Obě hemisféry rovnocenně. Dvě strany téže mince. Mám na mysli právě to, co tak krásně vyjadřuje české slovo zároveň (už jednou jsem jej rozebíral). Kdysi jsem své anglicky hovořící přátele cizince udivoval tím, že jsem i v hovorové řeči používal (protože jsem se učil jen z knih a přednášek) dlouhá slova, a jedno zvláště: simultaneuosly. Simultánně. Tedy zároveň. Pokusím se naznačit, že dnešní zmatení pojmů, jazyků, oborů a trendů jest zapříčiněno také specializací mozkových hemisfér (a pracovních zařazení, vědeckých a lékařských oborů, ale i přespříliš emancipovaných žen), podobně tak jako v celé řadě dalších problémů, kdy levá ruka, v tomto případě pravá mozková hemisféra, neví, co si myslí a dělá hemisféra levá (a levá ruka je pak doslovně levá, tedy nešikovná), je základní příčinou téměř všeho zmateného, ale zároveň i cestou k nalezení léku k nápravě věcí lidských.
Dokud se evropská civilizace vyvíjela přece jen rovnoměrně, tedy víra a věda zároveň (kněží dělali vědu a alchymisté oplývali vírou ve své principy, malíři si třeli a míchali své barvy a sochaři opravdu sekali dlátem a kladívkem i v lomu), tedy dokud nepřevládlo karteziánské myšlení (aby vědci a inženýři eliminovali nezvládnutelné emoce, nebo neprokazatelnou víru, prostě se jí postupně přestali zabývat a prohlásili ji za nevědeckou, rozuměj, neprokazatelnou), bylo to relativně v pořádku. Staří Řekové se zabývali logikou a aritmetikou, zároveň ale jednou v roce šli jako jeden muž na týden do Eleuzíny, kde pili halucinogenní nápoj z námele a poslouchali new age hudbu (jako v nějakých mozkových lázních pilně regenerovali – a pečovali o – pravou mozkovou hemisféru). Dnešní nová generace neurovědců, konečně po pár stoletích specializace, zkoumá neuronové spoje, ale ty světlé výjimky mezi nimi zároveň meditují a cvičí tai-či.
Odlišné funkce levé a pravé části lidského mozku studuje neurologie už přes půl století, píše Benjamin Kuras v úvodu své recenze knihy Iana McGilchrista The Master and His Emissary, The Divided Brain and the Making of the Western World (v roce 1982 za tento objev dostal Roger W. Sperry Nobelovu cenu). Hm, matemašte, dočkal jsem se dalšího korálku zadostiučinění. Konečně rozumný historizující a souhrnný pohled na krizi západní civilizace, která je přímým důsledkem rozpolcenosti našeho mozku, zajásal jsem v duchu (koncept jsem měl v počítači více jak půl roku, než se tahle recenze objevila). Jak dlouho již přednáším a píši o v naší (post)moderní společnosti tak dominantní a dominující levé mozkové hemisféře? „Ta je u západního člověka výraznější než v jiných civilizacích a je příčinou jeho velkolepé a v dějinách nebývalé kreativity střídající se s děsivou ničivostí,“ cituje Kuras autora.
Už více jak před třiceti lety jsem totiž na seminářích s účastníky začal procvičovat pomocí nejrůznějších a tehdy hodně divně vypadajících disciplín – jako třeba nácvik paradidlů (bubenických rytmických cvičení na propojení koordinace levé a pravé ruky), nebo proutkaření (a hledání podzemní vody a geopatogenních zón), objímání stromů (a dokonalé přirozené ohromné zpomalení levé hemisféry s postupným otevřením se signálům z podvědomí, respektive pravé hemisféry), velmi pomalou meditační chůzi, ale zrovna tak zpěv manter a zpěv alikvotů – právě propojení mozkových hemisfér „hrou“.
Od oněch 80. let, kdy vešel (na Západě, ne u nás) v širší známost „objev“, že každý máme mozek rozdělený na dvě hemisféry s jinou specializací (a o desetiletí později bylo potvrzeno, že ženy fungují jinak než muži: dodnes si pamatuji, jak na mne rozhořčení intelektuálové a emancipované ženy křičeli(y), že ty výmysly a nesmysly nebudou poslouchat), už snad všichni víme, že matematik, který hraje na housle nebo maluje, má lepší výsledky i v matematice. A také že dnes, ve věku počítačů, které například architekty téměř odnaučily používat např. křivítko (počítač umí elipsy jaké chcete), a oni i děti postupně ztrácejí jakési základní psychomotorické dovednosti, které by se mohly příznivě projevovat i v jiných a ostatních oborech lidské činnosti.
Už jsem zde chválil i (mladými nadšenci intuitivně vynalézané a stále jiné) adrenalinové sporty, což se formou nárůstu nových propojení neuronů a mozkových hemisfér nemůže neprojevit i ve všem ostatním. Chci nejen v této souvislosti naznačit, jak právě zen (nejlépe realizovaná a žitá duchovnost) a samozřejmě přirozené porody (nejlépe orgasmické, matku a dítě nejenže nepoškozující, ale naopak, katapultující jejich těla a mozky k – pro alopatickou medicínu neuvěřitelným – schopnostem a výkonům) byly a jsou dvě strany téže mince jediného známého a dokonce i vyzkoušeného a ověřeného řešení problému rozpolcení našich mozků, o které píše McGilchrist.
Zopakujme si, co a jak ve své knize shrnul (čtěte pomalu a nejlépe nahlas, abyste tak zapojili i pravou mozkovou hemisféru): Pravý mozek žije, vnímá, představuje si a tvoří, levý mozek vysvětluje, racionalizuje a vnímá bytosti jako věci. Pravý mozek sleduje svět v širokém obraze se všemi souvislostmi, v pohybu a vývoji, levý mozek zaostřuje na zúžené detaily mimo kontext. Pravý mozek myslí osobně a v příbězích, levý mozek neosobně a v kategoriích. Pravý mozek si libuje ve zkoumání neznáma, nových věcí a souvislostí, levý mozek zážitky redukuje do kategorií a klasifikací známých, zavedených, snadno srozumitelných a vměstnatelných do doktrín a dogmat. Pravý mozek se baví nesrovnalostmi, paradoxy a nedořešenými situacemi bez potřeby jasných odpovědí a soudů, levý mozek si potřebuje okamžitě vjemy dělit na správné a chybné, pravdy a bludy. Pravý mozek je tvůrce, levý mozek je správce a byrokrat. Pravý mozek je otevřený do světa, levý mozek je zaměřený na sebe a svoje detailní úkoly, aniž by znal jejich účel a kontext. Pravý mozek je dobrodruh a objevovatel, levý mozek je pedant a byrokrat. Pravý mozek je novým vjemům, pohledům a nápadům otevřený bujarý demokrat, levý mozek je sešněrovaný ukázňovatel s totalitními sklony. Pravý mozek zvídá po nových informacích, levý mozek je zapracovává do starých známých rámců. Pravý mozek prezentuje realitu, levý mozek re-prezentuje své představy o realitě. Pravý mozek žongluje s metaforami, levý mozek vypiplává definice a redukuje metafory na klišé. Pravý mozek pracuje zdravým (selským) rozumem, levý mozek intelektualizovanou „racionalitou“. Pravý mozek se dokáže realitou unášet (inspirovat) a baží po vědění, levý mozek realitu potřebuje ovládat a baží po moci. Atd. atd. Nepřipomíná vám to něco a někoho?
Přečtěte si i původní recenzi, kde Kuras dlouze cituje autorovy argumenty, a navíc i vypočítává historické epochy a objevy právě z hlediska rozdělení mozkových hemisfér. Svět totálně ovládaný levým mozkem pak bude podle McGilchristovy vize v budoucnosti (když to špatně dopadne) vypadat přibližně takto (znovu: čtěte pomalu a nahlas, a po každé větě domýšlejte už existující důsledky): Sílící specializace a „technikalizace“ vědění. Náhrada vědění záplavou informací bez rozlišení hodnot. Nedůvěra ve vědění, expertízu a moudrost získané přímými zkušenostmi a neúcta k praktickým dovednostem. Ztráta soudnosti, vyměněné za posedlost titěrnostmi. Technologizace jako prostředek manipulace a ovládání světa, provázená byrokratizací jako systémem abstrakce a kontroly. Mechanické vnímání života, vnímání bytostí jako předmětů. Zaostření na hmotné věci na úkor živých osob. Odosobnění lidských vztahů. Exploatace místo kooperace. Individuality „vyžehlené do kategorií“ (sociální, etnické, profesní, genderové, apod.). Nahrazení důvěry paranoiou mezi lidmi, skupinami a mezi vládou a ovládanými. Vlády usilující o totální kontrolu… Atd. atp. Nepřipomíná vám to něco? Už vám začíná docházet, proč tak usilovně propaguji metody, vedoucí k duchovnosti a osvícení, a zároveň přirozené (nejlépe orgasmické) porody?
Zpět k duchovnosti a možnostem, jak i dnes (a zvláště dnes) postupným tréninkem pravé mozkové hemisféry meditací (jejichž důsledkem i metodou jsou, kromě výše zmíněných moderních „sportů“ i např. kóany, tušová malba, obranná bojová umění a umění užít v přítomnosti) dokázal buddhismus, a zvláště pak zen, a můžeme dokázat i my, stále výhodně použí(va)t levý mozek, ale neztratit ze zřetele možnosti a výhody propojení s mozkem pravým.
Mám to osobně vyzkoušeno: v mládí jsem (podporován dobou a maminkou) až příliš horlivě tíhl k levohemisférovosti, ale extatické zážitky z hudby, četby, malování a dalších pravohemisférových disciplín mi neustále našeptávaly, že rozum a logika nejsou jediné možné. Umanutě jsem si to pak nenechal (rodiči, školou, StB a volebními komisemi, přáteli a manželkami) vymluvit, a právě v hudbě a v zenu (rozuměj: duchovnosti) jsem našel ideální metody, jak podporovat a cvičit a užívat rozum, ale zároveň se jím nenechat spoutat a ovládnout. A v (dnes tak ne-) přirozených porodech pak i (pra)příčinu, kde a jak se to pokazilo a kazí, a zároveň možnost (budoucího člověka), jak se nenechat „poškodit“ (a tím pádem jaksi rovnou a nadosmrti odsoudit k podřízenosti levému mozku) na samém počátku existence.
