Každý míček je dokonalý. Vrcholoví pingpongáři poznají míček, který je ve své kulatosti trošilinku nepravidelný, já mám ale na mysli míček odpálený (pálkou, raketou) tak, že dopadne za síť, na soupeřovu půlku stolu, nechytatelně. Je to radost, extáze, pro to hrajeme: pro tu dokonalost. Nesoupeříme, nesoutěžíme, a dokážeme se radovat i když se takový míček povede partnerovi (ne protivníkovi). Sem tam se totiž povede dokonalý míček, o kterém stojí za to psát.
Nechytatelný sidespin, závěr úderu
Od té doby, kdy se novou profesionální pálkou pokouším o tzv sidespin, tedy o míček udeřený jaksi z boku, tak aby po doskoku prudce změnil směr níž a ven ze stolu, zažívám sem tam, když se mi to povede, onu zmíněnou rozkoš a hlubinnou radost (z toho prchavého okamžiku, který hned dalším míčkem pomine).
Pokaždé, když hrajeme, se mi povede pár dokonalých smečů, ale přestože se laťka dokonalosti zvyšuje, tu skutečnou dokonalost jsem zažil jen párkrát. Míček, který šel na mne, jsem nedávno pomocí lehké úklony pálkou udeřil ve výši pasu a tak z boku, a navíc tak jemně, že směřoval hned za síťku, a na samotný okraj stolu: protože to byl sidespin, odrazil se elegantně a naprosto nechytatelně směrem ven.
Jakmile se povede první takto dokonalý míček (mysl a tělo zjistí, že to je možné), je jen otázkou času, kdy se podaří jeden dva takové dokonalé údery pokaždé. Jako v životě: jakmile člověk zjistí, že může překonat sám sebe (svou lenost, nedůvěru, strach), pak už je to jen věc nácviku a opakování. Každý míček je pak jen trochu jinak dokonalý. Celkově je ale mnohem dokonalejší i hra sama o sobě (včetně pocitu dokonalosti, a jakési samozřejmosti, s jakou je dokonalost dosahována). Člověk pak začne dokonalosti objevovat a vychutnávat si i všude kolem.
Obě momentky zvěčnil Vašek Adámek, můj pingpongový spoluhráč, jehož některé údery už jsou také dokonalé, a také proto dokáže ocenit a vychutnat si i mé dokonalé míčky (já naopak hlasitě oceňuji jeho dokonalé míčky). A když si na youtube zadáte table tenis, můžete si vychutnat celou řadu takovýchto dokonalých míčků v podání profesionálů… klikejte na další a další ukázky dokonalosti, začít můžete třeba tímto:
http://www.youtube.com/watch?v=aoawx5ZnFnc&feature=youtube_gdata_player
http://www.youtube.com/watch?v=7WvjrrTPwb0&feature=youtube_gdata_player
I tohle je dokonalý míček v síti (pavoučí)
Učím své studenty a spoluhráče, aby od prvního míčku byl každý tím nejdokonalejším míčkem na světě (adekvátně situaci, větru, stavu mysli třeba ještě ráno neprobuzeného hráče atd.): zvyšující se nároky rezonují s následným zkvalitňováním (a zároveň uvolněním a stále dokonalejším uvolňováním zápěstí i mysli), ale to vše při „hře“, tedy zábavě (mozek není stažen emocemi, a „učí“ se rychleji a efektivněji). Učím studenty křičet „dobřéé“ i při míčku, kterým se sice netrefí na stůl, který ale byl dobře udeřem (samo umíštění přijde časem).
Stejně tak každá odpověď tomu druhému (té druhé), každý čin, každá myšlenka pak mohou, po nějaké době neusilovného usilování být dokonalým míčkem životního pingpongu. A každý míček života bude nakonec ten nejdokonalejší. A člověk zjistí, že limity těla a mysli vlastně téměř neexistují. A že život je hra, dokonalý ping pong, kde se nadšeně křičí i po nepovedeném míčku: „dobřééé!“
Hmmm. Hurá…
