Někde uvnitř mé bytosti už dlouho klíčí a razí si cestu na světlo postoj nebo názor nebo idea, že nejlepší volbou je měnit sám sebe, přes všechny sračky-radosti-výzvy okolo mně (společnost, obec, politika, porodnictví……atd.). Pokud s něčím vnitřně rezonuji (nikoliv pouze rozumově) tak to prostě dělám. Po přečtení blogu „Výpisky apokalyptické“ jsem se v tom opět utvrdil. A beru jej jako ránu zenovou holí. G. K.
Díky za Váš blog, za všechny ty články, které člověka kopou do zadku a nutí myslet jinak, dívat se na věci z jiného úhlu, za ten příjemný protipól proti těm všem negativním zprávám ať už v televizi nebo na různých zpravodajských serverech internetu. Díky Vašim článkům jsem se zbavila strachu z porodu, je mi 27 let, ale odmalička jsem slýchávala ty hrůzy o nástřizích hráze, bolesti a chladném přístupu personálu v porodnicích, což mi nahánělo skutečně strach… Ale díky informacím z Vašeho blogu a Vašich knih jsem se bát přestala, hlavně jsem pochopila, že to můžu vzít do svých vlastních rukou a udělat si to po svém, harmonicky, příjemně a dobře a že je to možné! Taky pomalu měním svůj postoj k partnerovi a snažím se věci vidět i jeho očima a skutečně by se měla tesat do kamene ta Vaše slova „chválit, chválit, chválit“ a ženám „pečovat, pečovat, pečovat“. Protože to prostě v nás je, ta starost a péče a znám ženy, které proti tomu sveřepě bojují a stejně jsou nešťastné, protože není nad ten dobrý pocit, když vedle člověka spokojeně vrní partner a dvě kočky :-) A partner pak nemá chuť vysedávat někde venku, protože se doma cítí jako doma, baví se svými koníčky a je sám sebou, a to pak prostě září, tak jak by správný Lev měl zářit :-) Takže ještě jednou velké upřímné DÍKY za všechnu tu energii, čas a jdu číst dál! M. H.
Článek Přišla zima považuji za jeden z Tvých nejlepších. Dva dny už chodím po světě okouzlená a zasažená. Dotknul ses toho, co žiju. Udělala jsem si výpisky, tohle mě oslovilo nejvíc (a pak taky příběh o hadovi): „Duchovnost je přidaná hodnota, ne popření osobnosti a zděděných kvalit. “ „Předstíraly new age myšlení a pohodu tak afektovaně, až se jim začali(y) ostatní vyhýbat.“ „Trénoval lásku místo v sobě na druhých.“ „Anebo si myslet, že když jsem si půjčil milion, jsem milionář.“ „Sýkorku ovšem nikdy nenapadne chtít být veverkou.“ Děkuju za ten článek. Za ten zážitek. A jdu se podívat do zrcadla, jestli tam náhodou neuvidím hrdličku. H. B.
Ahoj Vlasto, moc děkujeme za ty samizdaty, jsou to perly a budou ozdobou našich sbírek! Opatruj se a měj se hezky, zdraví Jirka Gruntorád a Kateřina (Libri Prohibiti)
Těžko říci, je to za slovy, a nechce se a nedá se o tom, ale potěšil jste mě a pomohl… snad jen útržek, až teď ve svých 49 letech chápu-prožívám, na co se mě syn ptal, když mu bylo 2-6 let, stále dokola, úpěnlivě, i několikrát za den „maminko, máš mě ráda“, vymodlené (po dvou potratech) a opečovávané dítě…, a pak se i všechno další začalo postupně skládat jako puzzle do obrazu, v několika místech ještě nejasného…, nevím, jak jsem se včera doklikala na Váš blog, aby po čtení spolu s poslechem 2 dílů Hudby jinak i toto dostalo kontury a barvy. Většinu článků jsem jen „přeběhla“ – no jistě, tak je to…, některé mě rozesmály – o novicích a s dotazy co po osvícení, a u některých, zejména o ženách, jsem dýchala zhluboka s rozpoznávajícím AHA…, tak jsem Vám pak chtěla jednoduše poděkovat. S pokorou a úctou ještě jednou DĚKUJI. I. V.
Veľmi si Vás vážim za všetko čo ste napísali, urobili pre nás a pre seba. Vaše slová si budem niesť dokým nevykoľají moja myseľ. Nikdy som Vám nenapísal, len som počúval a čítal čo vravíte a radíte. Váš blog je dielo, ktoré bude znieť ako gong. Z celého srdca Vám prajem to, k čomu absolútne kráčate a čo si zaslúžite. Je pre mňa česť a radosť čítať Vaše články (opakovane!). J. V.
V tvém blogu Být či nebýt (připoután) mě dostal citát v úvodu – „Není známkou zdraví dobře se přizpůsobit hluboce nemocné společnosti.“ Zažívám to (doslova) na své kůži. Díky tomu, že jsem citlivější a mám tříměsíční zkušenost z Norska, ale i z Prahy a Čech, z měst i venkova, mohu porovnávat… Souhlasím s tebou a nedivím se ti, že už toho máš (tvé tělo) dost. Tolik práce, tolik let (znám tě šest let a zažil jsem, kolik jsi toho stihl udělat, vše pro ostatní… s hrůzou jsem si uvědomil, že si nepamatuji, že bys něco cíleně dělal pro sebe a nedovedu představit, že jsi takto makal celá desetiletí…). Nevím jak a kde bych skončil (a kde mnoho dalších), nebýt tady tebe. Tuším, že až odejdeš, celospolečenská změna přijde brzy. V. A.
Je mi smutno z toho, že by Tvé psaní opravdu skončilo. Tak si postupně sumíruju, co pro mě a pro můj život znamenalo setkání s Tebou (a setkáním myslím vše, doby barakové, knížky, hudbu, pak naši korespondenci a nakonec i to „když Tě člověk potká naživo, všechno je úplně jinak“) Nedokážu to vypsat všechno, a tak jsem se pokusila vybrat tři nejdůležitější věci, ty, které mi nejvíc změnily život (nebo jinak řečeno, které se mi nejvíc povedlo do života uvést:
1) Zásadní maličkost, koutky 30krát nahoru. Každodenní ranní rituál. Jsem v mnohem větší pohodě, než jsem kdy bývala. Většinu života člověk neprožívá naprostou euforii nebo velké tragédie, ale časy, kdy by mohl být o hodně víc v radosti, jen kdyby si to uvědomil. Jenže většinou si to neuvědomí a chodí zachmuřený a ustaraný vlastně jen ze zvyku. Tak za to uvědomění a za ten jednoduchý „cvik“ Ti patří první poděkování.
2) Druhé poděkování za meditaci prací. Co já se dřív natrápila s tím, že jsem v žádné meditaci nedokázala udržet pozornost. Vlastně dodnes neudržím, pokud jen sedím bez pohybu, ještě tak ve skupině, ale sama ne. Vždycky my šly líp jakékoli meditace v pohybu, se zapojením těla (ono to samozřejmě souvisí i s tím, že, jak sis jistě všiml, nemám v pořádku páteř, to se pak při sezení rychle projeví). Jenomže i tak jsem někdy řešila dilema – mám čas meditovat, když mám tolik práce? Meditace prací je geniální řešení, protože je rázem čas na meditaci skoro vždycky, při práci, chůzi, mytí, a tak dále a tak dále :-).
3) A do třetice to, že jsem se naučila mnohem víc chválit (a to jsem si myslela, že to umím, jenže když to dělám vědomě, najde se mnohem a mnohem víc příležitostí). Příjemné je, že se z toho časem stal zvyk, nabíhá to už tak nějak automaticky (a funguje to nejen na životního partnera, ale například i na školníka :-)), a samozřejmě nejen na muže. Uvědomila jsem si, jak často jsem si dřív o někom něco příjemného jen pomyslela, ale zapomněla jsem mu (nebo jí) to sdělit. Tak teď už vědomě sděluju a vyhledávám další příležitosti. A Tebe chválím, kudy chodím, za to, že jsem se to díky Tobě naučila. H. B.
Pred dvadsiatimi rokmi sa mi dostal do ruky jeden samizdatovy vytisk s nazvom ALMANACH PREKLADU ktory ste vydali este v r.1984 ! Bola to pre mna vtedy bomba, ktora ma zasiahla v pozitivnom zmysle, nieco uplne nove a ine, vyvolalo to vo mne nadsenie, ano, toto ma zaujima, jasala som v duchu. Dokonca som zacala snivat o muzovi ktory je na takej vysokej urovni vedomia ake som pripisovala Vam na zaklade obsahu. :-) Ten almanach mam teraz a tu pred sebou… Pise sa v nom o „celosvetove revoluci inteligenci“ - a dnes viem, ze prave to sa v sucasnosti deje aj so mnou - raising the level of awareness. Dalej citujem: „Vzdyt uz behem nekolika roku bude na trhu telefon velikosti naramkovych hodinek, ktery umozni okamzite spojeni s kymkoli kdekoli na svetete, a po pripojeni na monitor se s nim i videt! “ No, neni to uzasne ?! Napadlo mi, ze podobnym ludom aky ste Vy sa pred 150 rokmi hovorilo ‚narodni buditelia’. A. D.
