Malé děti do určitého věku neumí lhát. Když na něco v rámci testu, který zkouší, jestli a za jakou odměnu by zalhali, ukazují prstem, nezalžou a nezalžou. Jenže psychologové dali dětem do ruky ukazovátko, a vida, i ty velmi malé a jinak prokazatelně lži zcela neschopné děti klidně lhaly. Co to naznačuje? Především že ani my a naše myšlenky nejsou to, čím se zdají být. A jak snadno jsme zmanipulovatelní, a že je v našem zájmu zjistit o sobě co jde, abychom pak mohli být sami(y) sebou.
Nabízím dva z mnoha množných pohledů. Za prvé, jsme evolucí naprogramováni na život v africké lesostepi v tlupě maximálně asi o 25 členech. Našimi zbraněmi jsou nehty a zuby. Na to máme v mozku příslušné „brzdy a pojistky“. Jenže člověk, který by jinak králíka nezabil, vezme „ukazovátko“, tedy luk a šíp, a vida, už to jde (obelstí programové brzdy a mysli). Dnes coby pilot zmáčkne tlačítko a vypustí z letadlo bombu, konzumuje každodenní porci bifteků a párků, ale při pohledu na kapku krve omdlévá. Coby vládní úředník podpisem na rozhodnutí postavit další gigantickou hydroelektrárnu zničí existenci desítkám vesnic a desetitisícům lidí. Nikomu přece přímo neubližuje, že ano? On přece jen mačká tlačítka, podpisuje oběžníky, on jen ukazuje „ukazovátkem“.
Za druhé, naše vědomí prostě nezvládá jak emoce, tak příval nových a dalších informací a událostí. Lidově řečeno, nemáme na mnohé z toho, co se kolem nás děje, „buňky“. Jsme snadno (zvláště v davu, v kině nebo před televizní obrazovkou) opiti davovým, masmediálním a reklamním rohlíkem. Příroda a evoluce nás vybavily na střet s králíkem nebo lvem (zaútočíme, nebo utečeme), ale ne na setkání s malou mocí vládního či magistrátního úředníka, s plynovým pedálem v automobilu řítícím se zakázanou rychlostí, s deseti půllitry piva či s výše zmíněnou zbraní.
Slavný psychologický test Stanleyho Milgrama navíc odhalil, jak jsme, i přes to, že jsme si do označení svého druhu dali slovo „sapiens“, rozumný, hned dvakrát za sebou, neuvěřitelně snadno zmanipulovatelní. V onom testu měli studenti tlačítkem přidávat elektrický proud a „trestat“ tak pokusné osoby, které viděli jen na monitoru, vždy, když nezvládly zadaný úkol. Ukázalo se, že naprostá většina pokusných osob před monitory klidně přidávala proud a „mučila“ pokusné osoby, které se na monitoru svíjely bolestí a dokonce i umíraly (samozřejmě, bylo to domluveno a bolest a smrt byla jen předstíraná). Jen velmi málo studentů pokus přerušilo a mělo dost morálky, selského rozumu, a jak je vidět, i osobní odvahy „neuposlechnout“ příkaz. Mezi autentickým osobním zážitkem a pokusnými osobami bylo ukazovátko – monitor.
Teď se navíc ukazuje další evolučně zakódovaný handicap, spojený s agresí a násilím. Americkým psychologům z University of Michigan posloužil jeden biblický příběh k zajímavému experimentu. Přečetli příběh (o náboženském násilí) 500 studentům. Polovina jej ale měla doplněn o pasáž, kde se muž vrátí s tělem mrtvé konkubíny domů a jeho kmen se v modlitbách ptá boha, co si má počít. Bůh je vyzve, aby vzali spravedlnost do vlastních rukou a ztrestali nepřátele dříve, než by to učinil on sám. Pak se všichni studenti podrobili testu agresivity. Polovina dobrovolníků pocházela z nábožensky vedené university, druhá polovina dobrovolníků studovala na Svobodné universitě v Amsterodamu. Z Nizozemců věřilo v Boha jen 50% a jen 27% věřilo v texty bible. Vcelku bylo jedno, kdo kde studuje a jestli věří v boha nebo ne. Ti, co slyšeli dodatek s božím doporučením krvavé revanše se chovali obecně agresivněji, než ti, co byli o tento boží verdikt ochuzeni.
Studie je součástí snah psychologů pochopit nábožensky motivované násilí. Téma bylo po dlouhé roky tabu. Větší pozornost byla věnována spíše konejšivým efektům náboženství. Jenže lidé často používají boha k ospravedlnění vlastního násilného chování. Obecně asi máme tendenci odpovědět na násilí agresí v situacích, kdy máme pocit, že naše odveta je posvěcená, oprávněná. „Jestliže je ovšem násilí prezentováno jako autoritativní příkaz boha, může tento popis zvýšit pravděpodobnost agresivního chování lidí,“ řekl výzkumník pro časopis Nature. „Všechno záleží na tom, jak se text prezentuje. Stejná pasáž prezentovaná v jiném kontextu nemusí posilovat agresi. Pokud je ale biblický popis násilí použit k propagaci nepřátelství, bývá extrémně účinný. Náboženství samo o sobě není problém, ale může světské záležitosti pořádně zkomplikovat. Náboženské ospravedlnění násilí umožní politickým vůdcům přesvědčit lidi, že konají nesmrtelné činy hodné duchovní odměny. A to je skutečně silná motivace.“ Jinými slovy, stále jde o to, jestli vnímáme do poloviny naplněnou láhev jako z poloviny prázdnou, nebo plnou.
Odborníci se shodují, že hodně záleží na tom, jak k problému přistoupí náboženští vůdcové. Mnozí mohou například při čtení náboženských textů násilné pasáže záměrně vynechávat, protože nechtějí ponoukat věřící k násilí. Jiní je mohou naopak zcela cíleně vyhledávat, aby ponoukli věřící ukázat nepříteli, zač je toho loket. Studie zkoumala vliv biblických textů na ateisty a křesťany. Zdá se, že odhalila další obecnější princip vlastní všem lidem. A že možná zbystříme a poopravíme svou benevolenci vůči fanatickým muslimům a jiným teroristům, zabíjejícím ve jménu toho jejich boha.
Je nejvyšší čas. Islám už totiž přišel k sousedům. 63 letý rakouský důchodce byl zatčen policií za to, že na svém pozemku během sekání trávy nahlas jódloval. Měl totiž konkurenci: na sousedním pozemku stojí islámská mešita, ze které během modlení pouštějí do okolí z reproduktorů na dvoře zpěv muezzina.
I v tomto ohledu záleží na nás. Na našem občanském postoji: jestli a jakého boha použijeme jako ukazovátko. Přičemž donedávna byl naším bohem tady marxismus-leninismus či materialismus, teď je to růst HDP a konzum za účelem štěstí. Pokud by žil a pracoval v malém kolektivu, i japonský jaderný inženýr by si zachoval selský rozum a pokoru před silami přírody, a nepostavil by jadernou elektrárnu na břehu moře, a neskladoval by na její střeše tuny vyhořelých uranových tyčí. Jenže ve službách boha pokroku a technologie se nechal profesně oslepit stejně snadno, jak se nechávají oslepit všichni začínající politikové, kteří věří tomu, že se nenechají zkorumpovat mocí. Ukazovátko politické funkce funguje stejně spolehlivě (i když podvědomě), jako ukazovátko boží. Nabízí se parafráze výše uvedeného výroku výzkumníka: Jestliže je ovšem potřeba pravidlo předběžné opatrnosti porušit ve jménu autoritativního příkazu boha pokroku (splnění plánu, cílových prémií atd.), může se velmi snadno zvýšit pravděpodobnost agresivního a bezohledného chování inženýrů, architektů a politiků.
Opakuji: máme hardware a hlavně základní software z doby lovce mamutů. Dokud s tím nezačneme na všech úrovních počítat, dokud nezačneme přebírat osobní zodpovědnost za svou civilizaci, necháme se nadále nesnesitelně snadno manipulovat několika procenty psychicky narušených jedinců stejně jako dítě, které klidně řekne, že je to jablko, i když ukazovátkem ukazuje na hrušku. A pak to už nebude boží, ale deprivantské ukazovátko.
