Slovenský čtenář mi (jako reakci na můj nadšený článek o i-padu2) poslal odkaz na přednášku zakladatele společnosti Apple: Prikladam videjko o Stevovi Jobsovi, ktoremu do znacnej miery mozeme dakovat (aj) za iPad. Skuste si jeho nazory vypocut, a zrovnat s tym, co urobil – a chcem sa vas opytat: vyzera podla Vas takto bodhisattva v XXI. storoci? Lebo ja si myslim ze ano. Len o tom (pravdepodobne) nevie… Ihned jsem si Steva poslechl a byl nadšen. Také protože už více jak 35 let kolem sebe (z vlastní zkušenosti) šířím radu, že člověk by měl umanutě hledat a nalézt, a pak se učit a dělat jen to, co ho baví. Přečtěte si nejprve (vychutnejte slovenčinu) komentář, o čem to je a bude, a pak klikněte a v celku shlédněte, co říká člověk, který ovlivnil životy nás všech jako nikdo jiný.
Svoju prednášku Jobs postavil na troch historkách ilustrujúcich tri oblasti o ktorých by kľudne urobil prednášku aj taký “skutočný” bódhisattva:
- V prvej historke ukazuje, že veci v našom živote neprichádzajú náhodile a izolovane, ale majú určitú náväznosť — ktorú však žiaľ môžeme zistiť len spätne. Dalo by sa to nazvať aj prejavom karmy, aj keď on k tejto veci nepristupuje metafyzicky.
- Druhá historka je o tom, ako riešiť kritické situácie v živote. Týka sa jeho prepustenia z Apple, firmy, ktorú (spolu)zakladal. I keď to muselo byť pre neho nesmierne ťažké (nie existenčne, to už asi bol zabezpečený, ale psychicky), nezatrpkol, neriešl minulosť, ale zostal plne otvorený novým príležitostiam. Díva sa na to, ako na “hrozný liek” ktorú musel prehltnúť, lebo to potreboval… nič viac a nič menej… a nestratil dôveru. A záver je tiež pravdivý, človek je spokojný (a mal by byť v živote spokojný), keď robí čemu verí, že je jeho poslanim: “(you) do what you believe is great work”.
- Za tretí, je isté, že smrť naňho dýchla, a on sa nezľakol, neodmietal ju (veľmi správne podotkol, že je to najlepší vynález prírody) ale vďaka tomuto zážitku sa mu trochu otvorili oči: pochopil, ako hovorí Castaneda (a bezpochyby i všetci buddhistickí učitelia), že “smrť je najlepšia radkyňa”, totiž že človek až tvárou tvár smrti pochopí, že na tomto svete nič svetského nie je dôležité: ani úspechy ani neúspechy.
Samozrejme, pripúšťam, že podľa “doktrinárskeho pohľadu” nie je bódhisattvom; je ním však svojím viditeľným jednaním. Ako hovoria právnici, litera zákona možno nie je dodržaná, duch zákona však áno.
Moje odpověď na (vlastně již zodpovězenou) otázku čtenáře zní: ano! Právě takhle dnes vypadají a hlavně jednají bodhisattvové naší doby. Protože doba se změnila, ale smysl lidské existence nikoliv (a ten jako jedni z mála dokázali odhalit a naplňovat právě buddhisté), dnes by Buddha psal svůj blog (a natáčel a zavěšoval svá moudra i na YouTube). Osvíceným jednáním se dá nazvat jak to, co říká (a udělal) Steve Jobs, tak třeba i Bill Gates (se svými miliardami věnovanými na charitu nebo výzkum rakoviny), včetně té nezmiňované pokory. Poselství? Každý jen trochu zodpovědný a empatický člověk na světě (a vůbec nemusí být „úspěšný“ finančně) může během svých i zdánlivě všedních (nebo dokonce tragických) dnů udělat řadu věcí pro jiné a dobro na světě: pomoci lidem a světu zbavit se utrpení (a každým osvíceným konáním se vždy přiblíží k osvícení).
Tedy probudit se z iluze lidského bytí (slovo buddha znamená probuzený, a bodhisattva je ten, který by už už mohl být buddhou, mimo koloběh samsáry, ale ze soucitu zůstává v lidské podobě, aby mohl nadále pomáhat). Vše, co Jobs prožil, mu pomohlo být tím, kdo je, co dělá, a umět to také vyjádřit (podělit se). U nás jsou to dnes např. porodní asistentky, které pomáhají rodičkám rodit doma a přirozeně (nebo matky, které samy porodily již mnohokrát), nebo vynálezce baby-boxů Ludvík Hess, nebo Jaroslav Dušek, Mnislav Zelený-Atapana, nebo Viliam Poltikovič, ale i Honza Hlaváček atd. atp.
Do současného bodhisattvovství se totiž počítají i zdánlivě malé a v tu chvíli jakoby bezvýznamné věci, navíc vykonané v prostředí, které ani buddhisticky, ba ani pozitivně, nevypadá (Jobsovo vyprávění o studiu typografie jako příčiny tak jiné grafické úpravy vnitřku i vnějšku počítačů Apple mi ledacos dovysvětlilo). Počítá se i ochota (a realizace intuitivního nápadu) podělit se o informaci, která může i ty druhé jakkoliv posunout… A umění soustředit se a mít pak „myšlenky“ tak laserové, že ovlivní miliony jiných.
Že na rozdíl od těch, kterým bychom mohli říkat bodhisattvové, mysli většiny z nás vysílají blábol a zmatek, je náš problém. Že neumíme pochválit sebe a už vůbec ne ty, kterým to vyšlo, a že si tak jako za časů zenových mistrů Číny (Japonska, Koreji atd.) i dnes většinou stále pleteme formu s obsahem, a navíc na formě tvrdošíjně a krátkozrace, ale o to zatvrzeleji lpíme, je náš problém: ne problém bodhisattvů, kteří se nenechali oblbnout a vnutit si názory jiných, a sami si umanutě našli a dělali jen to, co je bavilo alespoň tak, jako baví Steva Jobse a jemu podobné vymýšlení dalších vylepšeníček už tak dokonalých a „user friendly“ tabletů a chytrých mobilů.
A že nesedávají v lotosu? Co my víme, jaké metody úklidu mysli používají… Samozřejmě, i těm, kteří již dělají dobré skutky, by prospělo, kdyby uměli používat a používali nějaké ty metody zefektivnění svých myslí, to ale rozhodně není podmínkou. Rozhodující je úmysl… nejde o to být mistrem světa ve vývoji a výrobě počítačů, ale být díky výrobě a vývoji počítačů o to lepším člověkem… Ale o tom tu píši již mnoho let…
A tak přeji příjemné, inspirativní a bodhisattvovské pokoukání a poučení:
http://www.youtube.com/watch?v=UF8uR6Z6KLc&feature=player_embedded
