Jak si tak užívám života, taky protože každý den žiju jako by byl poslední, zažívám i spoustu synchronicit. Události, deja vu, informace v mailech, korálky zadostiučinění, možnost vysvětlit některé citace v některých filmech nebo knížkách těm o dvě generace mladším, a matemašte (na to jsem čekal) na dalších úrovních…. Joj. Hurá. I v otázkách komunikace s kuřáky, pávy a psem mohu být, a taky jsem, laskavý, ale důsledný.
Psala mi dcera, která pracuje v antikvariátu, a původně vystudovala na knihkupkyni, takže má mezi prodavači knih hodně známých, že pro ni někdo v Praze v antikvariátu koupil Ušmudlaný sen. Na stroji psaný sborník mých fejetonů z roku 1984, který se mi podařilo tehdy s pomocí přítele jógína a výživáře vydat v nákladu 2000 výtisků, a který jsem prodával za 10 korun… dnes stál 300,- Matemašte… když jsem tehdy ťukal celé dny (a hlavně noci v galerii coby hlídač) na psacím stroji, má tehdejší žena (tak jako její kamarádky a samozřejmě tchýně) mne nabádala, ať dělám něco užitečnějšího, že to k ničemu není… ale já věděl a říkal, že přijde den, kdy se to bude prodávat třicetkrát dráže v antikvariátech… a už je to tady!
Ve stejný den (byla tu na Sklenářce hrozná bouřka) jsem náhodou (umím takto jakoby náhodou vyhmátnout zajímavý článek v časopise, který si běžně nekupuju, nebo na internetu tam, kde jsem ještě nikdy nebyl, najít přesně to, co jsem potřeboval ukázat kolegovi, nebo na Googlu v odkazech najít právě to, o čem jsem ani netušil, že mne zaujme, nebo že to potřebuju citovat) kouknul na program v neplánovaně koupených novinách a zjistil, že jedna soukromá stanice dává americký film Napříč vesmírem, drama z roku 2007. Protože miluju sci-fi, a každé všední odpoledne sleduju seriál Enterprise (dobře udělané poctivé sci-fi), pustil jsem si to… a strnul: v originále se to jmenuje Across the universe, což je titul jedné písničky Beatles.
Hned od titulků bylo zřejmé, že to bude filmová, a v mém případě i pamětnická (matemašte) událost. O dvě generace mladší nadšenci zpracovali slavné melodie v dokonalém ohňostroji nápadů, animací, barev, převrácených významů a vkusně, ale úplně jinak zahraných notoricky známých písniček (navíc s českými titulky překladu dcery překladatelky mých oblíbených detektivek drsné školy Margoliusové, které daly textům zase jiný význam a potvrdily tak jejich genialitu)… Každá písnička byl klip-symfonie, s obrovským množstvím vizuálních překvapení a vtipů a citací, se kterými by si vystačily stovky českých televizních inscenací nebo filmů… Přiznávám několikrát slzy dojetí a nadšení…
Rozverný, bizarní a velice teatrální, takový je převratný muzikál společnosti Revolution Studios Across the Universe, který se zrodil v hlavách známé režisérky a scénáristky Julie Taymor a scénáristů Dicka Clementa a Iana La Frenaise, ve kterém se pojí originální příběh s 33 revolučními skladbami – mezi něž patří „Hey Jude“, „I Am the Walrus“ a „All You Need Is Love“ – které utvářely celou generaci. „Chtěli jsme vytvořit původní muzikál pouze za použití skladeb skupiny Beatles,“ cituje režisérku a tvrdí oficiální text distributora…
Muzikál, který vám nasadí do hlavy Brouky… Julie Taymor roztáčí lásku za časů vietnamské cholery do spirály barev, rentgenových koláží, cirkusových výstupů a vizuálních jisker v rytmu Beatles. Jude a Lucy jsou dokonale zahrané figurky pragmatického hlasu a pacifistických ideálů, evoluce a revoluce. Stejně jako Across the Universe, který rozrušuje pravidla muzikálového žánru, vyprávěcí postup připomíná rozsypaný pytel blech a celé hraní si na povrchnost má v sobě jakýsi zlomyslný antihollywoodský duch. Kontrast strnulé zmraženosti křoví a živelně zpívajících hrdinů, každodenních pohybů namísto tradiční taneční choreografie, používání klišé a subverzivních momentů na ploše jednoho videoklipového střihu může tenhle snímek komerčně pohřbít… ve mně ale tenhle snímek probudil melancholii, touhu podupávat a tančit a obdiv k nápaditým, ale surreálným vizuálům, které jsou stejně šílené, jako geniální, napsala fanynka v roce 2007.
Jiná v lednu 2009, kdy film asi už běžel v českých kinech, napsala: Mně duše hrála jak zvonkohra. Beatles jsem odkojená a poznamenaná forever a že tuhle režii nedostala Julie Taymor za trest, je taky jasný. Magical Mystery Tour, Jahodová proklamace i trochu tý Zdi a Vlasů, Bono „Walrus“ Vox nebo Joe Cocker chvilku po tom, kdy zazněla With a little help from my friends a já si řekla: kde je Joe?, zpěvandule Sadie, gejzír vizuálních nápadů, Lucinka a Jude … lidi zlatý, není nic, co by mě v pátek večer mohlo rozněžnit a potěšit víc.
Souhlasím: zažíval jsem více jak dvouhodinové matemašte na druhou… dobře si totiž pamatuju, jak v tehdejší televizi říkali, a v Mladé frontě a v Rudém Právu psali, že písničky Beatles jsou primitivní, na tři akordy, že to rozhodně není umění, že to je jen taková kapitalistická móda a za dva tři roky po nich pes neštěkne… „odborníci“ hudebníci už za pár let šmrdlali nemastné neslané úpravy právě těch písniček na tři akordy v bigbandovém provedení… a kde jsou všichni ti „odborníci“ a jejich umění dnes?
Netuším, jak jsem již tehdy v mládí věděl, že se vyplatí umanutě jak v hudbě, tak v duchovnosti jít za svým, i proti celospolečenské zdi, a vytrvat… a co jsem se v mládí naučil, ve stáří jsem i s úroky našel… a tak si to dnes užívám o sto šest. Jistě, skutečně ocení a docení mne (co se týká duchovnosti, ale i porodnictví) až další generace (jak to myslí? proč provokuje? zvedali obočí kritici před čtyřiceti lety, a zvedají je jistě i dnes), ale situace „matemašte“ nastávají stále častěji. I byt na Vinohradech, ve kterém jsem celá 70. a 80. léta bydlel, a ve kterém se u mne scházeli jak rockeři, tak pozdější organizátoři hudebních festivalů, ale i první adepti zenu a zazenu, a kde jsem psal a „vydával“ samizdaty, včetně Ušmudlaného snu, teď musí má první žena opustit… čímž příznačně končí další kapitola…(nedivil bych se, kdyby tam v budoucnu umístili pamětní desku).
Hm, matemašte jsou to nečekaná, ale o to (na kvadrát) hlubinnější a příjemnější. Naznačuji, že už před půl rokem, kdy jsem se rozhodl odejít do bezdomoví, jsem byl smířen a vrchovatě spokojen se vším, co jsem doposud v životě viděl, slyšel, zažil a vychutnal si: poslední půl rok je skutečně navíc. Příroda a Sklenářka, i-pad s Lidovkami každý den ráno na monitoru, a nakonec i zpráva z antikvariátu a tenhle dokonalý film napříč vesmírem písničkami a dobou, kterou jsem měl tu čest prožít na plný pecky…a ke které jsem přispíval vší silou jak se tehdy dalo.
Pokochejte se sami:
http://www.youtube.com/watch?v=Q2JRP6zxM7w&feature=related
http://www.youtube.com/watch?v=OXag0JOx2fc&feature=relmfu
http://www.youtube.com/watch?v=znBmX2VPVKI&feature=relmfu
http://www.youtube.com/watch?v=dvkZO9Ik1fw&feature=relmfu
