Zadání

28.3.2012

Základním zadáním každého na Cestě, a v konečném důsledku celé civilizace (ale i života na planetě), je kromě předání genů a umění být šťastný i neustálý generační a individuální vývoj k lepší kvalitě (informací v tom kterém organismu obsažené). Informace v kladivu je nesrovnatelná s informací ve walkmanu. Tato pomyslná a všeobecně pojímaná informace v člověku směřuje k lepší a lepší koherenci, která se může projevovat nejen v běžně nepovšimnutém a neuctívaném zázraku fungování lidského těla a mozku, ale třeba aby člověk za dva tisíce let už nepotřeboval iPody a iPady: bude si to užitečné (ale také neužitečné a zbytné) posílat (a vnímat) telepaticky.

Nebo bude, v některých aspektech života téměř jako Bůh, rovnou používat kvantového vakua (tak jako je naznačeno ve sci-fi Brasyl). Namíchám tedy níže jen zdánlivě náhodný guláš intuitivních zkušeností a možností, ne jako tvrzení, ale vizi: jde v zásadě o přepis odpovědí skutečnému, ale i imaginárnímu českému studentovi duchovnosti na jeho uspěchané (protože jeho i lidský vývoj příliš předbíhající, ale právě v čase změny paradigmatu tak opodstatnělé) otázky. Že se (fyzický) resultát autorovy existence podobá tomu, co prožili a nemohli neudělat (aniž bych se k nim chtěl jakkoliv připodobňovat) Buddha (ač vegetarián, snědl zkažené maso), Lao C´ (odešel ze státu, který nefungoval, ale na požádání celníka, údajného bodhisattvy, sepsal návod pro budoucí hledače), Sokrates (jed v uchu), a nemohl nepoznamenat Krišnamurti (Není známkou zdraví dobře se přizpůsobit hluboce nemocné společnosti)…  to je v takovémto období (kdy platí, že žijeme v nádherné zemi, ale v příšerné době a společnosti) spíše logické, než výjimečné, nebo dokonce důležité.

Prozradím pointu svého zamyšlení hned na počátku (a na závěr zdánlivě náhodných popisů zdánlivě nesouvisejících jevů a skutečností ji v již pochopitelnější a nevyhnutelné kombinaci nízkého a vysokého zopakuji): Je snad stále zřejmější, že tak jako nebylo možné v roce 1968 reformovat komunistickou stranu, a v roce 1990 konjunkturální a egoistickou českou společnost, nelze zduchovnit v materialismu traumaticky a tedy poškozeně porozené a vychované současné politiky, myslitele, porodníky a ke konzumu a k výměně partnerů (jako svetříků) emancipované pindulíny. Jediné řešení je zásadně změnit systém porodnictví, nabídnout mladým ženám vizi orgasmických porodů, a dočkat se druhé a posléze třetí generace lidí, kteří budou přirozeně porození, a tedy přirozeně duchovní (a přirozeně a trénovaně stále přirozeněji rodící a myslící a v přirozenosti mysl a mozek trénující).

Technologie, jakkoliv jsme na ně pyšní, lidské životy všeobecně v zásadě nezlepšily, protože jsou výsledkem levohemisférových procesů, pouze racionalizace (taky proto se říká racionalizace výroby)… ale nakonec – nevadí, že je zkratka delší, zato je méně pohodlná –  když to dobře dopadne a lidstvo přežije, dojde k tomu co donedávna uměla každá Aboridžinka (telepaticky spojená se svou rodinou tisíce kilometrů vzdálenou). Všechny informace tady jsou – provázané stavy kvantových částic, protože i my dnes víme, že když máte stejný spin dvou částic, které jsou příbuzné a od sebe vzdálené třeba deset tisíc světelných let, a jednu částici změníte, tak se změní i ta druhá). Celý vesmír je totiž propojený. To je duchovní a nejvyšší úroveň chápání reality – vesmír je vědomí.

Copak když se bouchnete do malíčku, nejste vědomím v malíčku? Celé tělo je lidský vesmír mysli. Celé tělo je mozek: ve střevech, v nehtech, ve vlasech – tam všude jsou čidla, a mozek o všem online ví. Podobně tak bdělý a vědomý mozek (vesmíru) asi o všem, co se kde šustne – čas a prostor neexistují. Lidé to jen zatím, tak jako své tělo, neumí (rozumově pochopit a) „číst“ (natož využít).

Pro pokročilé milovníky rébusů (a abych potvrdil co píši): „Náš vesmír je totiž postaven z kvantového vakua, které je uvnitř našeho vesmíru všudypřítomné… Ještě jinak, tak jako naše vědomí odolává  našemu pochopení (jak by ne, když je jen tím dole, stejným jako to vesmírné vědomí tam nahoře) stejně jako vesmír sám nebo kvantová mechanika. „Díky naší neschopnosti si ještě dlouho budeme myslet, že existuje svobodná vůle, že pod úroveň kvantové mechaniky nelze jít a že náš vesmír je vše, co existuje“, napsal jeden z majitelů nejvyššího IQ u nás, a názorně demonstroval neschopnost inteligence, tedy racionality, prozkoumat to, co jinak běžně a úspěšně zkoumají duchovní mistři, šamani a další psychonauti.

Jak by lidé mohli fungovat, kdyby začali prakticky využívat všechny skryté možnosti svého zadání? Není cesta k míru (a lehkosti intuice), mír je cesta. Dokud lidi nezačnou být dobře rozeni, dobře vychovávaní, nezkažení dospělými poškozenci předchozích generací, kteří jim vnucují chyby v genech a následně i v softwaru (chování)… ke změně nedojde. Když opilý tatínek párkrát zmlátí syna, ten v budoucnosti bude mlátit i své děti. Traumaticky porozená dcera pak špatně informované rodičce traumaticky porodí vnučku. Děláme chyby a nesmysly na základě toho, že předchozí generace byly porozeny (a vychovány) traumaticky. Celé lidstvo je poškozeno většinově poškozujícími porody, autoritativní výchovou a kapitalismem (nebo jinak řečeno materialismem – kapitalismus je dítě materialismu). Pokrok (růst růstu) je postaven na základě materialismu. Přitom ale přece víme, že je daleko snazší chybu neudělat, než ji napravovat. Jenže my už jsme tak poškození, že chyby neumíme rozpoznat, a když, tak si je přiznat. Proto to dnes vypadá, že základním zadáním evoluce a lidstva jako takového bylo vyzkoušet kulturou příliš akcelerovaný (protože neberoucí zřetel na evoluční, lépe napsáno emoční zadání) rozvoj inteligence… a výsledek naznačuje vtip, jak se potkají dvě planety, zeptají se navzájem, jak se máš, a jedna říká: „Ále, chytla jsem lidstvo.“ Druhá ji konejší: „To přejde…“

A naše stranové nasměrování? Tak jako se můžu naučit hrát ping pong levou rukou, když mě bolí pravá, a budu v tom lepší a lepší, bylo by záhodno, kdyby se každý z nás naučil být obojetný… abychom byli připraveni na budoucnost. Co když jsem levák? Odpovím – máš výhodu. Většinou nechápou. Nechápou, že výhoda je v tom, že jsou připravenější na to, že svět je iluze a že existuje kvantová říše, která to vše sjednocuje mimo (stranový) prostor a (dopředu ubíhající) čas… Existuje budoucí (šamanská) kvantová možnost se, vysoko na oktávách možností, do základní polévky vesmíru, tedy kvantového vakua, spíš myšlenkou, než hmotou nějaké pomyslné naběračky nějaké metody, někdy v budoucnu, ponořit… a zamíchat.

Ne náhodou Einstein hrál na housle – když pitvali jeho mozek, zjistili, že o moc větší není, ale má daleko víc dendritických propojení a daleko víc propojení mezi hemisférami. Nebál se věřit v Boha… a nejlepší matematici uvažují absolutně zenově, abstraktně, pravomehisférově, tak jako šamani. Opačně, zenoví mistři po osvícení, tím tréninkem propojování hemisfér, a tím, že už v tom (intuitivně) fungují, fungují synchronicitně, připraveně (mozek roste tam a tím, čím nejvíc funguje): jako by si uměli šáhnout… Šaman či tibetský lama si možná jen umí (také protože často pobývá a pracuje ve snech) pomyslet (neslyšitelně vyslovit) klíč do brány komnaty kvantového vakua za účelem (šém do čela Golema) získání určité informace, nebo možnost nějak drobounce a zároveň velmi pokorně pozměnit realitu (aby mi jely vlaky, abych potkal toho koho chci potkat, abych unikl dopravní zácpě, abych dostal právě tu poslední knihu kterou mají atd.). Málokdo si uvědomuje, že takto „mění“ své reality každý, kdo umí více než obvykle soustředit myšlenky nebo pilně zaléval kytku intuice .

Z praxe pak člověk už ví, že musí být morálně a emočně dokonale čistý: je to jako s proutkařem, který chce najít a změřit zóny: když poblíž stojí pět vědců, kteří nechtějí, aby je našel… nedaří se mu. Jedna praktická možnost: pomocí práce s třetí čakrou, harou, se lze naučit být v jakémsi tranzu (když jsem vyhrál soutěž v japonštině, byl jsem v tranzu, tak jako když jsem byl dva měsíce v Japonsku… proto si dodnes pamatuji téměř vše).

Proto, když se zeptáš, jak dokážu pochopit krátký výrok z I-ťingu a naroubovat jej na současnost a konkrétní individualitu, odpovím že díky dlouhodobému tréninku intuice, schopnosti verbalizovat, ale neušpinit si mysl logikou a gramatikou řeči, a celoživotnímu psaní: pak (v dokonalé symbióze vysokého a nízkého, abstraktního a konkrétního) dokážu zformulovat a vytáhnout jako z kouzelného klobouku mysli poselství, jakkoliv pro jiné ukryté v záhadném výroku. Protože slova jsou jako „šém“: to správně vyslovené, správně pomyšlené zaklínadlo (když máš správné heslo, svůj dlouho hledaný soubor ihned najdeš) pomůže dostat se do světa kvantových možností (něco zahlédnout či dokonce popostrčit).

Jak prakticky? Nic až tak nového: pro trénovanou mysl (která je jen nanoverzí vědomého vesmíru) není (doma, v kvantovém stavu) nic nemožné… Stačí dál (s partnery podobně a především pozitivně a umanutě směřujícími ke správným otázkám a metodám) hrát tenhle nejen zápěstí, ale nakonec hlavně mysl uvolňující ping pong s realitou a možnostmi… stačí si stále víc věřit (a dávat si pro jistotu skutečné, tělesné pašáky…) a přestěhovat se do státu, který funguje.

Co nejdříve? Bůh nezná anglicky (a v budoucnu bude rozumět spíše čínsky). Je třeba mít pozitivní úmysly, a stále víc trénovanou a natrénovanou jistotu hary. Když máš v hlavě přání – já bych se chtěl dostat do Číny, tak je tam to bych,… Je třeba si být jist, že se do Číny dostaneš. Nemáš tam souhrn samohlásek, nebo dokonce vět s bych, s ne a podobně. Všechny sny malých dětí jsou v tomto ohledu lepší a průkaznější, protože se jim do toho neplete zlozvyk gramatiky a ega. Náš mozek nás zatím (co se týká sociálních rovin života) převážně klame a překáží. Ale intuice se dá trénovat, a je, tak jako kvantová podstata vesmíru, za vším a vždy po ruce.

Jinými (ale stále se opakujícími) slovy: základní zadání člověka je být zvědavý zdravý a šťastný. Jsem si jist (protože jde o know how a posléze jen o jeho adekvátní aplikaci), že své poslední jídlo si Buddha vychutnal právě tak intenzivně (a až k slzám štěstí), jako Lao C´svou cestu pryč z království zkorumpované byrokracie (a následné sepisování knihy O Tau a ctnosti), Sokrates si užil soucit s podobně zablokovanou a blokující byrokracií, jenž nepochopila (jak pro jeho krajany, tak pro nás) výhody (příliš předčasné) demokracie… anebo podobně si Krišnamurti vychutnal zabedněnost západní společnosti…

Třeba jen nedávná únorová cesta do obchodu pro velké až v téhle době existující pomelo (s vidinou a očekáváním šťavnatého potěšení plného vitamínů) a čerstvé noviny (ve kterých přelétnu negativní titulky a automaticky procedím a naplno si vychutnám, ale rozhodně ne zlomyslně, jen ty zprávy, které nejen mně stále častěji potvrzují, že doba začíná být tak zlá, aby mohlo začít být lépe, a co jsem říkával a psával celé ty roky)… a povznáší mne to téměř do nirvány: těch pár set metrů (těsně po hustém dešti s těžkým sněhem v čerstvém povětří odnášejícím zplodiny a hluk teď ráno prakticky nepřetržité kolony aut) pro slzy štěstí a mravenčivou slast v těle je (a může být pro každého) nejen takto osvíceně možné, ale i samozřejmé.

Pečlivý a zkušený čtenář si na tomto místě odpočine, ale pak si přečte vše znovu a opět: Je snad stále zřejmější, že tak jako nebylo možné v roce 1968 reformovat komunistickou stranu, a v roce 1990 zbaběle konjunkturální a egoistickou českou společnost, nelze zduchovnit v materialismu traumaticky a tedy poškozeně porozené současné politiky, myslitele, porodníky a ke konzumu emancipované pindulíny. Jediné řešení je změnit systém porodnictví, nabídnout mladým ženám vizi a výhody orgasmických porodů, a dočkat se druhé a posléze třetí generace lidí, kteří budou přirozeně porození, a tedy přirozeně duchovní (a přirozeně a natrénovaně stále přirozeněji rodící a myslící a v přirozeně mysl a mozek trénující a následně i přirozeně, tedy geniálně jednajíc se zázrakem života na Zemi).