Když jsem se v první polovině 90. let postupně na celkem třech mezinárodních konferencích transpersonálních psychologů setkal se jménem tohoto mladého výzkumníka vědomí, a v Irsku nakonec vyslechl jeho přednášku, okamžitě jsem věděl, že se vyplatí další dráhu tohoto tehdy mladíka pozorně sledovat. Do té doby jsem neslyšel o psychologovi, či neurovědci (kromě Johna Lillyho), který by zkoumal vědomí nejen pomocí mikroskopu, ale i vlastní práce na sobě samém (meditace, halucinogenů atd.). Těch dalších šestnáct let jsem věnoval pokračování vlastní Cesty do hlubin vědomí, a ledacos mi ozřejmila různými metodami trénovaná intuice (proto jsem používal, a učil, řadu ozkoušených způsobů, jak připravit mozek… připomínám: tím, že člověk něco intenzivně a delší dobu dělá, vlastně trénuje, posiluje příslušnou část mozku, a ta je stále šikovnější a citlivější). Jako bych si následnou pizzu poznání objednal: donesli mi ji právě v čase adventového bilancování roku2011. A obě strany mince se (konečně i u nás) předvedly: zadostiučinění new age jsem čekal, v to druhé, kosmologické, jehož prostředníkem se stal právě Christopher Bache, jsem ani nedoufal.
Slovní spojení „new age“ je dnes mezi vědeckým a filosofickým establišmentem téměř nadávka: konečně se objevil jiný než obvyklý názor respektovaného (i když zlobivého) mladého filosofa. V zamyšlení nad „základy Havlovy civilizační kritiky“ píše Adam Borzič toto: Havel správně poukazoval na skutečnost, že rozsah civilizační krize je širší než se běžně domníváme a nezahrnuje pouze oblasti politické, sociální a ekonomické, ale právě tak duchovní, kulturní a ekologické. Právem poukazoval na problematičnost a ambivalentnost celého vývoje novověké společnosti. Kritici kapitalismu mnohdy přehlížejí fakt, že kapitalismus se vyvíjí souběžně se západní manipulativní racionalitou a je do velké míry jejím plodem. Jestliže současná ekonomická krize dává v mnohém za pravdu marxistům, pak krize environmentální (která je soustavně přehlížena a dramaticky bublá vespod) dává za pravdu zeleným kritikům moderní civilizace, včetně těch, kdo se hlásí k hnutí new age.
A k mému příjemnému překvapení navíc i poprvé rozumně protože informovaně dodává: Pokud nepojímáme new age pouze jako komerční ohňostroj esoterických šuntů, ale zohledňujeme i jeho intelektuální křídlo (Bateson, Capra, Böhm, Sheldrake, Prigogine, Roszak nebo Grof), pak Havel v lecčems new age myslitelům blízký byl a také u nich za své postoje sklízel velké uznání. Spirituální imaginace samotného new age, jak už sám název tohoto hnutí napovídá, čerpá z utopistických motivů. Důležité ale je, že tento „nový svět“ není dosažitelný bez úsilí a tvořivosti; je svobodným lidským aktem. Tato vize se nám dnes, tváří v tvář každodenní pochmurné realitě všudypřítomné krize, může jevit naivní, ale mějme odvahu přiznat i této imaginaci místo pod sluncem coby výrazu autentické lidské touhy překročit svět zotročujících daností a dospět k lidštější a duchovně naplněnější existenci na této zemi. Hurá, že?
To rozhovor s Christopherem Bachem je skutečnou třešničkou na dortu posledního vývoje názorů na to, co nás přesahuje. Už v letech po plyšáku jsem byl nadšen mladým chytrým člověkem, který ideje, jenž jsem tehdy tak osamoceně vyznával navzdory všem materialistům, jakoby sál s mateřským mlékem. Byl členem skupiny nepředpojatých vědců a myslitelů, která se každoročně setkávala jak na konferencích, tak v různých duchovních centrech, takže neměl zábrany mluvit o těchto věcech otevřeně: Myslím si, že velcí spirituální mistři pozorovali něco, co o vesmíru v podstatném smyslu pravdivě vypovídá. Fyzikové dnes určitým způsobem část jejich vize dohánějí. Jejich základní představa je ta, že vesmír je živý, přičemž ohromné množství této oživenosti není naším očím viditelné. Pomyslete na nedávný objev v astronomii, že 96% vesmíru je neviditelných. My v podstatě plujeme v oceánu neviditelného světla…říká člověk, který dospíval na pracích Stanislava Grofa, a to, co říká, má podloženo jak vlastními zážitky, tak výsledky výzkumů jiných.
I on používá výrazy mystiků (protože přesnější nám zatím chybí, neboť naše běžná slova jsou naprosto nedostačující) a nebojácným moderním jazykem je potvrzuje: Právě tak jak to líčí mystici objevujeme, že je vesmír vrstvu po vrstvě naplněn inteligencí a že má svoje plány a strategie, o nichž teprve teď začínáme dostávat ponětí. Génius, který nás obklopuje a který námi prostupuje je miliardy let v činnosti a obsahuje možná vesmíry, které existovaly před tímto vesmírem. Začínáme se do komplexity toho všeho teprve probouzet.
Čtěte pomalu a pozorně, větu za větou, a vychutnávejte to evangelium: Vesmír je živý a spirituální, stejně jako je fyzický. Exploduje všude kolem nás a drtí nás do stále větší a větší vize a pochopení nás samých. Jelikož jádro našeho vědomí je zakořeněno v něčem, co sahá za prostor a čas, my vskutku nemůžeme zemřít. Tato naše část se nikdy nezrodila – jen se v průběhu času stala více komplexní.
Po letech práce jak na teoretických závěrech jiných myslitelů (které např. zmiňuje výše Borzič), tak na zpracovaných a zvládnutých halucinogenních zážitcích, může Bache přesvědčeně a tedy i přesvědčivě tvrdit: Zjistil jsem, že ve vytrvalé vnitřní práci se nám vesmír odhaluje stupeň po stupni. S tím, jak moje práce s lety pokračovala, začaly se mi postupně ukazovat hlubší a hlubší vrstvy vesmíru. V raných fázích se moje zkušenost pohybovala za materiální svět do psychické a duševní oblasti. Pak to pokračovalo za duševní realitu do vrstev archetypální reality a hlubokých struktur subtilních říší. Potom to šlo za ně do božských říší, do říše boha a stále hlouběji až do domény čirého světla. Toto světlo pak bylo zjemňováno a pročišťováno ve stále hlubších úrovních až se stalo polem čistého diamantového vědomí. Za vším viditelným světlem byla doména, kde se světlo pročišťovalo do energie tak zjemnělé až se stalo neviditelným. Do čisté neviditelné potenciality, která je též někdy nazývána Prázdnem.
Naděje, kterou nekonkrétně tolikrát zmiňoval (a pro které byl nadějí i pokrokově smýšlející západní elity), většinou mezi řádky, i Václav Havel (intuitivní teoretik, protože nikdy skutečně nemeditoval a halucinogenů, pokud je známo, také nebral), je v případě Christophera Bache logická: Když objevíte, že kosmos operuje na mnoha úrovních – na fyzické, mentální a spirituální úrovni – tehdy začnete chápat, že se díváte na něco skutečně důležitého. Tentýž princip repetice designu v mnoha úrovních zamýšlím aplikovat na koncept reinkarnace. Reinkarnace představuje jednoduše jeden příklad většího vzoru v přírodě – totiž přírody, recyklující svoje učení. Ona staví sama na sobě. Vesmír recykluje všechno, včetně lidského učení. Je neuvěřitelně efektivní.
Jakmile člověk pečlivě pročte a domyslí teorie Stuarta Hameroffa o alikvotním vesmíru a Ziziové o Velkém Ách a vědomém vesmíru, Bacheovy závěry logicky navazují: Je vzrušující, že toto kontinuální slučování zkušenosti je vytvářeno uvnitř každého z nás. Z toho samého důvodu se nedomnívám, že nějak můžeme zastavit uvědomování si znovuzrození, které nakonec vzniká uvnitř lidí. Čím déle životní zkušenost akumulujeme, dřív či později si začneme toto slučování, k němuž uvnitř nás dochází, uvědomovat. A jakmile tomu lidé porozumí, začne jim být zřejmé, že je to jednoduše jeden větší vzor učení v sebe-rozvíjení, v sebe-vznikání kosmu, který je součástí jeho evolučního tíhnutí k větší komplexitě. Domnívám se, že se to začíná stávat v historii nezadržitelnou ideou.
Když jsem hrával na tibetské mísy a citoval Tibeťany, kteří tvrdí, že s každým zvukem mísy se zákony vesmíru rozezní i v nás (vibrace částeček železa ve slitině mísy rezonančně rozezní i částečky železa, které máme každý v krvi), a vyprávěl, že jsme děti hvězd, protože těžší prvky, ze kterých jsou složena i naše těla, nevznikly na planetě zemi, ale již výbuchem supernovy, a teď jsou naší součástí, bylo jasné, že to posluchači chápali jen povrchně. Teď mají možnost (pokud se vší silou nebrání uznat to, co je stále zřejmější) jít do větší a víc udivující hloubky: Vesmír do nás v každé chvíli vlévá svoje tajemství. Co jsme? My jsme vesmír a větší vesmír do nás stahuje tolik informací, kolik jsme jich schopni pojmout. Pokaždé máme o něco hlubší vhled, vesmír nám dává více informací. Jsme vesmír, jenž si začíná uvědomovat svoje větší já.
Před dvaceti lety jsem přeložil články Terence McKenny o roku 2012 amayském kalendáři (o kterém jsem vyprávěl na seminářích již v 80. letech min. stol., protože jsem si dopisoval s José Arguellesem, který o tom psal vůbec jako první), a jak se ten letopočet blížil, zklamaně jsem pozoroval, že lidé myslí na katastrofu a Armagedon v tom úzce hmotném slova smyslu. Pozitivní naději v tom nikdo neviděl. Hurá, už je to tady: Domnívám se, že ve spirituální oblasti dnes přichází poznání, že se lidstvo konečně stává dostatečně starým, aby se mohlo začít, pouze začít, dotýkat okraje inteligence, která nás rodila ty miliardy let. Znáte to, něco do země zasadíte a pak musíte celé měsíce čekat až to dozraje. Lidská zkušenost byla zasazena do vesmíru a vesmír čekal až 200 000 let na to až vyraší. A zdá se, že právě dnes dochází k jakémusi druhu dozrávání, k jakémusi hromadnému podzemnímu probuzení.
V tomto ohledu i Bacheovy teorie a poznatky souzní s Arguellesem a McKennou: Domnívám se, že dochází ke zrychlování nebo-li k vystupování energie, vynořující se z hloubek, takže kolektivně dospíváme do svého druhu psychického bodu varu. S tím, jak naše kolektivní nevědomí začíná vřít, celé naše politické a sociální systémy se začínají divoce vařit, a všechna tato energie začíná každého z nás stloukat na velice hlubokých úrovních.
Na počátku new age hnutí stály i práce Fritjofa Capry, který často používal metafory sté opice a také čínského znaku pro krizi, jehož jeden radikál znamená šanci. Nicméně hluboce věřím, že z této krize vznikne něco nového a lepšího. Poznáváme, že máme velký potenciál, jenž může vzrůst do velkých výšin, když je pod tlakem a já hluboce důvěřuji inteligenci a moudrosti, které nás po 13,7 miliard let nesla až tam, kde se dnes nacházíme. Takže když vstupujeme do globální krize, musíme být připraveni… Našim novým náboženstvím je a bude znalost přírodního světa. Nacházíme se na pokraji zrození nové spirituality, která bude zahrnovat vědu, zatímco se zároveň bude více intimněji otvírat do kosmického a božského genia. Hloubka toho, co je v nás živé nás dříve nebo později překvapí.
Vědomí je ohromné, ví i tento příslušník další generace psychonautů: A ať už jej objevujete prostřednictvím meditace na vrcholu hory, požitím psychotropních látek nebo prostřednictvím zkušenosti blízké smrti, v každém případě nacházíte uvnitř ohromnou realitu. Domnívám se, že jednotlivec je fraktální bytostí, která rezonuje a vibruje uvnitř většího kolektivu. Tak jako kolektiv prochází v historii svým bodem obratu, zrovna tak prochází každý z nás naším vlastním duševním bodem obratu. Ujímáme se našeho vespod ležícího klíče od většího vesmíru a naše individuální transformace se začíná simultánně vlnit do pole kosmu.
Jenže Bache samozřejmě a souběžně ví i to, že systémová teorie a teorie chaosu nám říkají, že v těchto kritických chvílích stresu a zhušťování se systémy stávají krajně citlivými na ovlivnění. Malý vliv může vyvolat velké výsledky. Je-li tomu tak, pak v této době globální krize může i jen malý počet lidí, kteří dělají správnou věc, přispět ke krystalizaci pozitivního výsledku pro lidstvo. Věřím, že tito „semenní lidé“, kteří samy v sobě uskutečnily to, co se svět snaží uskutečnit kolektivně, jsou rozmísťováni po celém systému. Semena budoucnosti jsou již zde mezi námi, zde v mladší generaci, přičemž někteří pracují na odklízení starých idejí z minulosti a jiní zas přinášejí nové ideje z budoucnosti.
Téměř se slzami radosti pročítám, co Christopher Bache píše a tvrdí, a s naplňujícím pocitem ohromného osobního zadostiučinění (a s téměř hroší kůží po těch stovkách případů nespravedlivých protože neinformovaných napadání, osočování a zesměšňování) souzním se vším, co od něho čtu (protože jsem totéž celé ty roky přednášel, psal a učil)… jen těch lidí, kteří mají v sobě nové způsoby myšlení, u nás mnoho nevidím: Osobně mám pocit, že se víc zabývám detoxikací a čištěním minulosti, než vynášením budoucnosti, nicméně když se kolem sebe rozhlížím, vidím mnoho lidí, kteří už mají v sobě nové způsoby myšlení a jejichž vědomí není zatíženo starými vzory.
P. S.: Za překlad části knihy Christophera M.Bache: Cosmic Conversation, New Page Books 2010, děkuji J. Zemánkovi. Článek Mnoho žáků jedna mysl, tedy přeloženou přednášku z roku 1995, jsem publikoval v časopise MANA 3 (hned na začátku, str. 2 až 4), a v úvodu poznamenal: Christopher Bache má doktorát z filosofie a učí na univerzitě v Ohiu. Kromě akademické filosofie učí také východní náboženství, transpersonální psychologii, srovnávací mysticismus, již dvacet let medituje vipassánu a některé formy tibetského buddhismu, patnáct let sleduje metodologii S. Grofa.
P. P. S. Další dvojí potvrzení mých kdysi a až doteď prý „nesmyslných“ pravd (o společensky neblahém trendu českých žen měnit se v seminářové bohyně píšu tak deset let, a o tom, že lze zvládnout sny a v nich trénovat, jsem na základě vlastních zkušeností psal již v 80. letech min. stol.):
Havlovy postavy Vlasty a Albína ukazují v geniální zkratce výsledek moderního feminismu a kultury metrosexuálů, těch bezohledných a surových vzdělaných mladých žen, které nemají žádné vnitřní brzdy, a ukázkou vykastrovaných mladých mužů, kteří resignovali nejen na svoje „machistické mužství“, ale i na nejposlednější zbytek sebeúcty. Z jejichž spojení pak často roste ten strašlivý lidský i intelektuální úpadek západní civilizace… Václav Vlk st.
Vědci na Yaleově univerzitě zjistili, že lidé jsou schopni se během snění naučit novým dovednostem. Lidé s jasnými sny mají podle vědců z Yaleovy univerzity lepší výsledky u úkolů, které zkoušejí citové rozhodování ve společenských vztazích, napsal tento týden New Scientist. Je možné tyto schopnosti posilovat a trénovat. Nyní se hledá způsob, jak učit lidi využívat jejich sny. Cílem je zlepšit u jednotlivců sociální schopnosti a schopnosti rozhodování. Již dříve bylo dokázáno, že lidé cvičící úkoly během snů, je zvládají lépe i v realitě. Jedna švýcarská studie z Bernské univerzity například ukázala, že házení mincí do šálku ve snu zlepšuje cílení při házení předmětů v realitě.
