Nejen spotřební zboží, energie a její distribuce, peníze, dluhy, pojištění, nejen voda a v blízké budoucnosti i zvuk a ticho, nejen tělo, v naprosté většině to nahé a ženské, ale dnes i duchovnost a nesčetné cesty k ní (a bohužel i vztahy mezi muži a ženami) jsou spotřebním zbožím, na kterém se dá a přímo musí vydělat. Když se to umí. Tak jako se v běžné společnosti lidé dělí na ty, kteří něco vymýšlejí a konstruují, a na ty, kteří to vše umí nabídnout, prodat a zpeněžit, festivaly esoteriky jsou dnes, po tolika letech existence, spíše nabídkou kvantity než kvality a formy, než obsahu.
Hlavními návštěvníky bývají, kromě nováčků, oni věční hledači všech generací, kteří mívali v době totality pod postelí truhlu se stovkami na psacím stroji opisovaných špatných překladů tehdy tak vzácné duchovní literatury (a kteří dychtivě čekali a kupovali či opisovali další a další špatné překlady, a skutečných skvostů a skutečně funkčních rad by si nevšimli, ani kdyby je kopaly do zadků). A kteří doufají, že zdraví, bezpečný sex a satori už lze koupit, jako polévku, v prášku či v pilulce, tedy hned, nejlépe na leasing.
Na počátku 90. let jsem pořádal pravidelné přednáškové cykly v Městské knihovně (od kabaly, šamanů, jógy či zenu, až po mantry, makrobiotiku anebo léčivé kameny), ale po půl roce jsem si všiml, že zájem je nasycen a začíná chodit stále stejné, a v jistém smyslu nepoučitelně spotřební publikum. Podobně jsem několik let vydával čtvrtletník pro rozšířené vědomí Mana, a později časopis pro nový věk Baraka, a jakmile se povrchní zájem nasytil, a čtenáři a čtenářky zjistili(y), že to není detektivka nebo něco na jedno přečtení, ale že to jsou spíše manuály a je potřeba (s mozkem a tělem) něco pravidelně a dlouhodobě dělat, přestali je nejen číst, ale i si je půjčovat. Příznačné je, že těch pár původních předplatitelů mi sem tam napíše, že chtěl nebo chtěla Baraky při jarním úklidu konečně vyhodit, náhodou se začetl(a) a nic nevyhodil(a), naopak, zjistil(a), že časopis vůbec nezestárnul a má co říct a k čemu inspirovat i po několikerém čtení, i dnes, téměř po dvaceti letech.
Právě v množství a kadenci je problém. Nabídek je dnes, stejně jako new age knih, tolik, až oči přecházejí a duše nestíhá… a mysl je ještě zmatenější než předtím. Rychloguláš, který musí průměrnému návštěvníkovi zůstat v mysli, obvykle přináší jen únavu těla (a doufám, že lidem není fyzicky špatně, jako kočičce s pejskem, když uvařili dort). Už samotný koncept takovýchto veletrhů a festivalů se cele míjí s tím, co se myslí pojmem duchovnost: to není něco co je k mání (a případné výměně v reklamační době). To není něco, co se dá koupit. Naopak, duchovnost, stejně jako plnohodnotný a transformativní vztah, si člověk musí zasloužit (a pracně pěstovat).
Naznačuji, že problém není v existenci festivalů a veletrhů a dnešní spousty manuálů a příruček a návodů a kurzů: problém je v rychlosti a v množství, v jakém to vše konzumujeme. Médium je samo o sobě poselstvím. Když sedíte u nohou gurua nebo duchovního mistra, a celé měsíce žasnete nad jeho vtipem a moudrostí, s jakou zodpovídá vaše všetečné ale pro vás přitom životně důležité otázky, moudříte postupně, aniž jste si toho v prvních okamžicích a měsících vědomi, i vy. Když ale hltáte přednášky, lákavě exotické kurzy a semináře po desítkách, v hlavě a v mysli vám zůstane jen koláž momentek, stylů a blednoucích vzpomínek, jako když jste před lety jeli autobusem na dva dny do Paříže.
Nic nového pod sluncem: naše babičky také znaly a navštěvovaly pravidelné poutě, kde bývaly i jarmarky. Jenže ty se konaly třeba na posvátném místě, kam šly celé hodiny pěšky, za zpěvu manter, od kapličky ke kapličce (a mysli poutníků, uvolněné zpěvem, byly sprchovány a trénovány k vyšší výkonnosti střídáním negativního a pozitivního vyzařování země a zón nad potůčky v podzemí), a takto nepřímo (jako cestou k čajovému altánku v zenové zahradě) vyčištění věřící absolvovali mši… a pak si koupili nějaký ten mls pro děti, svatý obrázek na památku, a odnesli si vzpomínku na místo, kde se cítili tak harmonicky a v souladu s něčím, co člověka přesahuje. Dnes rodinka vyjede na Svatý kopeček, zaparkuje, nakoupí cukrovou vatu, buřty a laciný textil, a odveze si maximálně tak jarní únavu nebo bolení břicha.
Naznačuji, že zatímco kdysi byla duchovnost pravidelně trénována (jak návštěvami kostela, tak setkáváním věřících, četbou i poslechem kázání, a párkrát do roka poutěmi a zážitkem posvátných vibrací, zesílených kostelem a samotnou poutí), dnešní veletrhy a festivaly esoteriky (v místech, kde den předtím sportovci propotili pár trik a prodejci ošidili pár tisíc hejlů nekvalitním zbožím, a která rozhodně nebyla stavěna na místech původních slovanských nebo keltských svatyní) jsou rychlokvašenou okurkou, která se musí rychle spotřebovat, a kromě chvilkové slasti skutečnou výživnou hodnotu, tak jako jiné sezónní otraviny a výrobky, nebo nakládané houby či velké nabarvené jahody v únoru, nemá. A, mimochodem, kolik okurek se vám v dětství podařilo na nějaké pouti najednou zkonzumovat? A opravdu věříte, že získáte manažerské či sexuální dovednosti (nebo duchovní pochopení sebe sama) za víkendový kurz? Zenový buddhismus se celá staletí řídí zlatým pravidlem: mnich po osvícení nesmí ještě tři roky učit.
Co z toho plyne? Naše babičky také věděly, že co je laciné, je nakonec drahé. Chcete-li se setkat se skutečnou, transformativní duchovností, nenajdete ji na esoterních festivalech. Tyhle veletrhy jsou, jako jiné prodejny knih a receptů, jen informací, ne všelékem nebo řešením. Jednou se jedna žena dověděla, že se na trhu objevil nový prodávající, snad dokonce sám Pán Bůh, se stánkem, kde prý nabízí vyléčení všech bolestí a starostí světa. Hned ráno tam běžela a opravdu, z nápisů na sklenicích a krabicích jen přecházel zrak. Já bych chtěla, začala žena bázlivě, protože stále nevěřila, že to není nějaký podvod, deset deka tady toho zdraví, pak půl kila támhleté lásky, a ještě třicet deka klidu a míru pro babičku… a mohla bych si koupit taky tamten mír pro všechny… a opravdu to funguje? Bůh ji shovívavě pozoruje a odpovídá: Paní, to jste si spletla krám. My prodáváme semena…
Pro ty, kterým to stále nedošlo: jarmarky duchovnosti jsou místem, kde nabízejí a prodávají semena. Návody. Manuály. A ač nabídka vypadá sebelákavěji, neodcvičí, neuvaří, nezmění zlozvyky (a destruktivní programy), nevyléčí nemoci těla a duše, a nepřinesou niternou svobodu a vnitřní klid a mír… To jste si spletli krám…
P. S.: Psáno a adresováno všem, kteří se mne zeptali na můj názor na festival Evoluce, nebo těm, kteří se chtěli zeptat, proč mne tam neviděli… a také všem budoucím návštěvníkům stále větších a lesklejších esoterních a jiných duchovních festivalů a jarmarků… a kteří jsou také, ač před tím zjištěním zavírají oči sebevíc, nesnesitelně snadno zlákatelní, distribuovatelní a zmanipulovatelní… ostatně jako každé jiné zboží. Jak uvedla ČT, veletrh navštívilo 15 000 lidí, a každý tam utratil 1000 Kč.
