Dotazy jsou si podobné, a tak všem odpovídám, že se mám dobře, bydlím v malinkém pokojíku (po třiatřiceti letech opět jako v mnišské cele v klášteře v Japonsku) kam se vejde jen matrace na podlahu a malinký stoleček, uprostřed Smíchova, a mám přímo v domě trafiku, kde si každé ráno kupuji noviny, sto metrů na stanici devítky (která jezdí cik cak centrem), sto metrů do prodejny biopotravin, dvěstě metrů do vegetariánské restaurace Gopál (Elišky Peškové 6, pod Arbesovým náměstím), kde výborně a s láskou předkládají typickou s láskou ukuchtěnou porci všeho pro tělo a mysl potřebného, navíc v krásném prostředí, takže tam budu zvát přátele na setkání), třista metrů směrem k řece dojdu na Dětský ostrov a čtu si za zvuků splavu na Vltavě a výskotu dětí na houpačkách a prolejzačkách, atd. Díky za reakce, některé, ty pozitivní, tedy inspirující (negativní stále převažují), tímto „posílám dál“…
Právě jsem otevřel krabičku s japonským čajem, kterou jste mi dal ještě při mé návštěvě na Chlumku. V krabičce byla mača (superkvalitní práškový čaj, který se používá při čajovém obřadu). Vyvolalo to ve mě nádherný zážitek! Všechno se mi spojilo (že jsem se učil čajový obřad, že se učím japonsky, že Vy jste můj učitel), těžko popsat slovy, ale je to krásný zážitek. Poslední dva dny jsem byl (bezdůvodně) smutný a tohle mi udělalo velkou radost. Jak se máte Vy?
Rád bych Vám znova poděkoval za Váš blog. Obzvlášť oceňuji poslední příspěvky o smrti a přípravě na ní. Neznám bohužel příliš mnoho lidí, kteří by byli ochotni jít příkladem, jako Vy… Před nedávnem jsem byl překvapen možností si v karlovarské krajské knihovně vypůjčit Vaše knihy. Hned jsem toho využil a půjčil si Hudbu jinak a Tajné dějiny hudby. Doma při pročítání jsem měl záblesk inspirace. Rád bych totiž využil Vašich knih, blogů a záznamů přednášek a vytvořil na dramatickou výchovu lekci, kterou bych mohl během + – 45minut ukázat účastníkům té lekce, že hudba je víc než jen hlasitej rytmus, či texty plný emocí autora.
Uvědomil jsem si, jak jen po přečtení Vašich blogů na téma smrti jsem na ni úplně změnil názor. Jak málo stačí! Teď už se na smrt dívám jako na pozitivní a hluboký zážitek, který může být krásný (stejně jako porod). Vždycky si uvědomuju, kolik důležitých informací jsem se díky Vám dozvěděl. Určitě musí být stovky lidí, kterým jste jen jednou pozitivní informací (radou) změnil život.
Volali mi z Ministerstva obrany, že mi v nejbližších dvou týdnech dají ne medaili, ale odznak Osvědčení o protikomunistického odporu (což je spojeno s možností zažádat si a dostat o tisícovku víc v rámci důchodu)… a tajemně se ubezpečili, že mám stále stejné číslo bankovního účtu… vida, dožil jsem se (příliš pozdě, ale přece) alespoň malinké záplaty toho, co mi (zdravotně) způsobilo vězení.
Jak se mám? V době, kdy mne nic nebolí, a zvláště když místo obvyklých stížností a vypočítávání co všechno nefunguje čtu maily jako ty výše uvedené, se mám moc dobře. Teď už jen aby pozitivní pisatelé zvěst o tom, že a jak to jde, šířili po internetových i osobních kanálech… aby se o svou radost podělili… a aby podporovali své šerify (například začali chodit zdravě a velmi chutně jíst do Gopálu: dám vědět, ve který den a ve kterou hodinu tam budu pravidelně obědvat a radostně zodpovídat správné otázky)…
