Ukázalo se, že neurony v amygdale velmi ochotně reagují na obrázky zvířat, rozhodně výrazněji, než na budovy nebo na lidi. Mormann a spol. navíc zjistili že nezáleží na emočním obsahu jednotlivých obrázků. Je úplně jedno, jestli se právě díváme na rozkošné koťátko nebo na vyhladovělou kobru, amygdala svítí aktivitou v obou případech. Přesněji řečeno pravá amygdala, v levé badatelé žádnou výraznou reakci nenašli. Florian Mormann si zaspekuloval, že tahle výrazná asymetrie mezi hemisférami lidského mozku potvrzuje představu, že se pravá polovina mozku na počátku historie obratlovců specializovala na nečekané a zároveň významné podněty z okolí, například biologické povahy. Amygdala je opravdu velmi starobylou oblastí mozku a reakce na jiná zvířata byla odjakživa pro všechny otázkou života a smrti. Není divu, že i my ji máme takhle naladěnou… Vše nasvědčuje tomu, že máme zvířata opravdu hluboce zadrátovaná v mozku, v hardware z dávných časů. Pokukujeme po nich, i kdybychom se tomu snažili intenzivně vyhnout, jako můry po žárovce. Není úniku. Co si pak myslet o naší takzvané svobodné vůli?
Neštěstí je v tom, že ženy, které jsou šťastné, se s tím nespokojí. S. V. Jablonskij, ruský matematik (tajenka křížovky v Pátku LN 27. 10. 2011, věnováno všem „tamarám“)
Byly časy, kdy jistý Ford byl směšný svou představou, že by ulicemi mohl lidi vozit vůz bez koní. Jiný pomatenec George Eastmen (Kodak) si vzal do hlavy, že fotografovat může každý – stačí jen zmáčknout spoušť. No, v čase kdy se fotilo na postříbřené skleněné desky to byl skutečně očividný nesmysl. To, že jejich sen je dnes skutečností, je dané hlavně tím, že na svém snu pracovali bez ohledu na posměch okolí, bez ohledu tvrzení autorit, že jejich nápady jsou pro blázny… Většina velkých věcí se prosadila lidstvu navzdory. Představme si proto, jak bychom se měli, kdybychom si navzájem neházeli klacky pod nohy, ale vzájemně se podporovali? Kdybychom zemi nedrancovali, nerozkrádali, neničili, ale společně zvelebovali? Není důvodu nejít za svým srdcem – není důvodu nedělat to, co umím nejlépe, co nelépe a nejpoctivěji. Není důvod krást nebo podvádět v čemkoli a jakkoli – protože do hrobu si nic nevezmete. To, co po vás zůstane je jen vaše práce a vzpomínka na vás v ostatních lidech. A proto: „Na šílence. Na ztracené existence. Na rebely. Na buřiče. Na kulaté kolíky v hranatých dírách, na ty, kteří vidí věci odlišně, nedrží se pravidel a nesmíří se statem quo. Můžete je citovat, nesouhlasit s nimi, vynášet je do nebes, očerňovat je. Jedinou věcí, kterou nemůžete, je ignorovat je, protože oni věci mění. Posunují lidskou rasu dopředu. A i když je někdo vidí jako šílence, my vidíme génie. Protože lidé, kteří jsou dost šílení na to, aby si mysleli, že mohou změnit svět, jsou ti, kteří ho změní.“ Tomio Okamura
Demokratické společnosti jsou od konce studené války stále zřetelněji v defenzivě. Jejich elity však odmítají přizpůsobit své jednání tomu, že Západ slábne a chudne. Evropská politická třída trvá na svých titánských projektech z doby, kdy Západ ještě dominoval světu. Zatvrzele formuje evropské soustátí, prosazuje globální platnost západních hodnot, toleruje vznik multikulturní společnosti, slouží kultu neomylného trhu a spáse klimatu na zeměkouli a v okolí. Dlouhá léta tvořily opoziční i vládnoucí strany v západoevropských zemích vodotěsný mocenský kartel odmítající vzít na vědomí realitu a reprezentovat celé názorové spektrum společnosti. Jeho členové mezi sebou sice tvrdě bojují o moc, ale jsou stoprocentně zajedno v tom, co nechtějí slyšet. Pod praporem politické korektnosti tato kuriózní koalice vytěsňuje z politické diskuse „nežádoucí“ témata a oslabuje možnosti demokratické kontroly Nepohodlní tazatelé jsou okřiknuti a jejich názory difamovány jako extremistické, šovinistické, zaostalé, neetické nebo prostě nekompetentní. Petr Robejšek, Víkend Dnes 8. 1. 2011
Neodpustím si parafrázi na téma porodnictví: Dlouhá léta vytvářejí gynekologové, anesteziologové i pediatři vodotěsný mocenský kartel, odmítající vzít na vědomí realitu a reprezentovat celé názorové spektrum rodiček. Jeho členové mezi sebou sice tvrdě bojují o moc a peníze, ale jsou stoprocentně zajedno v tom, co nechtějí slyšet. Pod praporem odbornosti tato kuriózní koalice vytěsňuje ze společenské diskuse „nežádoucí“ témata a oslabuje možnost demokratické volby alternativních možností. Nepohodlné tazatelky jsou okřikovány a jejich názory difamovány jako extremistické, zaostalé, neetické nebo prostě nekompetentní.
Vnější obraz města je vždy výrazem stavu mysli těch, kteří o něm rozhodují a ve městě žijí. Je-li nějaké město skansenem bez výjimečných současných staveb, je zřejmé, že se v něm nerodí ani výjimečné myšlenky, nebo když se zrodí, tak je neumíme prosadit, i když i výjimečná Kaplického knihovna se nezrodila v Praze, ale v Londýně. Zřejmě proto je naše město tuctové, fádní a nevýrazné a připomíná, jak řekl čínský architekt, zkamenělinu. Ma Yansong po pobytu v Praze řekl: „Žádné výrazné novodobé stavby jsem si tady kromě Tančícího domu nevšiml.“ A později dodal: „Nad obrázkem Kaplického knihovny jsem nadšeně poskočil.“ Je to důkaz naší zahleděnosti do sebe: podíváme-li se třeba do Francie, po každém prezidentovi tam zůstala nějaká moderní významná stavba: Pompidou Center, knihovna a pyramidy před Louvrem po Mitterrandovi, a dokonce i po Chiracovi etno muzeum u Seiny, všechny stavby byly kontraverzní a všechny ale vtiskly novou tvář městu. Chiracovo Museé du Quai Branly je pojato jako futuristická skládačka z barevných a skleněných kvádrů. Po Václavu Klausovi zbude zákaz unikátní stavby, a je na to ještě pyšný. To je vizitka naší politiky za posledních dvacet let. Karel Hvížďala
Podle Žižeka není možné nevidět, že každý ze tří zmíněných procesů proletarizace odkazuje k apokalyptickému meznímu bodu: ekologické katastrofě, biogenetické redukci lidských bytostí na manipulovatelné stroje a totální digitální kontrole nad našimi životy. Žižek upozorňuje, že v současné době existují minimálně čtyři podoby apokalyptismu: křesťanský fundamentalismus, spiritualita v duchu hnutí new age, techno-digitální posthumanismus a sekulární ekologismus. Všechny sdílejí základní předpoklad, že lidstvo spěje k nulovému bodu radikální transmutace, jakkoliv se jejich jednotlivé ontologie zásadně odlišují. Jiří Pehe
Česká společnost, tedy republika, se dnes nachází ve stavu absolutního rozkladu morálních hodnot, což lze považovat za nejpodstatnější negativum, od kterého se odvíjejí všechny ostatní negace společnosti, především ekonomické. Tím ovšem nelze vinit veškerou populaci národa, ale je tím míněna vládní, politická, bezpečnostní, justiční, podnikatelská, potažmo kulturní a masmediální garnitura společnosti, která se zcela zásadně odklonila a zpronevěřila tendencím a vizím demokracie, které byly spontánně a s nadšením přijaty jako výdobytek listopadové revoluce v 89 roce. Zůstal-li zde někdo mravně únosný (ke škodě věci samotné) jsou občané, kteří na negativa doplácejí především. Mravnost občanů je natolik pokorná, že dosud, ačkoliv k tomu byla řada důvodů, nesou břímě devastované společnosti oddaně a bez (zatím) výrazně velkých projevů nespokojenosti. Z občanů se stali tzv. „ovčané“, bez radikálního odporu se přizpůsobují nastaveným trendům politických managerů přesto, že uvnitř občanské společnosti to vře. Jiří Baťa
V Česku se povinně očkuje proto devíti nemocem, a očkovací kalendář je neúprosný. Během dvou let musí dítě dostat ve čtyřech dávkách takzvanou hexavakcínu proti záškrtu, černému kašli, tetanu, dětské obrně, žloutence typu B a chorobám způsobeným jednou bakterií. Do 25. měsíce věku je nutné stihnout ještě trojvakcínu proti zarděnkám,spalničkám a příušnicím. „Nikdo si neumí představit, jaký imunitní šok to způsobí. Normálně bývá tělo zasaženo vždy jen jedním mikrobem v jeden čas. Navíc většinou přes sliznici v ústech nebo v nose. Ale injekcí pronikne do těla šest antigenů nebezpečných chorob během vteřiny, a to nepřirozeně přímo do krve. Obranyschopnost se ocitá v chaosu,“ vysvětluje dětský neurolog Tomáš Lebenhart. (LN 12. 10. 2011)
Bude tedy muset obyvatelný Egypt, ta úzká nudlička úrodné zeleni v okolní poušti, kolem roku 2040 živit 160 milionů obyvatel? Nu, nebude muset. Příroda nemusí nic. Příroda jen dává možnost; a je-li hranice možnosti překročena, vypoví člověku pacht. Není obtížné vypočíst, kdy si příroda další množení zakáže a všechno skončí v představivost lidskou přesahujícím kataklysmatu. Obtížnější je vědět, proč, k čertu, vyhlídka tak strašlivá, jak se zdá, nikoho nevzrušuje. Proč jsou s prstem poučně zdviženým vyhlašovány katastrofy klimatické, jaderně elektrárenské a kdejaké jiné, jen tato jaksi uniká pozornosti jindy tak přísných karatelů. Snad že je šílené přemnožování světa výhradní záležitostí nerozvinutých a polorozvinutých oblastí, a nelze je žádným způsobem naložit na hřbet Západu. A jelikož sebemrskačská ideologie politické korektnosti jinou vinu než západní prostě nepřipouští, je vyhlídka zpustošení planety – zdrženlivě počítáno – někdy ke konci století buď blahovolně opomíjena, nebo dle korektnostního obyčeje natírána na růžovo. Luděk Frýbort
Souložit se svými pacienty neváhá britská psycholožka, která se oficiálně zabývá sexuálními problémy mužů. Odmítá obvinění, že je prostitutka, a hovoří o terapii „sexuální náhražkou“. Informoval o tom server CeleMondo. Asi třicetiletá psycholožka Padma Devaová působí v Londýně a Somersetu. S každým platícím pacientem ve věku od 25 do 65 let si dává asi dvouhodinovou schůzku v hotelovém pokoji, v němž pak střídá rozhovory s fyzickými kontakty včetně hlazení, masáží a pohlavního styku. Její snahou je zbavit muže problémů s předčasnou ejakulací, nedostatečnou erekcí či chorobnou nesmělostí. Ujišťuje, že se jí to daří, a cítí uspokojení z toho, že se její pacienti mění a zlepšuje se jejich sexuální život. Devět konzultací stojí 4500 eur (asi 111 tisíc korun). Angličanka podle CeleMondo používá rozporuplnou metodu založenou na vědecké studii z 50. let minulého století. Výsledky této studie ukázaly, že 75 procent z 11 let sledovaných 510 ženatých a 54 svobodných mužů dokázalo překonat své sexuální problémy.
Naprosto nechápu, že v době, kdy se společnost včetně státních institucí snaží přesvědčit „nezodpovědné“ matky, že porod doma není bezpečný, zároveň VZP chystá zrušení až 40 porodnic v české republice, právě těch menších, které nabízejí vstřícnost k přirozenému průběhu porodu. Nechápu to zejména z toho hlediska, že přirozený porod je pro pojišťovnu dvakrát až třikrát levnější než porody císařským řezem. VZP argumentuje (poněkud nesmyslně) tím, že lékaři nemají dostatek zkušeností. Kdyby ji k tomuto rozhodnutí vedl nárůst tragicky končících porodů v malých nemocnicích, pak bych to považovala za odůvodněné. Ale není tomu tak, pravděpodobně ji k tomu vede jiný důvod, bojím se pomyslet, jaký. Kde kdo komu zašustil penězi a z jakého důvodu. Řešením ale přece není přetížit už tak dost vytížené velké nemocnice. Stačí se podívat na situaci v Praze. Pořadníky na porod, které ale nic nezaručují, kolabující porodnice, stop stavy atd. To má být pro rodičku bezpečná alternativa? Zavírat se prý budou porodnice, které mají pod 500, možná i pod 800 porodů ročně, to je cca 1- 3 porody denně. Ovšem nezapomínejme, že se jedná o průměrná čísla! Při 8-10 reálných porodech denně už provoz velké pražské fakultní porodnice kolabuje.To není moje představa bezpečného porodu. A nevěřím ani tomu, že se tato představa líbí porodníkům a ostatnímu personálu porodnic. Komu to tedy vlastně prospěje?…
Chceme pravé odborníky, kteří se k nám chovají slušně a s úctou. Není jediný důvod, proč bychom měli tolerovat u lékařů hrubost a ponižování. Když si půjdu koupit do obchodu housku nebo skříň, nekoupím ji, pokud na mě prodavačka bude sprostá. Hulvátská kadeřnice si na živobytí taky nevydělá. Všichni bychom řešili, kdyby se učitelka ponižovala naše děti. Lékaři nemají žádné privilegium chovat se jako dobytek, natož k lidem, které něco bolí a kteří se lékařských zákroků bojí. Se společností, která považuje hrubost za dobrý standard a slušné chování za nadstandard, je něco opravdu moc špatně. Jana Šindlerová
