesora a ptali se a on trpělivě a s jistotou odpovídal a my ho do pozdních večerních hodin nepustili.
Terrapretovat nebo kompostovat?
Je to alchymie. Kompost se po založení a asi jednom metru výšky za rok může slehnout až na deset centimetrů. Poslouží jako hnojivo, to ano, obohatí půdu, ale vyčerpává se. Bakterie, houby, plísně a mikroorganismy jej doslova sežerou, rozloží. To postupem přípravy novodobé Terra preta, který nám byl předvedený a vysvětlený, připravíme materiál který vyzrává tak za půl roku a je stabilnější, sedá si mnohem pomaleji. Zpočátku se zmenší jen asi o 10 – 20%. Normálním hospodařením nevyčerpatelný: je to nakonec kvalitní výživná černozem. Také díky žížalám. Vrtají a načechrávají, žerou a tráví. A jsou jich různé druhy. Některé žijí při povrchu, mají rády kompost, jiné se zavrtávají do hloubky, do zralé hlíny.
Na založení Terra prety je důležitá nadrcená dřevní hmota, nejlépe čerstvá (ještě než na dřevě začnou pracovat houby a plísně a začnou tak jeho rozklad). V Terra pretě (dále jen TP) se pak rychle (jde o jiné procesy než jaké probíhají při kompostování) začne tvořit ze štěpky humus, jakoby napůl rozložená houbovitá struktura, ve které se uhnízdí mikroorganismy i prvky, které jsou potom jako v jakémsi zásobníku snadno k dispozici na další roky. Podobně prospěšné je i jemně drcené dřevěné uhlí, a biouhel obecně (zuhelnatělá biomasa). Znovuobjevitele TP nadchlo, že v Amazonii jsou tyto půdy i po několika stech letech pro rostliny tak výživné, přestože okolní přirozená půda je tak špatná. Zvětralá, kyselá a chudá na živiny, pravidelně vyplavované prudkými tropickými dešti (viz foto níže).
Hlavy dohromady
Až na semináři jsem se potkal s Vojtou Klusákem, pracujícím teď v jednom výzkumném ústavu v Německu. Chemie a biologie ho baví a protože o tom neslyšel poprvé, dával pozor po celou dobu pro mne nezáživných přednášek (díky bohu v angličtině a ne v němčině). Na cestě zpět do Čech jsem se ho vyptával a on mi trpělivě vysvětloval, jak to tam „dole“ funguje. Cituji: „Humifikace je především přeměna ligninu na humus a právě dřevo je na lignin bohaté. V přírodě a často i v kompostu nedochází k tak kvalitní humifikaci protože převládají houby a plísně, které dokáží dřevo rozložit bezezbytku, až na CO2 a vodu. Kdežto při výrobě černozemě TP je snahou podpořit bakterie, obzvláště ty, které si s čerstvým dřevem nedokáží tak dobře poradit, a nakousaný lignin se zase síťuje a váže na sebe jiné organické molekuly, teď už náhodně, a je pro plísně a houby nestravitelný (nebo jen opravdu velmi těžko). Takže vzniká stabilní makromolekulární sloučenina, síť, bohatá na funkční skupiny, často záporně nabité, které jsou schopny výborně vázat živiny, především kladně nabité ionty minerálních látek, nebo dusíku (amoniak).“ A podobné chemické skupiny a schopnost poutat živiny má podle Vojty i přidávané dřevěné uhlí, které je další důležitou složkou TP.
Alchymie
Běžná půda a původní středověká terra pretta (Bruno Glaser pro časopis EM Journal, srpen 2009 (Effektive Mikroorganismen)
Středověcí jihoameričtí indiáni zvládali výrobu svého černého zlata a věděli kdy a co mohou přidat a kdy ne. Kdysi jeden tibetský duchovní mistr zakopal své učení, protože věděl, že je na něj brzy. Připadá mi, jako by pro nás Indiáni zakopali Terra pretu. A teď je to na nás. Otrávili a vyčerpali jsme toho už dost.
Při výrobě TP se využívá mléčného kvašení, hlavně kvůli přeměně výkalů na pro rostliny využitelné živiny. V reálu lidé konají svou potřebu do suchých záchodů, a místo spláchnutí hromádku zasypou vrstvičkou směsi dřevěného uhlí, mikroorganismů (vypěstovaných třeba svépomocí z plesnivějící mrkve). Na semináři jsme všichni přičichli ke kbelíku, ve kterém několik týdnů ležela a kvasila hovínka a všichni jsme byli překvapeni až libou vůní. Jen pan profesor znalecky přičichl a řekl, že když přidáme navíc dřevěnou drť, neucítíme nic. Důležitá připomínka, výkaly se nikdy nesmí míchat s močí. Příroda už to tak prý zařídila, že kadíme dozadu a čůráme dopředu. Popel by v prvních stádiích výroby TP byl na škodu mléčnému kvašení. Vojta mi to dovysvětlil: „Důležité je kyselé prostředí, které zvyšuje rozpustnost dusíku ve formě amoniaku (čpavku). Kyselost zaručují právě bakterie mléčného a octového kvašení. Naopak popel, který je silně zásaditý, je v počáteční fázi fermentace (kompostování) s močí spíše na škodu, čpavek se pak rychle vypařuje a dusík se tak z půdy ztrácí. Popel by se přidávat až do vyzrálejšího materiálu.“
Zeptal jsem se Dr. Reckina, jak dávní Amazoňané dělali dřevní štěpku. Odpověděl s úsměvem – „To prostě nevím“. Což platí i o původní receptuře Terra preta. Nikdo přesně neví. Také jsme se dozvěděli, že tato půda je na různých lokalitách odlišná. Spíš než jeden bylo těch postupů desítky až stovky.
Bod mého obratu
V Německu se mi hodně rozšířily obzory a převrátily dosavadní názory – o kompostování (viděl jsem a hlavně si osahal, že to jde jinak), hlavně však o splachování vlastních „odpadů“. Informací a hezkých, nadšených článků jsem přečetl hodně, ale mít možnost setkat se, vidět a sáhnout si, bylo k nezaplacení. Už jen možnost ovonět si krásnou černozem (kterou na ukázku přivezl pan profesor i další nadšenci – ano, původně v ní byly hovínka, v jiné moč), pro mne byla velmi inspirující. Terra pretu lze vyrábět i bez výkalů, nevznikne ale tak onen uzavřený koloběh živin, to že člověk vrátí půdě to co si zní vzal. Prof. Ralf Otterpohl navíc první den řekl: „Indiáni stavěli na své zázračné černozemi něco jako věže. Energeticky ji tak dobíjeli. Bez toho by Terra preta nebyla Terra pretou.“
Jednou z pro mne dalších převratných informací, byl také objev, že většina rostlin je masožravá. Vida, potvrdil mi to prakticky vzápětí článek na českém internetu „Všechny vyšší rostliny jsou masožravé“. Na semináři jsem se také dověděl, že se vše dá různě kombinovat. Třeba používat bambus jako kořenovou čističku, poté jej pokácet (zase rychle naroste). Může se použít jako palivo při vaření, a to ve speciálních kamínkách, které dřevo nebo bambus přemění na dřevěné uhlí.
Potkal jsem se s různými nadšenci, kteří vymýšlí zlepšováky a rovnou je vyrábí, jako Marko Heckel, který přes internetový obchod prodává záchod pro separování a kompostování spolu s návodem a přísadami do kompostu (především jde o směs mikroorganizmů a biouhel obohacený o mikroorganizmy a trochou mletého lávového kamene) a Roland Wolf, který se rozhodl profesionálně vyrábět půdu (zatím sice vyrábí, ale žije z úspor). Z Německa jsem odjížděl nadšený a nabitý jak někdy až šokujícími informacemi, tak nadějí v možnosti budoucího uplatnění Terra prety i u nás.
