Když John Gray napsal v roce 1992 dnes legendární knihu Muži jsou z Marsu a ženy z Venuše, netušil, že po dvaceti letech to, co vypozoroval z praxe psychologa a z vlastních zkušeností s manželkou (a jejími kamarádkami), bude „vědecky“, tedy racionálně vysvětleno. A že bude moci radit svým klientkám a čtenářkám nejen co a jak, ale také jejich mužům (a po informacích bažícím čtenářům) vysvětlit, proč to tak je… hurá, máme zde neurovědecké (a hormonální) důkazy o zásadní rozdílnosti reakcí muže a ženy, a tedy o dnes už vlastně zbytečném nedorozumění mezi těmito pohlavími… po dvaceti letech! Knihu Ohnivá Venuše, studený Mars, která právě vyšla, doporučuji, a níže cituji:
Pro muže je vždy nejdůležitější řešení, pro ženu jsou hlavní city. Žena potřebuje vědět, že ji někdo miluje, muž zase potřebuje vědět, že ho někdo potřebuje.
Když se žena o někoho stará, vyplavuje se jí do těla oxytocin. A pokud má někoho, kdo pečuje o ni, má možnost účinně odbourávat stres a vést tak spokojený život.
Aby se muži vypořádali se stresem, potřebují vyplavit 30x více testosteronu než ženy.
Když je žena ve stresu, neví, že by měla vypnout a nechat se opečovávat. Naopak dělá víc a víc.
Ve stresové situaci se emoční oblasti mozku ženy prokrvují asi osmkrát silněji než u muže. Navíc se jí aktivuje emoční paměť a žena vše z minulosti jakoby znovu prožívá.
Muži milují ženy, které se usmívají
Po dlouhém dni má muž nedostatek dopaminu a potřebuje si nějak opatřit další. K běžným simulantům produkce dopaminu patří četba tisku, lištění křížovek, meditace nebo sledování televize. (Když má ale muž nedostatek krevního cukru, tedy když má hlad, není tělo schopné dopamin vyrobit, a muž zaleze do své jeskyně).
Dnešní ženy mají až na výjimky nedostatek oxytocinu. Na jejich bedrech totiž leží většinou spíše testosteronové povinnosti, které v minulosti neznaly, a nadbytek testosteronu a nedostatek oxytocinu způsobuje, že jsou unavené a nespokojené. Zaměstnání, jehož náplň stimuluje produkci testosteronu je v pořádku, jen pokud má žena v mimopracovním životě dostatek příležitostí stimulovat u sebe produkci oxytocinu.
Průměrný muž nemá ani ponětí, jak by mohl nespokojené ženě pomoci: tuší, že by pomohla romantika, ale ve skutečnosti vůbec neví, co to je romantika, protože netuší, co pouvažuje za romantické ona. Ženy často nevědí, co očekávají od vztahu, ale vědí, kdy se jim toho nedostává.
Současná žena získala svobodu budovat kariéru mimo domov, a je na muži téměř nezávislá, ale ve skutečnosti ho potřebuje víc než kdy dříve.
Ženy to mužům nikterak neusnadňují. Namísto aby mužem hrály hádanky, měly by mu jasně sdělit, co by se jim líbilo, a přímo ho požádat, aby jim to poskytl.
Bude-li žena na svého muže laskavější, povzbudí u sebe tvorbu oxytocinu (hormonu lásky) a zmírní svůj stres. Když si bude všímat, co pro ni muž dělá, a vyjádří mu za to svou radost a vděk,pak nejenže zmírní svůj stres, ale také bude muže motivovat aby pokračoval, čili, aby toho po ni dělal ještě víc.
Muži nesnášejí, když jim ženy radí nebo doporučují, co by měli dělat. Vykládá si to jako nedostatek důvěry nebo uznání. Nelze od muže očekávat, že bude víc ženou. Muž a žena jsou biochemicky odlišní. Když tohle žena pochopí, bude pro ni snazší nebrat si věci tak osobně. Místo aby poukazovala na jeho nedostatky, měla by se soustředit na to, aby ho pochválila i za to nejmenší, co pro ni dělá.
Ženy chtějí, aby se muži změnili, zatímco ve skutečnosti by měly ony změnit způsob, jakým na ně a některé situace reagují. Muž potřebuje, aby ho někdo uznával, ctil a radoval se z jeho přítomnosti.
P. S.: Právě o tom a mnohém podobném a hlavně praktickém budu ve čtvrtek 8. listopadu od 19:00 hovořit na veřejném natáčení videa Co by ženy měly vědět v klubu Dajána. Otázky vítány.
http://blog.baraka.cz/2012/10/o-cem-by-zeny-mely-vedet/
