Už jsem dost starý a životem poučený, abych věděl, že některé věci a jevy prostě nemohou fungovat. Tak jako nespojíte oheň s vodou, nebo tři čtvrtiny horoskopických znamení (a mladým radím už hezky dlouho, aby si zjistili vzájemnou kompatibilitu a ušetřili tak hodně emocí, času a peněz prostou prevencí nefungujících vztahů), právě tak nezměníte dlouhodobě vytuněné myšlení (a mozky) některých lidí. I Petr Šabach teď musel v rozhovoru nazvaném „Byli jsme jak stádo idiotů“ smutně konstatovat, že „naše generace se zmýlila ve víře, že svině přirozeně vymřou.“ Mí čtenáři již ví, že nejde o „svině“, ale o způsob porodu a výchovy. Mozek člověka je dokonalý: umí být geniální a vynalézavý, ale právě tak snadno udavačský, závistivý a chamtivý. Řada lidí a žen jej vytrénovala k nenapravitelné zatuhlosti, a i jejich mozek od určitého věku nepochopí nic, kromě toho, co už někdy pochopil. Nejlepší prevencí i lékem je aktivní duchovnost (a upřímní kriticky upozorňující přátelé).
Reakce na fejeton Nepřipravení byly poučné (samozřejmě ne pro ty, o kterých pojednával). Reakce ženy, kterou znám už hodně dlouho, a která se za posledních třicet let nezměnila, je právě co se týká schopnosti mozku a mysli předkládat nositeli (v tomto případě nositelce) jen to, co zapadne do celoživotně vypracovaného mustru, tak dokonale instruktážní, že se musím podělit.
Tak jsem procházela poslední články a stále mám problém, že ať napíšu cokoliv, tak je to plácání prázdné slámy, píše mi má čtenářka pravdivěji, než si uvědomuje: Vzpomněla jsem si přitom na jedno dávné motto: Jen malou láskou plá, jenž vyslovit ji může. A podobně je to asi i s Připraveností. Takže, ti kteří se ozvou, že jsou připraveni, tak jsou tak sebejistí, že vlastně připraveni nemohou být. Respektive, jak mohou jednotlivci posoudit, že jsou na něco připraveni. To, zda je někdo na něco připraven, prověřuje jenom život.
I tahle čtenářka (doufám, že to nevezme příliš osobně, a dojde jí, že jako obvykle poukazuji na mnohem všeobecnější negativní celospolečenské trendy) četla jen to, co chtěla číst (a co jí dovolila její takto a ne jinak celoživotně natrénovaná mysl). Nedochází jí a nikdy jí už nedojde iluzornost programů, které jí linkují život a to, co z něho získává. Je již v důchodu, ale celý život se (marně) snaží vybudovat si dokonalé bydlení. I teď připodotkla: PS: Jsem děsně unavená ze stavby. Zase mi něco udělali blbě, tak to musím předělat a to mne naprosto vysiluje. Ne práce, ale najít sílu jim říci, že to musí opravit. V článku přece jasně naznačuji, že až se ti „připravení“ přihlásí, vyzkouším si je a vyberu ty skutečně připravené. Jak pozná učitel, že žák se připravoval? Prostě si ho vyzkouší. Jak to pozná zenový učitel? Použije možná také slova, ale míří ZA slova, mimo programy a iluze, kterými žáci a před třiceti lety zaseklé čtenářky oplývají.
Pro nezasvěcené snad budou ilustrativnější její názory na porodnictví a porody: O porodech to jsem nikdy moc nečetla, protože mám pocit, že se toho naplácalo už dost. Pokud se ženy těší na dítě a mají normální průběh těhotenství, tak čeho se bojí. Ostatní je už jenom na vstřícném a vlídném personálu, okolí při porodu. Vždyť porod je to nejnormálnější v životě, co může být. Vše živé přirozeně vzniká rozením a následně umírá. Opravdu nevím, proč se to stále řeší, porod přeci není žádný problém, pokud samozřejmě nejsou zdravotní potíže.
Hm. Její názor (na současný stav českého porodnictví) je právě tak neinformovaný a naivní, jaké bylo očekávání naší generace na vývoj v 60. letech min. stol. (viz Petr Šabach výše), nebo právě tak naivní a nereálný (při vší úctě a jen pro tento argument) jako postoj mnoha vzdělaných Židů k aktivitám nacistů před transportem: „To by národ Beethovena a Goethea nikdy neudělal… pojedeme opravdu jen do ozdravovny.“ Mimochodem, podobně smutně jsem zjistil podobně neinformované a tedy předpotopní názory na porody i od jinak slavných a velmi vzdělaných zahraničních spisovatelů a lektorů.
Již hezky dlouho naznačuji, co věděli staří Indové: že svět, jak jej vidíme a vnímáme, je iluze (mája). V knize Lidský mozek (vyšla v Anglii v roce 2009 a hned následující rok ji vydal Knižní klub) se na straně 74 (vědecky potvrzeno!) píše:
Na světě vlastně neexistují žádné obrazy, zvuky, chutě ani vůně – jsou to jen vlny a molekuly.
Počitky jsou tedy „umělé“ konstrukce, které vytváří mozek. Tento výjimečný děj přeměny začíná už ve smyslových orgánech, kde se světelné vlnění nebo dotyk určitých molekul převádí na elektrické signály, jež jsou poté vedeny do mozkových oblastí specializovaných na jejich zpracovávání.
Některé signály nepřicházejí zvnějšku, ale zevnitř těla.
I když si některé signály uvědomujeme, většina z nich zůstává v podvědomí.
Přečtěte si zvýrazněný odstavec, větu po větě, ještě jednou (mimochodem, v Sútře srdce od dob Buddhy, tedy z před více jak 2 500 lety, to zní takto: Forma je jen prázdnota, prázdnota je jen formou. Pocity, myšlenky, tendence jsou taky takové… Nic nepřetrvává ani nezaniká. V prázdnotě není pocitů formy, tendencí, myšlení ani vědomí. Není zde moudrosti, které lze dosáhnout, a samo dosažení je taky jen prázdnotou). Jinými slovy, mozek předkládá (nejen) mé čtenářce něco docela jiného, než bylo a je psáno. Dnes víme, že blázen, který žije v léčebně přesvědčen, že je Napoleon, tou postavou je: jeho mozek mu předkládá právě tak věrohodné a přesvědčivé důkazy, že tomu tak (pro něho) skutečně je. Přeháním, ale ve skutečnosti, co se týká iluzí, kterým podléháme, jsou si má čtenářka, ale i naprostá většina tzv. rozumných současníků a současnic, oněm Napoleonům rovni (provokativní otázka: jste na pádnost a razanci mých tvrzení připraveni?).
Mozek pomyslného Napoleona, stejně jako mozek mé čtenářky, nebo mozky různých fanatiků a ideologů a filosofů, prostě vyrábí iluze na počkání a po nějaké době (viz termín mozková neuroplasticita) se přizpůsobí, specializuje, a nic jiného než právě to či ono svému nositeli neumí předložit: nebo jinak, předkládá přesně to, co si on či ona vlastně (podvědomě) přejí. Tyhle signály už nepřicházejí zvnějšku, ale vyrábí je a svému nositeli předkládá mozek sám, právě bez ohledu na signály zvnějšku. V tomto smyslu pak mozek takového člověka (respektive jeho mysl) chrání svého nositele před vším, co by mu mohlo „ublížit“ (co nekoresponduje s již zažitými zvyklostmi). A on či ona nevidí, neslyší a nevnímá jiné než své argumenty.
Každý člověk je svým způsobem dokonalý: i moje čtenářka je inteligentní, chodí na výstavy, koncerty, vychovala syna… a i onen Napoleon z léčebny jí, dýchá, tráví a třeba krásně maluje. Ti, kteří se vývojově nezastavili, a odváží si položit (tak jako staří Indové, a někteří současní psychologové a neurologové) onu pro většinu ostatních tak kacířskou otázku o věrohodnosti toho, co vnímají, postupně překračují iluze společností vnucených programů svých mozků a mysli, a někteří z nich jsou pak připraveni nejen na přiznání, že byli do té doby oběti programů svých mozků, ale i na postupnou, nebo náhlou transformaci způsobu, jakým žijí (probudí se z iluzí: znovu připomínám že slovo buddha znamená probuzený). Tihle učitelé pak svými tak jinými myšlenkami a hlavně otázkami provokují a štvou ty ostatní (kteří pak čtou co nebylo a není psáno a tvrzeno, přesto ale mají svou subjektivní pravdu: jejich mysl jim to předkládá právě tak věrohodně, jako onomu Napoleonovi z léčebny) a posouvají celé lidstvo.
Doprovodným jevem tohoto nikdy nekončícího procesu jsou pak smutná zjištění, že myšlení některých našich bývalých spolužáků nebo známých holt zůstalo zaseklé v dávné i nedávné době, nebo kdysi osvědčeném a tedy bezpečném způsobu myšlení… a pro oči nevidí, pro uši neslyší (viz také reakce některých posluchačů, ale i moderátora, na mé rozhlasové tvrzení, že symfonická hudba neléčí). Další smutné zjištění se týká také naprosté nemožnosti to těm zaseklým vysvětlit. Proto je třeba ty ostatní připravovat na jiný způsob čtení světa… Protože, a to je další smutné zjištění, ještě stále není tak zle, aby mohlo být lépe.
P. S.: Jako bych to objednal, v Reflexu se v rámci ankety vyjádřil i tiskový mluvčí prezidenta Radim Ochvat (a ten by o tom měl něco vědět i z vlastní zkušenosti): „Chybný či chorobný výklad čehokoliv je zničující.“ A já dodávám: zničující jak pro věc samotnou, tak pro člověka a mozek, který vykládá (vysvětluje či komentuje).
