Důkaz (po čtyřiceti letech)

1.11.2012

Před čtyřiceti lety jsem na druhé lekci tehdy velmi exotické jógy zjistil, že meditovat je slastné, radostné, a s přibývajícími lety i transformativní. Jen jsem to nemohl nijak dokázat ani rodině, ani přátelům, a mnohem později ani účastníkům mých přednášek, koncertů a seminářů. Jistě, pookřál jsem, když se objevily první pokusy „ vědecky“ změřit (pomocí tehdejšího, z dnešního hlediska velmi primitivního EEG) meditujícího člověka a prokázat tak výhody té podivně exotické indické metody práce s myslí. Navazuji na minulý (co se týče citace spíše negativní) blog o síle myšlenky: ten dnešní, převzatý z anglických novin, je nanejvýš pozitivní, o síle a možnostech a důsledcích pravidelné meditace.

V 80. letech jsem si z USA nechával přáteli posílat newsletters, časopísky o prvních pokusech změnit pohled na to, jak myslíme a fungujeme (tehdy se již delší dobu těmto pokusům změnit paradigma začalo říkat New Age, hnutí nového věku, a šlo mimo mnohé jiné o tehdy první měřitelné údaje o pozitivním myšlení, síle manter, vlivu cvičení jógy nebo vegetariánství… poprvé v historii západní medicíny se tak začalo zkoumat, co to je zdraví )… překládal jsem nejzajímavější informace a šířil je ve formě samizdatu.  Nikdo mi ale nevěřil.

Pookřál jsem znovu v 90. letech, kdy se začaly objevovat moderní zobrazovací metody jak se podívat do mozku (pozitronová emisní fotografie), a s novým stoletím a tisíciletím se objevila i funkční magnetická rezonance (a informace o tzv. neuroplasticitě mozku, kterého, narozdíl od tvrzení neurovědců, neubývá, naopak, který strukturně roste v té části, jenž je systematicky namáhána, trénována). Jednoduchý, pádný a hmatatelný vědecký důkaz výhod pravidelné meditace ale stále chyběl. Hm. Už je to tady (stručný výtah článku z anglických novin Daily Mail, ke kterému v originálu patří i série fotografií jak mnicha, tak scanů jeho EEG a mozku):

Je tohle nejšťastnější muž na světě? Pohled do jeho mozku odhalil, že francouzský buddhistický mnich má díky pravidelné meditaci abnormálně zvětšenou kapacitu pro prožívání radosti. Matthieu Richard, šestašedesátiletý mnich, který před čtyřiceti letech začal pravidelně meditovat a odjel do Indie studovat buddhismus, je dnes dalajlámův překladatel (pomáhá mu překládat ve francouzsky mluvících zemích). Neurovědec Richard Davidson z univerzity ve Winsconsinu změřil aktivity mozku mnicha pomocí 256ti senzorů v době, kdy meditoval na soucit: zkoumaný mozek produkoval gama vlny, spojované s vědomím, pozorností, učením a pamětí, jenž vykazovaly úrovně, které doposud nikdy nebyly naměřeny. Podobně zvýšenou aktivitu projevoval mozek mnicha v oblasti spojované s pociťováním radosti, a naopak byl abnormálně málo aktivní v oblasti spojované s negativními pocity.

„Posledních dvanáct let jsme hledali důkazy o vlivu krátké i dlouhé meditace na pozornost, soucit a emoční rovnováhu,“ řekl Mathieu Richard. „Nejlepší výsledky jsme zaznamenali u dlouhodobě meditujících, kteří pravidelně meditovali třikrát týdně po dvaceti minutách. Prokázali jsme, že meditace kromě již  známých výhod přináší i změny struktury mozku. Publikovali jsme v roce 2011 o našich výzkumech knihu… a tím skončily klidné časy, protože kniha byla velmi úspěšná. Od té doby se o mně zajímají vědci z celého světa a já jsem součástí  výzkumu.“

 Richard je význačným mnichem kláštera Šečen v Kátmandu, a svůj čas dělí mezi meditaci, vědecký výzkum a práci pro dalajlamu. „To je podstata  buddhismu,“ vysvětluje, „který odhaluje mechanismus štěstí a utrpení. Je to věda mysli.“

Nádhera, že? Přitom stačilo pozorovat rozchechtaného dalajlamu (skutečný „oceán soucitu“) nebo jiné duchovní mistry (nepotkal jsem tibetského mnicha, který by se prakticky neustále nesmál od ucha k uchu). Přitom stačilo nepochybovat a prostě to vyzkoušet. Čtyřicet let jsem sledoval nevěřící přátele nebo kolegy, kteří nad mým nadšením kroutili hlavami a klepali si na čelo. Poslední roky  jsem se už jen divil, jak přes narůstající počet nepřímých důkazů tvrdošíjně odmítají uznat prospěšnost meditace (jeden kolega rocker ze 70. let před lety jen poznamenal, že je mou vyrovnalostí a klidem překvapen, že mne tehdy znal jako rozčíleného sršatce)… Skeptiky a „vědce“, kteří nevěří ničemu, co nemohou zvážit a změřit, dnes  už ani nevnímám. Teď je snad obrázky EEG mozku francouzského mnicha přesvědčí (ale znáte to, kdo nechce věřit, neuvěří).

Pro pobavení a ilustraci omezenosti dosavadního většinového vědeckého pohledu zopakuji symptomatickou historku: Dr. Heřt, proslulý český akupunkturobijce (a významný člen klubu skeptiků Sysifos), si jednou po přednášce, ve které se používaly termíny jako meridiány a akupunkturní body, vzal slovo, a přednášejícímu kolegovi lékařovi namítl, že pitvá těla už padesát let, ale ani žádný meridián nikdy nenašel. Kolega mu opáčil metaforicky: Já zase v mládí rozebíral rádia stále dokola, ale žádný orchestr jsem tam nikdy nenašel.

Jsem si jist, že dříve nebo později se ti „nevěřící“ dočkají těch správných „důkazů“ i o prospěšnosti a bezpečí přirozených (nejlépe orgasmických) porodů, výhodách akupunktury, proutkařství, reflexní terapie nebo astrologie a homeopatie atd.  Jen je mi líto těch dlouhých let, po které zaťatí „odborníci“ (právě tak jako kdysi marxisté-leninisté) horlivě a fanaticky tvrdili, že jedině správná a vědecká je ta jejich (alopatická, opravárenská) medicína (ideologie), a taky lidí, kterým mohla rozumná, praktická spolupráce lékařů i léčitelů či terapeutů  dávno účinně pomoci.

Ti, kteří již roky meditují, důkaz o prospěšnosti meditace nepotřebují… V 80. letech jsem se dočetl v americkém měsíčníků Yoga Journal, a v roce 1994 zveřejnil ten údaj v prvním čísle časopisu MANA, že v USA už pravidelně meditují desítky milionů lidí: bylo načase, aby se to nějak začalo projevovat, a aby se po čtyřiceti letech existence hnutí nového věku objevil nějaký důkaz, že to k něčemu bylo a je. Matthieu Richard čtyřicet let meditoval, tedy pracoval na transformaci své mysli a těla (a svých západních omezeních), a dnes je na rozdíl od pochybovačů, skeptiků a „vědců“ (kterým se říká slušně scientisté), a kteří jen kritizovali a pochybovali, „za vodou“: je zdravý, zvědavý a šťastný. On sám je sobě i světu důkazem, že právě pro to se člověk rodí…