Jsem bisexuální žena provdaná za muže, napsala mi čtenářka. Svoji genderovou identitu nevnímám vyhraněně. Muži ve mně probouzejí více toho ženského principu, ženy zase více toho mužského. Nemám s tím problém; naopak se tím cítím být velmi obohacena. Většina mých kamarádek je na tom podobně, i když většinou nejsou jako já 50 na 50. Potvrzuje mi to však moje přesvědčení, že genderová identifikace a tradiční role jsou často poněkud nekompatibilní, více či méně, podle vnitřního nastavení každého člověka. Nemohu než poděkovat za názor a (níže uvedenou) velmi dobrou otázku, a souhlasit: poslední doba tradiční role velmi pomíchala a zmatku v ženách (rozpor mezi geneticky danými archetypálními rytmy, např. menstruací na jedné, a ženě mužským stylem psaného slova, vzdělání a kariéry vnucenými postoji na druhé straně narůstá a přivádí jinak emancipované a inteligentní ženy k neurotickým zmatkům a ztrátě identity) vydatně a stále více napomáhá.
Přesto namítám: tak jako politikům se z myšlení vytratili ti, pro které existují (a kteří je platí), tak jako většině českých duchovních adeptů se ze snažení a praxe vytratil cíl všeho, tedy pomoci jiným zbavit se utrpení (iluzorního myšlení a neukojitelné touhy konzumovat další zážitky a šamany a semináře), tak se většině současných žen, a o tom jsou mé články, vytratilo základní poslání: existovat (a šatit se a krášlit se) pro muže, aby spolu předaly geny a stvořili(y) život. Politici si už stačí sami a na voliče si vzpomenou jednou za čtyři roky, meditace, různé formy jógy, bioobědy a fair trade jsou spíše módou než skutečnou snahou realizovat své potenciály, a ženy v péči o svá těla soupeří už jen samy se svými kamarádkami (a s diktátem módních časopisů a VIP zpráv). Všichni ztratili původní úmysl a popletli příčiny s důsledky.
Čtenářka totiž pokračuje: Podle tradice by moje role měla být pečující a soucitná a laskavá. Měla bych být příkladnou matkou a láskyplnou manželkou. S tou láskyplnou manželkou problém nemám – zapadá to do toho, že prostě každý člověk by měl být láskyplný. Ale matkou být nechci. Necítím potřebu rodit a vychovávat děti, nevnímám to jako svůj životní úkol a smysl. Svoji roli cítím především v tom, být dobrým člověkem a upřímně hledající duchovní bytostí. V druhé rovině se cítím být umělkyní. Je to tradičně mužská úloha? Jako bisexuální umělkyni bez touhy po dítěti by mě zajímalo, jak do Vašeho pojetí světa zapadám.
Tak to vezměme od konce, od toho, co bylo nazváno „mým“ pojetím světa: nenamítám nic proti tomu, jak se společnost mění a změnila, mám ale námitky proti nesnesitelné lehkosti, s jakou současné ženy odložily „tradiční roli ženy“, aniž by zaprvé věděly, co by mělo následovat, a zadruhé že vyhodily na smetiště dějin se „starým“ dnes již nefungujícím modelem manželství (pro jeho ekonomickou výhodnost) i to, co je v nich geneticky a evolučně zakódováno. Jinými slovy, tazatelka svůj problém vyřešila tím, že přece jen (instinktivně) nepřestala „pečovat o“ někoho druhého… a chválím ji, že zmiňuje duchovnost, protože právě možnost vzájemně si na cestě k duchovnosti pomáhat je základem moderního partnerství (ne nutně ve formě celoživotního manželství) již blízké budoucnosti. Zatímco současné neustále se rozvádějící pindulíny (a seminářové bohyně) si ukázkově pletou příčinu s následkem, protože s finančním osamostatněním se začaly mnohem více než o manžela či dítě starat o sebe (svá těla, postavení, své nohy, prsa, tváře, řasy)…
Žena je přitom miliony let vypiplávaná evolucí k tomu, aby předala geny – stvořila nový život, a následně pečovala o… (dítě, manžela, dům, byt či pejska atp.). Je prokázáno, že pokud může pečovat o… tedy pokud například přirozeně, nejlépe orgasmicky, porodí, a její tělo postupně při porodu a po něm vyprodukuje celou kaskádu hormonů, které se postarají o onen hluboký mateřský cit (pro který po porodu nekrvácí, placenta se v pořádku odloučí, rodička bezproblémově kojí), nebo pro který medvědice nesežere své mládě… umí být ženou. A o to kvalitněji pak miluje (vychutnává si blízkost milované osoby, ať už je to manžel nebo dítě) jak v tom abstraktním smyslu slova, a dokonce o to lépe, svobodněji a hlubinněji si vychutná i milování tělesné a hormonální, tedy sex. Čím víc lásky (a péče) nejprve dá, tím víc (lásky a obdivu a péče) také následně dostane. Obráceně (kup mi auto a já tě budu milovat) to ale nefunguje.
Už víte, kam mířím? Formálně z-emancipované ženy, které touží po vztahu a sexu, aniž by ovšem uměly a byly vůbec schopny především pečovat o (ty druhé)… nakonec nemají ani vztahy, ani uspokojivý naplňující sex, a rozhodně nejsou šťastné a bytostně naplněné. Protože to vzaly za špatný konec a chtějí sklízet, aniž zasely.
Samozřejmě, je-li dnes, ve věku znečištěného ovzduší a chemicky kontaminovaných potravin a hormonální antikoncepce (a tedy ženských hormonů v potravinovém řetězci), ale také ve věku zdánlivě a racionálního (ale spíše iracionálně hollywoodem a ženskými časopisy ovlivněném) výběru partnerů většina žen prostě popletená… a vybírá si špatné partnery, nebo nenachází konkrétní jasně danou sexuální orientaci, pak je v každém případě rozhodně lepší netrápit se tím a využít současné tolerance… a možností. Ale to již je důsledek…
Nehodnotím, jen konstatuji: traumatický porod matky (a její pochopitelná neschopnost připravit dceru na radost a štěstí mateřství) je ovšem prapříčinou jakési náhražkovité orientace dcery… a pokud to dopadne, při vší již naznačené úctě, bisexuálně, pak lze k výslednému pozitivnímu postoji jen gratulovat. Bohužel většinou to dopadá spíše traumaticky (a jsou z toho migrény a neurózy, přehnaná péče o tělo, nebo až rozvody a chronické psychické nebo tělesné újmy i do dalších, stále bisexuálnějších generací).
Vše začíná poškozujícím porodem. Ve společnosti, ve které se studenti medicíny a tedy ani budoucí porodníci nikdy nedozví, jak vypadá přirozený porod, a ten je pak spíše operací, chirurgickou léčbou jakési divné nemoci těhotenství, a ve které jsou kriminalizovány porodní asistentky, s nimiž bývá porod bezpečnější a mnohokrát levnější, se nelze divit tomu, že rostoucí počet mladých žen ani rodit nechce (a jako společnost vymíráme). Mladé ženy v produktivním věku totiž netuší, o co všechno přicházejí… protože už jejich matky porod (vinou mužů, kteří jim porody, a orgasmy s nimi původně přirozeně spojené, ukradli) spíše přetrpěly.
Naznačuji, že i v případě tazatelky, jakkoli to s ní dobře dopadlo, bylo již pomyslné mléko rozlito… a jakkoliv se dokáže realizovat ve výrobě mopů či saponátů, košťat či leštidel na podlahu, je to jen zakrývání absence naplnění základního poslání ženy: předat geny, dát život další generaci… a zrodit se tak v duchovní zářivou šťastnou bytost…
Je-li náhražkou mateřství třeba nějaká ta forma umění, je to v pořádku… ale zase jen náhražka. Substituce veškeré mateřské tvořivosti při porodu, výchově a vzdělávání dalšího zázračné bytůstky. Tak jako ženy vlastně nemusí meditovat a usilovat o osvícení, protože mohou přirozeně a orgasmicky porodit (opakuji: primitivní kultury vědí, že porod je šancí pro dívku zrodit se v Ženu), tak jako nemusí skládat a hrát hudbu, jako muži (kteří tím propojují mozkové hemisféry), protože jim stačí popovídat si s přítelkyněmi, nebo zazpívat dítěti ukolébavku, tak je žena evolucí naprojektována, aby naplnila své poslání a byla šťastná tím, že dá život a bude o něj pečovat.
Opakuji, nehodnotím, a když už je mléko rozlito, je samozřejmě dobré mít možnost dokonalého úklidu. Ale nezapomínejme, že tak jako je lepší prevence než léčba, je lepší mléko bisexuálních (a sexuálních a vztahových a sociálních a rozvodových) důsledků prostě vůbec nerozlít.
Jinými slovy, když už je to jak to je, co takhle se vší uměleckou a bisexuální ženskou intenzitou se postarat o… to, aby v další generaci už ženy mohly rodit přirozeně, aby ovzduší a potravinové řetězce nebyly kontaminovány (důsledkem jsou pak zmatky, co se týká sexuálních orientací), a aby se děti rodily tak rozesmátě inteligentní a tělesně a duševně v pořádku, že ve dvou třech generacích na Zemi nebude agrese a jiné utrpení (než to klimatické či geologické)…
P. S.: Přiznejte se, dámy, která z vás přečetla všechno, a dokonce si klikla na více než desítku dalších souvisejících článků, dejte si pašáka, a máte u mne k vyzvednutí (nebo doručení někam po Praze do konce března) nějakou mou knihu zdarma.
