Poselství toho, čím se posledních třicet let zabývám, se dá vyjádřit jednoduše: jde to. Lze dosáhnout osvícení, lze zvládnout emoce, lze zvládnout a užívat sny a lze se je naučit realizovat, lze se naučit surfovat na vlnách neustálých (vztahových, sociálních a jiných) změn. Takže pro mé pokročilé čtenáře, kteří už se za ta léta naučili mi důvěřovat, i když to, co občas čtou, jim zní zvláště v těchto provinciích neuvěřitelně, shrnuji, co je roztroušeno a dávkováno po kapkách v mých fejetonech (v knihách i na blogu), a hlavně co se týká závěrečného období mého života:
Už jsem to slovně několikrát naznačil těm, kteří mi pobývali přece jen blíž: narodil jsem se po válce, a celý život žil (kromě vzdáleného doteku se zlem v podobě války v bývalé Jugoslávii) v relativním klidu a míru. Ideologické a jiné nepříjemnosti, jako vytrhávání portrétů Stalina z čítanek, nebo objev tanků v pražských ulicích v srpnu 1968, včetně vězení v roce 1986, byly jen epizodami a výukovými příležitostmi. Všeobecná krize (neustále rostoucí spotřeba hmoty a diktát růstu růstu v rámci doznívání dlouhého období vědecké racionality a materialismu i v porodnictví), včetně přezbrojení většiny světa, ovšem naznačují, že třeba jen náhodně, ale jednou by to mohlo „spustit“. A u toho bych nechtěl být a nebudu.
Jak přibývaly zkušenosti – v 80. letech jsem odpřednášel a odehrál stovky seminářů a koncertů s přednáškou o (indické, buddhistické a zenově japonské a čchanově čínské a tibetsky mandalové a zvukové) duchovnosti, a především o tom, že to, i u nás, tady a teď, jde, být a žít duchovně, v 90. letech jsem pak začal intenzivně přednášet a šířit zvěst duchovnosti (ať už to mělo formu časopisů, přednášek, a později i knih a nedávno i video přednášek, umístěných na server YouTube) – zefektivňovala se má práce a radost v jednom a přibývalo i čtenářů a absolventů seminářů. Spojení duchovnosti s těhotenstvím a porodem (a výchovou dětí a školstvím a hudbou) bylo logické: duchovnost počíná, nebo je potlačována, s početím, těhotenstvím a porodem. Dnes vím, a nejsem sám, že naprostá většina tělesných i duševních a mentálních zdravotních potíží dospělých měla a má příčiny v prenatálních, porodních a dětských negativních zážitcích.
Zpět k tomu, o co mi jde teď: celý svůj v míru prožitý život jsem byl osudu vděčen, že jsem se mohl věnovat cestě realizace (nejen) svých potenciálů a následnému (osvětovému) informování o tom, že to jde. Teď, když vše, co bylo třeba, bylo řečeno, napsáno, zahráno a ukázáno (a v mých blozích jsou už i citace řady praktických realizací v podání mých původně nevěřících čtenářů a čtenářek, které také dokazují, že to jde), jsem se najednou ocitl v důchodu, a relativním nicnedělání (které po intenzivní celoživotní práci moc neumím).
Už pár tisíc let (a moudří a duchovní to vědí odjakživa) víme, že život je (cyklická) změna, a krize je šancí na její další pozitivnější variantu. Nejméně od 60. let 20. stol. i západní lidé vědí, že duchovnost existuje, a vše, co potřebuješ (-me), je láska… jen uvěřit, že to jde. Na zdi mi již deset let visí plakát, který zde Pražanům nechala tehdy vytisknout Yoko Ono: Imagine peace. Představ si mír. A Pražané si plakát koupili, přečetli, pokývali hlavami… ale nesnažili se aspoň několik minut denně představovat si (jak návodně zpíval i John Lennon) svět, ve které neexistují hranice mezi zeměmi, rozdíly mezi náboženstvími… kde vládne klid a mír. Přitom to jde.
Jde to, připravit se i na smrt (viz následné blogy v příštím týdnu). Vyčistit mysl a tělo. Proto jsem nakonec zakotvil na ty nejméně tři potřebné měsíce (původní termín jsem musel kvůli drobné ale intenzivní emoční negativitě odložit) v malinkaté vesničce a na zahradě plné jasanů. Jde to, prožít každý den jako by byl tím posledním. Jak si poradíte se vším tím, co jsem říkal, psal, propagoval, a učil, je na vás: jde to.
Mimořádné a aktuální P. S.: Jenže paní, která mi slíbila, že mi pronajme od konce září byt v Praze (také abych mohl vyřizovat třeba pobyt v domově pro seniory a sociální podporu), svůj slib neočekávaně odvolala. Tady na venkově mi „letní“ pobyt končí (je to přece jen daleko výš nad mořem než v Praze a už teď je tu velká zima): a tak doufám, že se najde nějaká dobrá duše, která pomůže pronájmem jednoho pokoje (na celý byt nemám, ceny jsou příšerné) kdekoliv v Praze: nepiju, nekouřím, jsem tichý a tolerantní buddhista a ekolog (umím poradit v mnoha oborech lidských vztahů a vyprávět spoustu vtipů… případně pohlídám byt nebo domek v době nepřítomnosti majitelů… nebo pomůžu nájmem pokoje studentům, kteří ocení možnost poradit se se zkušeným duchovním učitelem…). Půjde to?
