Hned bych měnil s nynější mládeží, jenž má po ruce nejrůznější nové technologie, které například z učení čínštiny dělají zábavnou záležitost. Když jsem poprvé slyšel, jak mi i-pad dokáže profesionálním ženským hlasem přečíst označený text, byl jsem nejprve, jako při jiných takovýchto příležitostech, nadšen, ale pak jsem si takto nechal přečíst vlastní text, jeden z posledních blogů, a zhrozil jsem se – žádné klesání hlasem na koncích vět, neschopnost rozeznat v textu pomlčky, závorky, citace: bylo to sterilní, bez vtipu, nadšení, nebyl jsem to já a můj blog.
Podobně poněkud zmatem bývám, když si čtu v jinak dokonalých anglických překladech svých blogů. Nějak se z nich vytratil ten nadšenec, ošlehaný tisíci hodinami seminářů a diskusí se studenty duchovna, a vtipy nejsou v angličtině zase až tak vtipné. Má dlouhatánská souvětí vypadají intelektuálně, ale v jiném jazyce o inteligenci a hlavně o humanistickém a duchovním poslání autora zrovna moc nevypovídají.
Mám před sebou nový diktafon (nesrovnatelně lepší kvality, než byl ten můj první, zakoupený koncem 70. let min. stol na cestu do Japonska) a chystám se namluvit své vybrané zenové a duchovní blogy jako další variantu pokusů naznačit posluchačům a posluchačkám, že v mluveném (a navíc autorsky čteném) slově je víc informací, než je součástí všech písmenek a významů v samotném textu. Vybíral jsem z vlastním nákladem vydaných knih o duchovnosti, ale i při letmém čtení jsem narazil na „radosti“: sem tam budu muset něco vypustit, jinde vynechat dobová fakta, támhle odkazy na další podobné blogy atd.
Fejeton, který rozhodně hodlám namluvit a hlavně v závěru nazpívat, se jmenuje Mantra pro Ego na Cestě. Jak ale přímo v názvu, na začátku čteného testu, čtením zdůraznit ona velká písmena? Když napíšu Mantra pro ego na cestě…význam se posune a bude to o egu, které se vydalo na cestu ega, tedy sobectví, neurvalosti, a nakonec niterných výčitek atd. Když mám ale přečíst Mantra pro ego na Cestě, protože velkým písmenem C je zdůrazněna duchovní cesta, jak to načíst? Když bych to přečetl jinak, než je napsáno, tedy se slovem „duchovní“ navíc (tedy Mantra pro ego na duchovní Cestě), už bych předem vyloučil ty, kteří jsou na slovo duchovní hákliví, anebo se na duchovní cestu ještě nevydali, nebo vydat nechtějí, protože o ní mají pramálo informací… a nedočkali by se poslechu těch správných informací, které by je k duchovnosti na Cestě dotlačily… Hlava XXII?
Možnost mít můj hlas v počítači a vybrat si (podle názvu) vždy konkrétní fejeton, nebo dokonce mít otevřenou knihu a kromě poslechu ještě očima sledovat text s sebou, to už je pro velmi pokročilé nadšence, a těžko předpokládat, že až na výjimky to bude někdo „číst“ a „poslouchat“ zároveň, a dokonce opakovaně… tedy v tom pro autora, ale i čtenáře a posluchače ideálním provedení… (pokud si toho někdo nevšiml, fejetony jsou záměrně náročné jak na čtení, tak na pochopení, a několikeré čtení, třeba s časovým odstupem, je jen ku prospěchu věci).
Videa na YouTube jsou formálně v pořádku, je v nich to, co jsem tam chtěl mít, ale i vizuální forma (diváci především sledují, a až potom poslouchají, takže poselství často, a zvláště po nějaké chvíli těm, pro které je nezvyklé zapnout a dokázat sledovat delší a někdy dokonce chytré věty, uniká) má své limity.
Počet mých knih a fejetonů pak naznačuje, že čím víc člověk ví a zažil, a čím víc a odpovědněji toho chce sdělit, tím víc musí souvětí košatit a formy médií kombinovat… odpovědět i na ty nejjednodušší otázky (a právě na ně) vyžaduje stále komplexněji odpovídat (vše opravdu souvisí se vším ostatním). Proto média a formy kombinuji, proto jsem vděčen novým technologiím, proto jsem pár desítek fejetonů namluvil a snad se je podaří umístit na blog k volnému použití.
Každé médium, a každá výpověď má své limity, a je třeba s nimi počítat a doufat, že tak jako každé umělecké dílo (a snad je ze stylu mého psaní jasné, že jsem je bral jako „umění“), budou i tyhle fejetony žít svůj vlastní život… bez ohledu na limity médií.
