Jako housky na krámě, říkávala babička o něčem, co nepotřebovalo vysvětlení, takže a protože to bylo běžné. Dnes je běžné, že i školáčci už ví, aniž měli možnost si to na vlastní oči ověřit, že Země je kulatá. Před pár stoletími to běžné nebylo. Donedávna nebylo běžné, že lidé mohli cvičit a cvičili jógu, anebo měli možnost se přejídat (dokonce sladkostmi). A zatímco před sto lety většina lidí i u nás věřila v Boha, a bylo běžné, že se ve školách hodinku denně zpívalo, dnes je běžné, že jsme oficiálně jedna z nejateističtějších zemí a školáci zpívat neumí (a Česko je, v kombinaci pivo, drogy, cigarety a hazard, nejzhýralejší národ na světě). Chci naznačit, že doba a lokální kultura značně ovlivňují dokonce i náš genom, a že bychom si tak měli dát velký pozor na to, co a jak čteme, myslíme, říkáme, a začínáme, a co a jak sobě, době a politikům tolerujeme.
Neurovědecké objevy poslední dekády radikálně mění náš pohled na člověka (a zvláště na jeho tzv. svobodnou vůli). Ukazuje se, že na nás všechny má značný formující vliv, kromě všeho toho, co už víme (také např. že geny jsou jen půlkou daností, a dále že to, jak se choval dědeček s babičkou, natož otec s matkou, mění epigeneticky nejen jejich geny, respektive jejich reakce, ale i geny jejich vnuků a dětí), i to, co zatím vědecky nemáme ověřeno, ale duchovně tušíme. Že totiž, jak věděl už Buddha, se všichni rodíme s vrozenou možností dosáhnout osvícení, a také, že na úrovni neurofyziologie se rodíme se smyslem pro poctivost a s některými dalšími morálními intuicemi, jak píše ve své velmi současné knize s příznačným titulem Kdo to tu řídí? americký neurovědec Michael S. Gazzaniga.
Někde se to ovšem stále kazí a pokazí. Je to také kultura, která nás zbytečně negativně ovlivňuje, dokonce i geograficky: Brit (navazující na staré Řeky a vykazující pozoruhodný smysl pro individuální jednání) vnímá svět a jedná v něm jinak než Číňan (kterému jde vždy především o soulad s několika vrstvami kolektivu), a liší se už jejich mozky, až na úrovni třeba distribuce serotoninu. Liší se tak dokonce i rybáři z východní černomořské oblasti Turecka (kteří se rozhodují holisticky ve společenstvích založených na spolupráci) od svých krajanů pastevců žijících jinde (kteří se rozhodují samostatně). Ostatně, proto se liší „národy“ a etnika:holubičí povahy jedněch a nezkrotnost a staletý odboj jiných (a jak víme i z hudby, důležitá je i místní „dieta“: těžká masa a pivo a gramatika Němců poznamenala hudbu Wagnera a myšlení mnoha filozofů, zatímco lehké těstoviny zpěvnost Italů).
Jinými slovy, kultura a morální klima i geneticky ovlivňují lidi v nich žijící, a ti pak ovlivňují a vytvářejí tamní kulturu a morálku. Organismus mění prostředí (niky), a to pak selektuje, kdo přežije a rozmnoží se. Prostředí a organismus jsou propojeny napříč časem. Sociální tlaky, stejně jako průběh těhotenství žen a způsob porodu, nás formují víc, než si uvědomujeme (a jsme odborně schopni připustit), a morální systémy konečně znovu začínají být (i ve vědě) velmi důležité. Naznačuji již delší dobu, že velmi záleží na tom, v jakém morálním prostředí rosteme a žijeme. Oněch našich čtyřicet let v pokrytectví komunismu, a posledních dvaadvacet v pragmatickém kapitalismu (zákona volné, rozuměj, zlodějské ruky trhu) totiž, právě tak jako kouření (měnící empatické jedince v sobce) a bolestivé protože medicínské a nepřirozené porody, už nese své červivé ovoce (i v generaci mladých, kteří už také, nevědomě, načichli).
Smyslem české politiky se stala obsluha oligarchií…Plnou zodpovědnost za tento stav ale mají i všichni tři čeští „králové“: Havel se staral jen o změnu morálky, Klaus o transformaci ekonomiky, což pro fungování řádného státu je málo. Zeman se již stará jen o obsluhu lovecké družiny, která ho dostrkala na Hrad, napsal (ještě nedávno odvážně, dnes běžně, jako housky na krámě) Karel Hvížďala ve svém blogu na aktuálně.cz.
Atmosféra jakési až bezbřehé tolerance k podvodům, předstírání, krádežím a úplatkům se v každé další generaci totiž automaticky, podvědomě, (z)dědí dál, a o to je a bude stále těžší nepodlehnout. Začíná to ve školce a ve škole (šikanovat a opisovat se prostě nemá), a pokračuje jak glajchšaltovacím systémem vysokoškolských zkoušek (studenti se učí se kvůli zkouškám a zápočtům, ne kvůli znalostem a vědomostem), tak třeba tím, že si cestující necvaknou lístek v tramvaji na jedné, a milionovými bezpracnými zisky z každé vytištěné jízdenky někde na tajném kontě v nějakém ostrovním daňovém ráji (přičemž právě tyhle „ráje“, stejně jako možnost přestěhovat výrobu někam na Východ, kde se dělníkům platí jen zlomek západní mzdy, jsou, stejně jako třeba další a nové bankovní poplatky a lichva v principu také podvod a zlodějna). Vzpomínáte, jak kdo nekradl, okrádal svou rodinu? Socialismus a „národní“ povaha nás většinou poznamenaly daleko víc a hlubinněji, než jsme si ochotni připustit.
Zatím běžně nechápeme, co věděli už staří Indové, že to, co vidíme, je iluze, kterou vytváří mozek (jakýsi stroj na několika úrovních rozhodování). Je-li mozek poškozen (porodem a výchovou, drezůrou ve škole, nespokojeností s režimem atd.) nebo negativní kulturou negativně ovlivněn, vnímá svět zásadně a běžně negativně… A tak třeba tvrdohlavě odmítáme připustit, že svět kolem nás, ale i celý vesmír je docela jiný, než jak nás učili. To, čeho jsme svědky, je přeměna světonázoru, kdy cíl porozumět přírodě tak, že ji rozebíráme na stále menší části, je nahrazován cílem porozumět tomu, jak se příroda sama uspořádává, napsal o vesmíru držitel Nobelovy ceny za fyziku z roku 1998 Robert Laughlin, a totéž by mohl říci o lidské mysli a o vědomí.
Jak nahoře, tak dole, jaký pán takový krám a naopak. Zatím není běžné, aby nám tahle přámá úměra naplno docházela, přičemž tušíme, že velké věci začínají drobnostmi, a že skutečně máme takovou společnost a takového prezidenta, jakou a jakého si zasloužíme. Neurovědci i psychologové už totiž také, na rozdíl od politiků, ekonomů a zlodějů a podvodníků ví, že altruismus a spolupráce se i v ekonomice dlouhodobě vyplácí všem, a že je to právě (ne)výchova, která i z (přirozeně porozených) pravdymilovných dětí vychovává chtivé bankéře, kteří nikdy nemají dost, a jen na svůj zisk myslící politiky a porodníky.
Sním o době, kdy se děti budou běžně rodit přirozeně, milovány a neomezovány, kdy budou ženy běžně a spravedlivě oceňovány společností (a práce, spojená s rozením a výchovou další generace, bude hodnocena i finančně, opakuji, je spočítáno, že matka dvou dětí v domácnosti by měla od státu dostávat měsíčně asi 50 000 korun), a kdy zloděj a vulgární sprosťák konečně, po dvou a půl tisíci letech po Buddhovi (který hlásal, aby se mluvila pravá, rozuměj, pravdivá a správná slova), nebudou běžní. Jinými slovy, kdy mluvit pravdu, respektovat i jiný názor a nevnucovat ten svůj bezohledně druhým (a chovat se k jiným a k přírodě tak, jak chci, aby se ostatní a společnost chovaly ke mně) bude běžné, jako housky na krámě.
