Protože kromě úvodního citátu (který ovšem potěšil hodně) jsou všechny negativní a tvrdí totéž, co jsem tvrdil, tvrdívám a budu tvrdit i nadále… a protože rozhodně nemám radost z toho, že jsem (nejen já) měl a mám pravdu. Roky píšu a tvrdím, že ještě není tak zle, aby mohlo být lépe, ale v novinách to vždy opravili: ještě není tak dobře, aby mohlo být lépe (pokud jde o rozhovory, české noviny a časopisy nejsou ochotny a schopny, přes sliby novinářů, posílat rozhovor k autorizaci), tak snad začíná být tak zle, že si to lidi uvědomí a něco s tím (nesmyslným chráněním vinných elit a bank) začnou dělat. Klikněte na odkaz, a vygůglujte si, pokud je neznáte, i jména autorů citátů.
Chci Vám opět velmi poděkovat za texty, které publikujete a také se svěřit se svou zkušeností. Před pár dny jsme se s přítelem vrátili z úžasného dvoutýdenního putování po Skandinávii. Pořád mi vrtalo hlavou, jak to že jsme tam spolu vycházeli, když doma se často hádáme? Při čtení Vašich článků z rubriky Muži a ženy mi došlo, že jsem se (nevědomky?) chovala podle Vašich rad. Asi jsem k tomu potřebovala změnu prostředí, možná mě i nakazila usměvavost a pohoda Seveřanů: nic jsem příteli nevyčítala (např. ani když jsme zabloudili), naopak jsem ho chválila, že vybral krásnou destinaci, že umí uvařit na ohni atd. Hlavní slovo při rozhodování jsem nechávala na něm, i když to ve mě někdy vřelo („proč bych se měla podřizovat?“), ale nakonec se vždy všechno vydařilo. Vědomí, že naše soužití může fungovat, mě uklidnilo, i když bude těžké zbavit se starých návyků, a zároveň utvrdilo v pravdivosti Vašich slov. K. M., teprve druhá čtenářka za posledních patnáct let, která pochopila a taky začala napravovat,
Přirozený porod je normální, tedy bez zásahů z venku a bez léků. V posledních desetiletích se ale normálním porodem stal lékařem řízený, medikalizovaný porod, a i ten se různě měnil. Jeden čas bylo normální podávat rodičkám opiáty, ale rodily se přidušené děti, protože opiáty tlumí dechové centrum. Pak se zase dávala neuroleptika, takzvaná plegomatická směs, po které měly některé rodičky halucinace. Jeden čas bylo běžné kurtovat ženy do třmenů v poloze na zádech. Normální bylo sterilní zarouškování ženy jako při operaci… Normální jsou dodnes nucené porody s protržením plodových obalů a s infuzí oxitocinu. Normalita se mění, obvyklý teď dokonce začíná být porod císařským řezem. Ale já říkám, že normální by měl být pořád ten původní přirozený porod a ostatní by měly být doplňkové… Jakmile dívka naočkovaná rodinou proplula úzkostí ze sexu, dostává se do soukolí těhotenského stresu. Namísto aby pasivně přijímala energii, kterou řídí příroda, stal se z jejího těhotenství zápas. Porod je cíl a ona překonává překážky. Musí projít sérií stresujících prohlídek. Běhá co týden na vyšetření, žije v napětí, jak dopadne ten který test. Přitom, když na to přijde, nemusí k lékaři vůbec, pokud nechce. Dostane sice vynadáno, že je nezodpovědná, označí ji nejspíš za asociála, ale má na to právo… Má se na porod sama nějak připravovat? Jsou dva extrémy: žena přepřipravená, která leží u internetu, neustále chatuje, probírá všechny scénáře, je připravena na každou eventualitu. Chodí na různé předporodní kurzy. Chování příliš nachystané ženy vykazuje známky úzkostné povahy, těhotná ztratí lehkost, která jí pomáhá nastalé situace zvládat intuitivně. Na druhou stranu žena, která ignoruje zkušenosti a znalosti, neví, co ji čeká, může zpanikařit a zažít šok. Jaká je tedy vhodná příprava? Hlavně věřit sobě i systému, že porod je normální a že ho zvládnu a zároveň o něm něco vědět. Dřív si své zkušenosti ženy sdělovaly v rodinách, dneska na všechno potřebujeme experty. Až vznikl dojem, že když nebudu mít expertní přípravu, tak snad ani neporodím. Důležitá je veselá klidná mysl a zdravý rozum. Když jsem pracovala v porodnici, ležely tam těhotné Romky. Chodili za nimi jejich partneři a souložili s nimi. Zkušenější porodník mi tehdy vysvětlil, že sperma obsahuje prostaglandin, který usnadňuje dozrávání děložního hrdla a působí tak jako přírodní lék… Při přirozeném porodu dochází ke změně vědomí. V bdělém stavu pracuje mozek hlavně na frekvenci beta vlna, zatímco při orgasmu, při přechodu do spánku nebo právě při porodu převládají alfa vlny. Mozková aktivita se změní, žena se dostane do stavu změněného vědomí. Bolest končí ve starých mozkových strukturách, které porod řídí, zatímco šedá kůra mozková má být utlumena. Bolest rodička vnímá, ale nezanechává v ní emoční stopu. V momentě, kdy porodí a vědomí se vrátí do normálu, už si bolest nepamatuje. Pokud je ale rušena, probíhá porod za bdělého stavu a ona vnímá bolest naživo. Ukládá se jí do emoční paměti a přesně si pak pamatuje, co strašného se jí dělo. Helena Máslová
My Češi bychom mohli na čele nápis: Raději ne. Ale čím jsem starší, tím víc prosazuji, že raději ano. Trochu jsem se to naučila od francouzské spisovatelky Simone de Beauvoir, která říkala, že člověk nemá nic odmítat. Náš typický národní postoj se promítá i do vědí každodenního života. Například když lidé přicházejí o práci, nejsou podnikaví, nemají nápady. Raději tam nepůjdu, říkají si… Pavla Jazairová. Magazín Víkend HN
Hudba je komplexní věc, něco víc než zábava, zapojujeme při ní celé tělo a větší část mozku, než při jakékoliv jiné aktivitě. Je to výborné cvičení pro mozek, možná pro synchronizaci, aby dobře fungoval… Vymyslel jsem hypernástroj, který hraje a zároveň vše ovládá jako studiová technika. Dovede i zjisti, jaký ,máme při hře pocit. Vymysleli jsme i židli, která je napojená na software. Měřila elektrické napětí v těle a hudba vznikala pohyby.Na takový nástroj může hrát každý, i postižená osoba. Program dokáže usměrnit nepravidelnost, hypernástroj je pro každého. Rozumí jim a pomůže využít hudbu tím nejlepším způsobem… Když jsem hovořil s Noemem Chomskym, vyjádřil se, že nikdy nezažil něco tak děsivého, jako to, co se děje nyní. Je to prý podobné Výmarské republice. Lidé na pravici, kteří mají moc, se stávají cyniky, vypadají jako klauni, ale nejsou Jsou velmi chytří a manipulují médii. Uvidíme, jestli si mladí uvědomí, že se dějí špatné věci, vystoupí proti tomu a zkusí s tím něco udělat. Hudba by nás měla připravit na život, abychom byli schopni zatřást světem. Proto tu máme umění, abychom nebyli otupělí… Americký skladatel a hudební novátor Tod Machover, Nový prostor 379
Život ve světě přesyceném reklamami nemůže zůstat bez následků. Reklamy se podepisují i na myslích živých lidí. Marketingové odbornice z univerzity v Dallasu podnikly zajímavý pokus. Ukázaly devadesáti studentům tištěné inzeráty na různé výrobky čokoládu, mýdlo, papírové utěrky, dříny a podobně. Všechny produkty byly na trhu k mání. Mezi ně zamíchaly i reklamu, jež je zajímala. Vychvalovala fiktivní značku pražené kukuřice ve dvou verzích, jedna byla doplněna obrázkem krásných lidí pojídajících popcorn. Na druhé bylo jen logo. O týden později studenti vyplnili dotazník, a jedna z otázek se dotazovala, zda fiktivní výrobek znají nebo di ho dokonce už někdy objednali. Studenti, kteří vymyšlenou značku neochutnali, ale viděli inzerát s fotografií tvrdili, že výrobek znají a jedli jej – ačkoliv neexistoval. Reklama vložila do jejich myslí falešnou vzpomínku. Radek John, Vzpomeň si na reklamu, Reflex
Mluvit, mluvit a zamořovat svět slovy je hrůza, se kterou se potkáváme v politických kruzích. Měli bychom pěstovat ekologii řeči, protože zamořovat svět prázdnými slovy je stejné, jako když ubývá vzduchu. Překladatel Martin Hilský, LN 23. 7. 2011
Co se děje v mozku člověka propadajícímu internetu? Zvláště mozek dětí a mladých lidí může být poznamenám zásadním způsobem. Dětský mozek neustále roste a přibývá v něm nových spojů mezi nervovými buňkami. S nástupem puberty dochází k „pletí“ nervových spojů: nadbytečná propojení zanikají a redukovaná síť získává na výkonu. Jednostranná zátěž, jakou představuje dlouhodobé surfování po internetu, může do přirozeného vývoje mozku zasáhnout s nečekanou razancí. Při pokusu v Číně se ukázala, že mezi scanovanými mozky těch, kteří trávili značný čas na internetu, a těmi kteří mu nepropadli, byly vizuálně patrné změny hned v několika mozkových centrech. Negativně to ovlivnilo ukládání informací do krátkodobé paměti, nebo rozhodovací schopnosti (což mělo za následek, že se takoví studenti nedokázali rozhodnout vstát od počítače a věnovat se záležitostem reálného světa). Jaroslav Petr, Narkomani na internetu, LN 9. 7. 2011
Samozřejmě, že londýnské protesty nebyly politickým protestem. Avšak lidé, kteří se dopouštěli nočního loupení, jistě zatraceně dobře věděli, že jejich elity se dopustily loupení za dne. Plenění je nakažlivé. Toryové mají pravdu, když tvrdí, že nepokoje nevznikly kvůli škrtům. Měly ale velmi mnoho co do činění s tím, co škrty reprezentují: Být odepsán. Uvězněn v expandující podtřídě s nemnoha dříve nabízenými únikovými cestami – práce chráněná odbory, dobré a dostupné vzdělání – rapidně utěsňovanými. Škrty jsou poselství. Říkají celým sektorům společnosti: Uvízli jste tam kde jste, do značné míry stejně jako migranti a uprchlíci, které nevpouštíme do našich stále opevněnějších hranic. Odpovědí Davida Camerona na nepokoje je učinit toto uvěznění doslovným: Vyhození z komunálního bydlení, hrozba odříznutí komunikačních prostředků a urážlivé rozsudky (pět měsíců pro ženu, která dostala ukradený pár bot). Ještě jednou je vyslána zpráva: Ztrať se, a to potichu… To je to, co David Cameron nepochopil: Nemůžete seškrtat rozpočet policie ve stejnou chvíli, kdy škrtáte ve všem ostatním. Protože když olupujete lidi o to málo, co mají, abyste ochránili zájmy těch, kdo mají více, než si kdokoliv na světě zaslouží, měli byste očekávat odpor – ať už organizované protesty nebo spontánní rabování. A tohle není žádná politika. Je to fyzika. Naomi Kleinová
