Buddhovy čtyři pravdy (o utrpení) a jeden ze nejposvátnějších slibů každého buddhistického mnicha (zbavit všechny živé bytosti utrpení) provázely, přinejmenším mezi buddhisty poslední dvě tisíciletí známou historii lidstva. Jenže s tolika válkami a prakticky neustálými boji tohle přání, zvláště v dnešním světě, vypadá naivně a nesplnitelně, jako z říše mýtů. Každý přece zažívá utrpení, a bez utrpení si život kohokoliv nedokáží představit i umělci (ani ti nejslavnější, pro které je utrpení základem tvorby), zvláště ti, kteří vyrostli v křesťanském světě, jehož základním logem je ukřižovaný. Jenže co kdyby to šlo? Zbavit lidi utrpení?
Na světě se dnes oficiálně hlásí ke křesťanství přes dvě miliardy lidí (k islámu půl druhé miliardy, k hinduismu devět set milionů), a k buddhismu „jen“ 376 milionů lidí. Jenže dnes ví o základním poslání buddhismu zbavit všechny živé bytosti utrpení, ale něco pro to také, povzbuzeni příkladem dalajlamy nebo slavných filmových hereček a herců, aktivně dělá (medituje, recykluje, cvičí jógu) lidí daleko víc. Nedávná ekonomická a bankovní krize přiměla další miliony zamyslet se nad příčinou současných krizí a stavu světa: senátor Jaromír Štětina by se, jak uvádí na obálce své knihy Brutalita moci, za odpověď, co je příčinou Zla, klidně upsal i Mefistofelovi.
Pan senátor, stejně jako politici všech států a bankéři světa, je ale pouze málo, nebo špatně, informován. Práce předních prenatálních psychologů (a neurovědců), jako jsou Michel Odent, Peter Fedor-Freybergh, Thomas Verny, Frederic Leboyer, ale i Konrad Lorenz a u nás třeba František Koukolík, však jednoznačně potvrzují, že už víme, proč existuje agrese (a z ní vyplývající všelijaké krize a války). I ekologické ohrožení planety se dá popisovat z nejrůznějších pozic (viz třeba James Lovelock), ale nejpádněji poukázal na skutečné a individuální příčiny agrese a válek právě Fedor-Freybergh: „Děloha je prvním ekologickým prostředím každého člověka. Jak se k němu chováme, když je ještě v děloze, tak se on bude k sobě a přírodě chovat, až dospěje.“
Michel Odent, Marsden Wagner a další celá desetiletí píší a přednášejí i o tom, že heslo „století bez lásky“ jasně a pádně vysvětluje, jak chování i myšlení těhotných žen, a především zbytečně zmedikalizované porody, negativně ovlivňují následné chování žen a jejich dětí, a tedy celých společností. Víme přece, že všichni diktátoři světa byli nechtěné děti, porozené traumaticky, a vychovávané otčímem, který je bil (od Stalina, Hitlera, až po Hussaina).
Ještě jednou Fedor-Freybergh: Kdybych dokázali zařídit, aby se děti rodily chtěné a v prostředí dostatku a lásky (a vychovávané pochvalami, ne tresty, pozn. aut.), za tři generace by svět neznal agresi a násilí.
Naznačuji, že zatímco v Buddhově době byly příčiny agrese a násilí podstatně jiné a neodstranitelné (a porodnice neexistovaly), a on jako „lékař“ musel nejprve diagnostikovat jejich příčiny (čtyři pravdy o utrpení), současný stav (rozvinutého) světa a příčiny násilí jsou způsobeny již ne hladem a nemocemi či podvýživou, ale spíše velkovýrobnami dětí na běžícím pásu – porodnicemi. Tehdy navíc vědělo o možnosti a způsobech, jak odstranit utrpení, jen několik osvícených jedinců, a nebyly cesty jak jejich moudrost rozšířit… dnes ovšem možnosti jsou, jen se nebát a vyhrnout si rukávy. A to za žádného z nás (a žádnou ženu) žádný porodník ale ani ministr neudělá. To je zodpovědnost, ale i neocenitelné privilegium každé(ho) z nás.
Jestli tedy chce dnešní buddhista zbavit všechny živé bytosti utrpení, měl by začít tam, kde to všechno začíná: u početí, těhotenství a porodu. Pozitivní změna porodnictví (a změna vztahu společnosti k mateřství) by mohla být prvním krokem ke společnosti bez násilí… tedy bez (lidmi samotnými způsobeném) utrpení.
Což mne přivádí k důvodům, proč tolik varuji před celospolečenskou ztrátou „ženství“: jedině žena, s možností (orgasmického) porodu, může a měla by začít všeobecnou nápravu věcí lidských. Zatím je, žel, každá další generace (žen) stále poškozenější (ve smyslu oběti obětí), jakmile ale znaménko vývoje (také díky obnovenému ženství a úctě k mateřství a přirozenému porodu) převrátíme z mínus na plus, každá další generace bude méně poškozená a schopnější využít svých potenciálů. Nebo jinak, podobně jako v umění a kultuře, pokud přežijeme, budeme za sto let vzpomínat ne na politiky, generály nebo ty, kteří jsou dnes přepláceni a uznáváni, ale spíše na ty, kterým dnes nevěnujeme (oficiální) pozornost (a teď myslím na statečné ženy, které rodí doma, porodníka, kterého se ti ostatní snaží zničit, protože přiznal, že rodíme špatně, a navíc se ženám za to omluvil, aktivní matky pěti a více dětí atd., viz níže).
To ovšem souvisí i s tím, jak si my Češi dokážeme, dáno geneticky (dnes už víme, že se jednotlivé rasy i větší národnosti opravdu geneticky liší), ale i epigeneticky („díky“ historickým zkušenostem), ohnutě a téměř pokoutně, vzít od jiných států a národů spíše to horší, než to lepší (nevážíme si svých emigrantů, nesnášíme úspěch, závidíme kdeco… což ovšem je také důsledek traumatických porodů). Tak jako v mnoha ostatních odvětvích lidského vynalézání a vývoje (křiklavý případ architekta Kaplického), i v porodnictví úřady a nezodpovědní odborníci a úředníci vyhodili na smetiště dějin všechny ty dobré zkušenosti (a udupaly nezájmem všechny osobnosti, např. paní Mojžíšová, a v současnosti např. porodní asistentky Königsmarková a Štromerová, a osvícený porodník MUDr Kavan, kterých by si jiné národy setsakra vážily) a z bláta radostně a alibisticky skočili rovnou do louže.
Jinými slovy, začít pozitivní změnu, a využít potenciálů svého těla a nastavení může každá žena - tím, že přestane ječet, soutěžit a hledat chyby v tom druhém, a vrátí se (ale ne mužskými způsoby!) ke svému ženství (a péči o druhé, protože právě ta, a nikoliv péše o sebe samu, je zárukou zdraví a štěstí). Může začít rodit lidi (buddhy?) budoucnosti: duchovní, šťastné, zvědavé, ale také tolerantní a postupně moudré. A aniž by musela být buddhistkou (a když pokud bude jen trochu myslet dopředu, přirozeně začne důkladně recyklovat, ctít každou formu života na Zemi i Zemi samotnou, a myslet pozitivně), začne přirozeně pracovat na obrovském zadání, které stojí před ní i celým lidstvem: zbavit všechny živé bytosti utrpení.
Milé ženy, rodit děti znamená tvořit budoucnost. Rození je nejen fyziologickou, ale i duchovní, a tedy v jistém smyslu buddhistickou záležitostí. Z vás, ale i z vašich partnerů, a samozřejmě poněkud dříve a snadněji i z vašich přirozeně (a nejlépe orgasmicky) porozených dětí, se mohou stát Maitréjové (buddhové budoucnosti). Dalajlama a další vůdčí osobnosti buddhismu by měly každoročně udělovat (s vysokou finanční částkou spojenou) Buddhovu cenu (kterou by si již dnes zasloužili i všichni výše jmenovaní), a Buddha by dnes, aby pomohl lidi zbavit se utrpení, učil nejen meditaci, ale i přirozené nemedikalizované porody. Protože by mu bylo jasné, že jedině tak pomůže budoucí generace zbavit utrpení.
